Obyvatele malého atolu v Tichomoří zajímá, proč se má "jejich" radar stěhovat do Česka
Původní obyvatelé atolu Kwajalein v západním Tichomoří nemají Američany příliš v lásce. V 50. letech je násilně přestěhovali na sousední ostrůvek Ebeye a na jejich pozemcích si vybudovali strategickou raketovou a radarovou základnu. O kousek dál, na atolech Bikini a Enewetak, pak Američané uskutečnili sedmašedesát pokusných atomových výbuchů. Lidem z Kwajaleinu vadí i to, že jim Američané platí za využívání jejich půdy příliš nízký nájem a nejsou ochotni s nimi jednat o jeho zvýšení. Před pár týdny se navíc dozvěděli, zatím tedy jen neoficiálně, že Pentagon hodlá „vyklidit pole“ a hlavní protiraketový radar přestěhovat z Kwajaleinu do České republiky.
Náhoda, nebo záměr?
Platnost smlouvy o pronájmu pozemků pod americkou vojenskou základnou na Kwajaleinu, který leží čtyři tisíce mil západně od Kalifornie, vyprší v září roku 2016. Radar však chce Pentagon odstěhovat někam jinam kolem roku 2011 a v průběhu následujících dvou let ho i zprovoznit. V roce 2013 by už měl být plně funkční a připravený zachytit balistické rakety vypálené Íránem nebo severní Koreou. Shoda okolností, či záměr? Nebo chtějí Američané přece jen na Kwajaleinu zůstat a „českou kartu“ používají jen jako trumf při vyjednávání?
O možnosti přemístit radar označovaný zkratkou GBR-P (Ground Based Radar - Prototype - pozn. redakce) z Kwajaleinu poprvé veřejně promluvil ředitel americké Protiraketové agentury Henry A. Obering letos na konci února. Z jeho slov vyplynulo, že Američané chtějí radar, který na atolu funguje už několik let, rozebrat a modernizovat. A pak znovu postavit, už ne v Tichomoří, ale ve střední Evropě. Nejlépe v jihozápadní části vojenského újezdu Brdy. Stěhování prý vyjde na půl miliardy dolarů. Vyjednávání s českou vládou, která projekt podporuje, už bylo zahájeno.
Krátce po Oberingově vystoupení se na internetovém diskusním fóru Yokwe.net objevila nová sekce s názvem „Radar z Kwajaleinu může být přemístěn do České republiky“. Yokwe.net se poměrně seriózně zabývá problematikou Marshallových ostrovů, pod které Kwajalein spadá. Diskutují na něm většinou místní obyvatelé, případně jejich příbuzní, kteří odešli za obživou do ciziny. Většina z nich pracuje právě ve Spojených státech, Marshallovy ostrovy jsou republikou volně přidruženou k USA. Po 2. světové válce totiž OSN rozhodlo o odebrání ostrovů Japonsku a předalo je pod „poručenství“ Washingtonu.
Debata na Yokwe je neobyčejně zajímavá. Hodně se točí kolem toho, proč vlastně Američané chtějí atol opustit nebo přinejmenším odstěhovat radar GBR-P. „Takže pokud tomu dobře rozumím,“ píše například diskutující David Strauss, „Američané přestěhují radar z Kwajaleinu do České republiky, bude je to stát pět set milionů dolarů a majitelům půdy na atolu přitom odmítají dát čtyři miliony ročně navíc. To je opravdu směšné.“ Většina debatujících souhlasí. Někteří ale tvrdí, že Američané by odešli tak jako tak. „Stěhování souvisí se strategickými a bezpečnostními důvody,“ píše bikinijack, „to, že ušetří čtyři milionu dolarů ročně, s tím nemá co dělat.“
V jednom mají pravdu oba, David Strauss i bikinijack. Majitelé pozemků na Kwajaleinu - je jich prý zhruba čtyři tisíce - skutečně požadují po Američanech o čtyři miliony dolarů ročně navíc. Washington jim jich nyní posílá necelých patnáct. Zatím neuspěli, nepomohlo jim ani to, že si na vyjednávání najali proslaveného amerického právníka Richarda F. Scruggse, který dokázal jako první porazit americké tabákové firmy. V 90. letech na nich pro stát Mississippi vysoudil čtyřmiliardové odškodnění. V dolarech, pochopitelně.
Vyvlastnění půdy zakázáno.
Původní dohoda mezi USA a Marshallovými ostrovy o využívání Kwajaleinu pochází již z 60. let minulého století, ta aktuálně platná z roku 1986. Ještě nedávno se obě strany pokoušely znovu dohodnout na nové dlouhodobé nájemní smlouvě. Vyjednavači z Marshallových ostrovů požadovali padesátiletou dohodu s platbou jednadvacet milionů dolarů ročně. Američané nabízeli devatenáct milionů ročně na čtyřicet let. K žádné dohodě ale zatím nedošlo a vypadá to, že možná už ani nedojde.
Vyjednavač amerického ministerstva zahraničí Albert Short už napsal ministru zahraničí Marshallových ostrovů Geraldu Zackiosovi, že „Spojené státy nepovažují finanční požadavky majitelů pozemků na Kwajaleinu za vhodný podklad pro další vyjednávání“. Vláda Marshallových ostrovů přitom nemůže nic dělat, na majitele nemá žádné další páky, nějaké vyvlastňování ve veřejném zájmu - známé třeba z Česka - nepřipadá v úvahu. Zákony Marshallových ostrovů totiž vládě vlastnictví půdy výslovně zakazují.
Místní politici - v parlamentu Marshallových ostrovů zastupují Kwajalein tři senátoři - protestovali. „Kwajalein má pro Američany větší hodnotu, než kolik za něj platí. Nejednají s námi fér,“ prohlásil například senátor Sato Maie. Jeho kolega Iroij Christopher Loeak zase řekl, že “…lidem z Kwajaleinu byla odepřena všechna základní práva, ovšem oni za to nedostávají žádnou adekvátní kompenzaci. Přišli o svůj domov, o svou půdu… Pro Spojené státy jsou to jen čísla, pro ně to bylo jejich živobytí.“
Původní kwajaleinští usedlíci skutečně přišli o své domovy, většina z nich už na atolu nežije. V 50. letech minulého století, krátce po skončení druhé světové války, je Američané násilně přestěhovali na dvě a půl míle vzdálený ostrůvek Ebeye. Na Kwajaleinu vybudoval Pentagon raketovou základnu, která jeden čas sloužila i jako logistická základna pro program atomových testů, které probíhaly na atolech Bikini a Enewetak. Američané zde provedli celkem sedmašedesát pokusných atomových výbuchů o síle 108 megatun TNT. Rozsáhlé oblasti byly na desítky let zamořeny radiací. Místní, které vláda USA přestěhovala kam jinam než na ostrov Ebeye, se částečného odškodnění od Ameriky dočkali teprve nedávno.
To odsunutí Kwajaleiňané zatím žádné odškodnění nezískali, od vlády Spojených států dostávali nejprve „diety“ 25 dolarů na osobu a měsíc, později - od roku 1966 - o patnáct dolarů víc. Až série protestů a blokád, ke kterým Kwajaleinští sáhli v 70. a 80. letech, donutil Spojené státy k dalšímu zvýšení. Celková suma přesáhla podle dohody z roku 1986 deset milionů dolarů (tedy zhruba 208 dolarů na osobu měsíčně). „Základna navíc místním generuje dalších sedmnáct milionů dolarů na platech a jiných platbách,“ tvrdí americká velvyslankyně na Marshallových ostrovech Joan Plaistedová.
Peníze od Američanů si lidé z Kwajaleinu nechávají posílat na sousední ostrov Ebeye, kde nyní žijí. Renomovaná tisková agentura AFP ho popisuje jako přeplněný slum. V době stěhování na ostrově nebyla prakticky žádná infrastruktura, žádné školy, obchody, bydlení… Ostrov má rozlohu 66 akrů a momentálně na něm žije přes dvanáct tisíc lidí.
Zato na Kwajaleinu si americká armáda vybudovala bazény, golfová a baseballová hřiště a nákupní střediska. Do základny a okolí investoval Pentagon více než čtyři miliardy dolarů. Z Kwajaleinu se totiž později stala stěžejní základna amerického projektu protiraketového deštníku, známého pod označením Hvězdné války. Byla dokonce přejmenována na „Zkušební balistickou raketovou základnu Ronalda Reagana“.
V Česku radar nechtějí.
Účastníci fóra Yokwe.net sledují problematiku stěhování radaru z Kwajaleinu do Česka opravdu pozorně. Jeden z nich, vystupující pod přezdívkou head, umístil 22. března na internet anglický překlad zprávy o referendu v Trokavci. Ve vesnici poblíž plánovaného místa pro radar z Kwalajeinu proběhlo hlasování, v němž se naprostá většina obyvatel vyslovila proti příchodu Američanů. Head píše: „Opravdu moc se mi líbí ironie toho plánu… Nedokážu pochopit, proč Američané chtějí zaplatit půl miliardy dolarů za přestěhování radaru někam, kde ho vůbec nechtějí?!“
Diskutujícím z Marshallových ostrovů neunikla ani další zajímavá informace, o které se v Česku vůbec nevědělo. Na konci února - tedy právě v době, kdy generál Obering zveřejnil plán o přemístění radaru z tichomořského atolu do středočeských Brd - navštívil Marshallovy ostrovy český velvyslanec na Filipínách Jaroslav Ludva. Prezident Marshallových ostrovů Witten T. Philippo vzápětí místním novinářům oznámil, že s Ludvou jednal o „zlepšování vzájemných vztahů“. „Vezmeme-li v úvahu poslední vývoj, je úplné jasné, o čem se asi bavili,“ komentovali zprávu diskutující na Yokwe.net.
O čem se tedy vlastně bavili? „Česká republika nedávno navázala diplomatické vztahy s Nauru a chystá se je navázat i s Marshallovými ostrovy. A právě příprava navázání diplomatických styků byla náplní nedávné služební cesty velvyslance na Marshallovy ostrovy,“ sdělila týdeníku EURO první tajemnice české ambasády ve filipínské Manile Radka Calábková. „Na téma amerického radaru během cesty velvyslanec s nikým nejednal ani neformálně nehovořil. Existence amerického radaru na Marshallových ostrovech se jen shodou okolností objevila v českých médiích v podobné časové rovině jako služební cesta českého velvyslance na ostrovy, nicméně tyto dvě záležitosti spolu nemají nic společného,“ dodala diplomatka Calábková.
V polovině dubna čeká Kwajalein další návštěva z Česka. Tentokrát je ale souvislost s radarem zcela zjevná a nikdo se ji nepokouší utajit. Atol navštíví zhruba dvacetičlenná delegace českých poslanců, senátorů a úředníků ministerstva obrany. Návštěvu financují Spojené státy. Zatím není jasné, zda Američané vezmou české politiky a úředníky i do slumu na ostrově Ebeye.
Co zaplatí v Česku?
V Česku se o tom zatím vůbec nemluví - případ Kwajalein není veřejné známý -, ale uvažuje vlastně Topolánkova vláda o tom, že by po Američanech chtěla za poskytnutí pozemků ve vojenském prostoru Brdy nějaké peníze?
„Případný 'pronájem' bude předmětem jednání,“ odpověděla na otázku týdeníku EURO mluvčí ministra zahraničí Karla Schwarzenberga Zuzana Opletalová.
Ani na ministerstvu obrany nejsou sdílnější. „Veškeré podmínky případného umístění radarové stanice USA na území vojenského újezdu, tedy i podmínky, na které se ptáte, budou předmětem dalších jednání, která budou probíhat za účasti expertů resortu ministerstva obrany,“ řekl pouze major Petr Sýkora z tiskového odboru ministerstva. „Zda budou součástí dalších jednání i otázky přímých finančních kompenzací ve prospěch resortu MO, není možné v této době předjímat,“ dodal.
České ministerstvo obrany ovšem své výcvikové prostory zahraničním armádám zcela běžně pronajímá a každoročně si do svého rozpočtu přilepší částkou několika milionů korun.
Stát se ale může cokoli, i to, že Američané svůj radar do Česka vůbec nepřestěhují a rozhodnou se ho ponechat v Tichomoří. Nebo že ho přemístí do Anglie či Polska. Do amerických plánů na vybudování protiraketového deštníku už totiž nemluví pouze Rusové, po mezinárodní debatě volají i členské státy NATO a Evropské unie.
Plán Washingtonu kritizoval například i šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier, proti vystupují i někteří francouzští a italští politici. Zahájení mezinárodních rozhovorů podpořil i bývalý generální tajemník NATO a současný evropský „ministr zahraničí“ Javier Solana. I současný nejvyšší představitel Severoatlantické aliance Jaap de Hoop Scheffer prohlásil, že byť respektuje bilaterální česko-americké rozhovory, podporuje i širší debatu na půdě NATO. „Jak jistě víte, NATO má šestadvacet členů. Je to aliance založená na dohodě, na konsenzu. Takže já nemůžu říct, jak dlouho bude debata o protiraketové obraně, která už byla zahájena, trvat. Nemůžu vám dát žádný harmonogram… Ale jako vždy v dějinách NATO nějaké dohody jistě dosáhneme,“ prohlásil de Hoop Scheffer.
Nedá se proto vyloučit, že celá operace se vytratí do ztracena a žádná základna ve střední Evropě nebude. Tím spíš, že se blíží americké prezidentské volby (EURO 15/2007).
Žádné výjimky Základem pro řešení právního postavení amerického vojenského a civilního personálu v Česku bude se vší pravděpodobností Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o právním postavení jejich ozbrojených sil, označovaná jako NATO SOFA. A ta zcela jasně říká, kdy má hostitelský stát „přednostní jurisdikci“. Američané by podle NATO SOFA mohli trestat své občany pouze v případech, kdyby se dopustili trestných činů proti majetku základny nebo jejího personálu (například krádež či násilí), trestných činů proti bezpečnosti Spojených států (vlastizrada, špionáž, sabotáž, ohrožení utajovaných informací) nebo v případě činů spáchaných ve službě. „Ve všech ostatních případech by měla přednostní jurisdikci česká strana,“ říká Jakub Cimoradský z oddělení mezinárodního práva sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany, „odlišný postup je možný pouze na základě shody obou stran…“ Základna nebude vyňata z územní svrchovanosti České republiky, půjde ovšem o klasický (český) vojenský prostor, v němž bude pro soukromé osoby platit zvláštní režim.
