Vyjíždíme ze Znojma. Hned první obec při silnici se dělí na dvě zcela odlišné části. Jednu tvoří obytné domy, druhou řada přízemních i patrových stavbiček, v nichž i nezkušený cestovatel rozpozná vstupní objekty do vinných sklepů. Jsme v první ze 310 vinařských obcí, které vtiskují jižní Moravě její nejcharakterističtější rys: je to kraj vína. Jméno sklepní vesničky u Nového Šaldorfu je díky etiketám místních vinařů možná známější než sama obec: Modré sklepy. Ještě dnes zde najdeme několik šmolkově modrých fasád. Podle nich se ale místo kupodivu nejmenuje. Modrý sklep býval jen jeden a charakteristickou barvu měla pouze jeho vnitřní stěna. Vytvářela ji lesknoucí žíla v písku, ve kterém byl vyhlouben. Písek však zvětral a dnes už se žílu přes všechny snahy nedaří odhalit. K malé radosti některých malých moravských vinařů se však mění i barva „šedé vinařské ekonomiky . Časy hromadných odborářských autobusových zájezdů, jejichž účastníci při obřích „koštech postupně vypili a v příručních demižonech odvezli celou úrodu hostitele, je nenávratně pryč. Vinař neměl starosti s odbytem ani s daněmi. „Nastala jiná doba, komentuje to šaldorfský starosta Bohumil Suchý. „Kdo nezačal dělat kvalitu a lahvovat, má problémy. Do Evropy na kole. Malých vinařů je na Moravě většina, vyplývá to i ze dvou důležitých čísel: 17 308 registrovaných pěstitelů hospodaří na ploše 11 183 hektarů vinic. Jsou mezi nimi i vlastníci mnohahektarových lánů, takže mnoho vinařů pěstuje révu, dá se říci, „na pětníku . Aby mohli prodat přebytky vína, které nestačí vypít rodina, musí se po vzoru ze sousedního Rakouska sdružit. A snažit se co nejvíce vína prodat v místě, protože pro odběratele jsou malí producenti neatraktivní. A tak se po vzoru Rakouska objevil i další nápad: budovat vinařské cyklistické stezky, které přivedou potenciálního zájemce až ke sklípku. Hlavní stezka, která tvoří páteř průjezdu Moravou od Znojma po Uherské Hradiště, se právě v Šaldorfu napojuje na rakouský systém vinařských cest. Zdánlivě okrajový počin má neobvykle velký účinek na pozvednutí celé oblasti. Obce kvůli němu začaly spolupracovat mezi sebou i s majiteli hotelů, vinoték, cestovních kanceláří a s dalšími podnikateli poskytujícími služby. Jednotný turistický a informační systém násobí zájem o víno s interesem o místní kulturní památky a o krajinu. „Přeložíme stezku od rušné silnice mezi vinice, plánuje starosta Suchý něco, co bylo ještě před pár lety nemožné. „Nevadí nám, že si přitom lidé sem tam střapeček utrhnou. Ať mají pocit, že vstoupili do vinařského ráje, dodává. Stezka povede také uličkou vinných sklepů. Proto z ní musí zmizet všechny sloupy elektrického vedení i nevzhledné ploty. „Šaldorfské zastupitelstvo prošlo za dobu naší spolupráce obrovskou proměnou, komentuje situaci koordinátor projektu moravských vinařských stezek Juraj Flamik z programu Greenways Nadace Partnerství. „Architektonický ráz Modrých sklepů byl v minulosti narušen nevhodnými přestavbami. Zastupitelstvo si však u každého znehodnoceného sklepa nechalo udělat architektonickou studii a teď tlačí majitele, aby stavbu uvedl do přijatelného stavu. Sám jsem nečekal, že vinařské stezky natolik pozvednou aktivitu v obcích, chválí Flamik. Po prvotní nedůvěře většina obyvatel Šaldorfu vzala zkrášlovací program za svůj. Kvůli zanedbanému sklepu jsou největší problémy s profesorem znojemské zemědělské školy. „A se znojemským stavebním úřadem. Nespolupracuje a je ochoten povolit kde co, doplňuje starosta. Červení a bílí turisté. Při zkvalitňující se produkci už turistům nevystačí pouhá volba mezi červeným a bílým vínem. Pobyt na jižní Moravě by měli zasvětit také nahlédnutí do tajů vinařské nabídky. I cesta reportérů týdeníku EURO proto směřovala do jakéhosi „školicího sklepa na degustaci s odborným výkladem. Je to nový druh podnikání, jemuž se věnují i mnohé vinotéky. Tato činnost je oboustranně výhodná – zájemce pozná dobrá vína a vinař přetáhne klientelu od levných dovážených krabicových vín k domácím jakostním. Manželé Anna a Jiří Adámkovi se ve svém Bílém sklepě v Chvalovicích věnují tří až patnáctičlenným skupinám návštěvníků. Řeknou jim vše nejen o víně, ale také o regionu. Pak je v nadstavbě sklepa na noc uloží. Tento způsob podnikání je samozřejmě přístupný i dalším zkušeným vinařům, které neuživí jejich vinohrad. Ve svém nejbližším okolí vytipovali Adámkovi dva protikladné příklady úspěšného podnikání menších vinařů. Jan Vaněk obhospodařuje jen 3,5 hektaru vinic. Má však trpělivost na to ponechat hrozny ve vinohradu do poslední chvíle, kdy už ostatní popíjejí burčák. Díky vyšší cukernatosti z nich vyrábí nejkvalitnější, takzvaná přívlastková vína. Trpělivost ho neopouští ani potom a ponechá vína v lahvích dva roky dozrát. Třicet šest tisíc lahví kvalitního vína ročně do nejlepších vinoték ho bezpečně uživí. Zdeněk Michalec z Vrbovce je především vinohradník. Hospodaří na 25 hektarech, ale převážnou část úrody hroznů prodává. I jeho víno pro vlastní spotřebu je vysoké kvality. Nastřádáno v novém sklepě bude jednou ozdobou stolů ve vinném restaurantu, do jehož výstavby se Michalec pustí, až splatí úvěry na výsadbu vinohradů. „Všechno roste doslova před očima. Hlavně tráva dole, vtipkuje Michalec. „Ale místo 41 původních vlastníků vinohradů jsme teď už jen tři – já, moje žena a Pozemkový fond. Největší z malých. Na rozdíl od cyklistů na klikatících se vinařských stezkách se rychle přemístíme ze znojemské do velkopavlovické vinařské oblasti. V maličkých Rakvicích tu sídlí velký producent, který za rok dodá na trh milion litrů vína. Na rozdíl od tradičních výrobců, kteří stále dávají přednost dřevěným sudům, zraje jeho víno za pomoci řízeného kvašení v obrovských nerezových tancích. Ve velkém sbírá také prestižní ocenění z vinařských výstav. Firma Vinselekt ani její majitel Miloš Michlovský nepatří k „požíračům malých vinařů. Rakvický starosta Petr Vajbar tvrdí, že je dokonce několikrát ročně obdarovává tím nejcennějším – informacemi. Michlovský si totiž průběžně monitoruje rizika rozmnožení plísní a škůdců, při jejichž výskytu stačí dva dny zaváhat s postřikem, a je po úrodě. Když bratislavská laboratoř sdělí Michlovskému, že je čas na postřik a doporučí látku i její koncentraci, nechá to podnikatel pro ostatní rozhlásit místním rozhlasem. Michlovský bývá i sponzorem akcí na podporu moravského vinařství, včetně otvírání moravských vinařských cest. Dobrovolný spolek. Firmy, které ovládají moravskou produkci vína, však na Moravě nenajdete. Největší je Bohemia sekt ze Starého Plzence, jejímiž sklepy projde čtvrtina veškerého v Česku vyrobeného vína. Velikostí produkce se Bohemii sekt snaží dohnat firma Soarée z Jablonce nad Nisou. Několik velkých firem se sídly kdovíkde kontroluje více než polovinu moravské produkce, aniž by usilovaly o podporu tohoto vinařského regionu. Ta zůstává ležet na bedrech tisíců malých vinařů. I ti však mají šanci uspět. Cestou zřejmě je dobrovolný spolek vinařů pojmenovaný latinsky Collegium Vinitorum, který reportéři týdeníku EURO našli v Moravské Nové Vsi. V Rakousku jsou obdobné spolky samozřejmostí v každé vinařské vesnici, na Moravě je bílou vránou. Od roku 1968 stojí Collegium na tvrdém výběru lidí i vín. Ti členové spolku, kteří od kolegů při každotýdenních anonymních degustacích nesnesli kritiku svých vzorků, odpadli. Ostatní se přísným výběrem vypracovali k dokonalosti. „Abychom dokázali, že se také u nás dá vypěstovat kvalitní víno, museli jsme začít lahvovat, uvádí duše Collegia Lubomír Glos. Každý tak činí pod svým jménem, ale v láhvích se společnou značkou, která je zárukou opravdu výjimečné kvality.
