Státní plánování i přes sponzoring daňových poplatníků nezvítězí nad trhem
Jedna středně velká firma z hlavního města má ve svém vozovém parku asi 70 různě velkých nákladních aut, bagrů a nakladačů, u jednoho z nich používá místo nafty čistý rostlinný olej. Toto zelené palivo má některé přednosti, přináší především finanční úsporu. Olej vylisovaný za studena z řepkového semene je jednak levnější než nafta, jednak firma ušetří na spotřebě, která je sice v podstatě stejná, jako když se do nádrže nenasytného manipulátoru lije klasická nafta, jenže ta se rychleji spaluje. Něco totiž musí řidič vyšetřit pro své auto a „diesely“ známých. Motor na ekologický pohon šlape spolehlivě, pokud prošel jednoduchou technickou úpravou a šofér dodržuje pravidla obsluhy. Navzdory ekonomickému efektu, s nímž by se dalo zabodovat v soutěži mezi konkurencí, zůstává pražský podnik s řepkovým olejem u jediného vozidla. Asi dobře ví, proč zatím bezhlavě nepřechází k zelené alternativě u dalších. Kdyby stejně uvážlivě jako soukromá firma jednali politici na celém světě, nemuseli by někteří po roce obracet svá vyjádření o biopalivech o sto osmdesát stupňů.
Evropská komise se bude tento týden zabývat směrnicí, která má legislativně zpečetit závazek nejméně deseti procent biopaliv v dopravě do roku 2020. Tento cíl je terčem kritiky z různých stran už delší dobu. Minulý týden jej však oficiálně zpochybnil přímo eurokomisař pro životní prostředí Stavros Dimas. Vyzval k opatrnosti, protože „problémy způsobené biopalivy v oblasti životního prostředí i ty sociální jsou větší, než jsme se domnívali“. Z různých stran slyšíme o tom, jak zápory biopaliv převažují nad klady. Jsou pro ovzduší někdy horší než nafta a benzin, ničí přírodu, zdražují nám jídlo a dokonce mohou zavinit nedostatek vody. Kde pospávali všichni ekologové, vědci a experti, kteří dnes varují před škodlivými efekty biopaliv? Kdo je platí? Petrobaronům a ropným šejkům se pochopitelně nezamlouvá ztráta každého promile, o něž je na trhu s ropnými produkty připraví paliva rostlinného původu.
Politici by však neměli podlehnout dnes populární protibiolihové a protibionaftové náladě a současně za každou cenu trvat na dřívějších smělých závazcích, když nikým nepředvídaný uragán odfoukal ceny obilí a řepky do nečekaných výšin a všechny prognózy selhaly. Na druhou generaci biopaliv, s níž se teď spojuje budoucnost zelených pohonných hmot se skutečným ekologickým přínosem, si budeme muset mnoho let počkat. Brusel prozatím naznačil dva úkroky od biopaliv směrem k potravinám. Chce zrušit dotaci na energetické plodiny, což má odvést zemědělce od pěstování obilí či řepky na biolíh a bionaftu. K tomu budou moci osít více hektarů po odvolání zákazu nechávat desetinu výměry ladem. Pro Česko bude dozvuk obou rozhodnutí pramalý. Energetickou dotaci využili zemědělci loni poprvé a okrajově (na necelých 60 tisících hektarech, orné půdy je v republice přes 2,6 milionu hektarů). Konec povinného ponechání kusu půdy ladem se dotýká jen starých členských zemí, pro nováčky s jiným dotačním systémem zákaz neplatil. Je dobré vědět, že na biolíh se v Česku dosud zpracovalo mikroskopické množství obilí a do nádrží budeme zřejmě tankovat benzín s brazilským lihem. Přesto kupujeme dražší rohlíky a kuřecí řízky.
Biopaliva jsou totiž čítankovým příkladem toho, jak státní plánování, servírující smělé cíle i s kalorickou finanční přílohou, nakonec nezvítězí nad trhem. Evropská biopolitika proto nutně nemusí kopírovat Bushovo nadšení pro biolíh, které sponzorují daňoví poplatníci v USA prostřednictvím dotovaných investic do výroby a v dražších potravinách. Spálené prsty bývají i pro malé děti dostatečným varováním, k němuž se připojil i eurokomisař Dimas. Minulý týden vůbec byl biopalivy „prošpikovaný“. Na českou scénu se vrátila kauza biolíh, kterou vyplodil záměr vlády přidělením koncesí určovat výrobu etanolu. Parlament schválil novely zákonů pro dokonalejší kontrolu biopříměsí a týdeník EURO informoval o chystaném dlouhodobém programu u čistých a vysokoprocentních biopaliv, který to podle všeho nebude mít ve vládě jednoduché. „Určitá skepse na místě je. Čistá biopaliva by nás však přiblížila unijnímu cíli a nepotřebovali bychom všemožné kontroly kolem míchání pár procent biosložek,“ upozorňuje náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč. Nevěří moc tomu, že EU od vyhlášených závazků couvne.
