Z restaurace Monarch je vinný tapas gastrobar. Úplně nenadchne

Na nový Monarch se netrpělivě čekalo. Známá vinotéka na Perštýně si během své existence prošla několika érami, lepšími i horšími. Pak zavřela a koupila ji firma Martina Nejedlého, jež do Česka nejen dováží vína, včetně těch exkluzivních, ale provozuje také luxusní restauraci a vinný bar Grand Cru.

O Nejedlém se ví, že když už se pro něco rozhodne, pak nešetří a chce jen to nejlepší: a to co se týče místa, nabízeného produktu i personálního osazení. I proto se na nový Monarch, koncipovaný jako luxusnější tapas gastrobar, tolik čekalo.

Hned po vstupu vás podnik, otevřený v únoru, nezklame. Ani tady se na designu interiéru nešetřilo; jeho provedení, nábytek i vybavení jsou špičkové. Prostor je laděný do teplých španělských barev, lustr supluje modelovaná hlava býka. A je nutno dodat, že barvy interiéru jsou pěkně tmavé: zdi jsou tmavě fialové a bar, rámy oken i stoly rovnou černé. Světlejšími barvami hrají jen pohodlná křesla a podlaha. Restaurace se dělí na dvě části: vpředu hlavní jídelna s barem a za ní více privátní místnost s vysokými okny s okenicemi a závěsy.

Monarch sídlí na turistické trase a všimnete si toho i uvnitř. Během mé návštěvy tu seděli téměř samí Američané, které nakonec aspoň doplnila čtveřice Francouzek. Co může být dobré pro byznys, bohužel nemusí podniku přidat na extra atmosféře. Španělské tapas bary se vyznačují nenuceným cvrkotem a „živou španělskou atmosférou“ slibuje hostům i Monarch. Tu ale turisté, studující opatrně menu i průvodce, příliš nezajistí. Mnohem spíš vám ji tu navodí několik sklenek dobrého vína.

Španělské hambáče

Jeho nabídka je totiž v Monarchu perfektní. V každém slušném tapas baru musejí rozlévat spoustu bílých i červených vín, včetně těch šumivých, aby jimi sladili pestrou chuťovou nabídku mnoha malých jídel z nejrůznějších ingrediencí. V Monarchu rozlévají desítku červených i bílých vín od těch levnějších až po dražší, takže si ani kvůli nim nemusíte dávat celou láhev. Ostatně someliéra zde dělá Karel Baštinec, jenž prošel Vinografem i Grand Cru. Na rozdíl od Vinografu vás v Monarchu příliš nezaskočí ceny obyčejných vín.

Ve španělském baru samozřejmě nemůže chybět šumivá cava. Hned po usednutí jsem objednal její růžovou verzi z Pinotu noir kvašenou v láhvi a nelitoval; víno má plnou chuť a je příjemně řízné i osvěživé. Jedné nevinné sklence bych nicméně nepřičítal problém, který jsem měl s luštěním českého menu.
Monarch zrovna neoplývá světlem a já mám na krku pátou dekádu života, font českých překladů jídel je fakt zatraceně malý!

Požádal jsem proto číšnici, aby mi něco doporučila. Vybral jsem si andaluskou housku s konfitovaným vepřovým líčkem, sýrem a kimuchi salsou. Tapas spadá do sekce nuestros panes del mundo, což není nic jiného než minihamburgery s různými masy včetně hovězí oháňky nebo bůčku. Andaluská houska je vlastně jemná brioška plněná křehkým a šťavnatým masem. Chutná delikátně; brioška má perfektní strukturu i chuť, takže nechá maso vyniknout, zatímco salsa jídlu dodá zášleh ostrosti.

Kromě teplých housek v menu najdete i tradiční nejmenší tapasy pica pica, masa z grilu Josper, mořské jednohubky a samozřejmě i sladké. Klasická španělská šunka, sýry či olivy začínají pod stovkou, cena nejdražšího marinovaného vepřového z grilu s jogurtem, mátou a kuskusem se téměř blíží 400 korun. To z Monarchu rázem činí spíš dražší restauraci než gastrobar. Na druhé straně na jídla dohlíží špičkový argentinský šéfkuchař Miguel Innella, jenž se řemeslu vyučil doma i ve Španělsku.

Více česneku

Překvapilo mě proto, že od prvního výborného hamburgeru se můj zdejší gastrotrip chuťově ubíral spíš směrem dolů. Ano, patatas bravas con ali oli, tedy brambory plněné pikantní rajčatovou omáčkou, byly skutečně pikantní – v puse příjemně zahřejí; a taky jemné, nutno přiznat. Nejsou ale ve skutečnosti plněné, jak se píše v menu: omáčka se podává k nim, to jen pro přesnost.

Z los clásicos jsem vybral smaženou tresku s limetkou a česnekovým dipem. Smažená treska je opravdová klasika, a to nejen ve Španělsku, ale v nočním pouličním provedení třeba i v Británii, kde slouží také jako prevence kocoviny. Treska v Monarchu je správně šťavnatá, současně ale nemastná. A taky pečlivě dozlatova osmažená, nečekejte žádný připálený řízek: v puse se jen rozplyne.

Už u tresky mě ale zklamala nevýraznost česnekového dipu, který jako by postrádal česnek. Ten dává španělské, italské i francouzské gastronomii šťávu i aroma a tady prostě nějak chyběl. Podobně jsem však výraznější chuť znovu marně hledal u calamares a la romana, smažených kalamár, jež doprovází stejný česnekový dip. Ten navíc servírka zapomněla přinést, bryskně však svou chybu napravila.

Dip tak kalamáry nenakopl nikam výš, jídlo vůbec neobohatil. Jemné mořské plody zde stylově podávají v misce s voskovaným papírem, obalené v jemném těstíčku a s citronem, který jim dodá příjemnou osvěživou kyselost.
A taky šťavnatost, již bez něj bohužel trochu postrádaly. Zdejší smažené kalamáry vám po chvíli začnou v puse nepříjemně schnout, takže rychle potřebujete další sklenku vína.

Jestli je to obchodní záměr, pak určitě dobře funguje. Navíc i základní bílá cava, již jsem vyzkoušel, vám vylepší náladu a případně i vynahradí absenci jistých chutí. Jen pro pořádek: jídla jsou zde perfektně servírovaná a cítíte z nich i kvalitu ingrediencí. Ve většině restaurací by vás uspokojila. V novém Monarchu ale prostě chcete více chutí, větší gastronomický odvaz! Něco jako když jde toreador na býka.

Slabá tečka

Dal jsem proto koncertu chutí, jaký čekáme od španělských tapas, ještě jednu šanci a objednal na závěr mandlovočesnekovou pomazánku. Ne kvůli česneku, ale pro pochopení chuťového konceptu. Pomazánku zde podávají s bílým chlebem, uvnitř jemným a svrchu příjemně křupavým. Samotná pomazánka je ale chuťově tak minimalistická, že jsem vůbec nepochopil její smysl. Vyznění mandlí i česneku je tak utlumené, že je téměř necítíte ani v puse, ani v nose – víc chuti i vůně v sobě nese čerstvý bílý chléb. Zato je brzy kvůli hutnosti cítíte v žaludku. Nebyla to nejlepší tečka na závěr.