Vzhledem k tomu, že část členů Židovské obce v Praze, bohužel včetně rabína Sidona a osob kolem něj, neustále podněcuje nepokoje na obci a dezinformuje veřejnost o tamním dění, musím se vyjádřit k hydeparku Leo Pavláta (EURO 49/2004).
Pavlátova rétorika mi lehce připomíná komunistickou terminologii, kdy se funkcionáři totalitního režimu neustále oháněli falešnými frázemi o tom, že to, co se děje, se děje z „vůle lidu“, „ve jménu lidu“, „pro lid“. Ne nepodobně teď působí konání Leo Pavláta, když se dovolává vůle lidu a zuby nehty se snaží legalizovat protiprávní akt, ke kterému došlo na Židovské obci během shromáždění členů 7. listopadu, a na jehož organizaci se sám podílel. Asi jedna desetina členů obce se v naprostém rozporu se Stanovami obce uchýlila ke svévolnému hlasování s cílem pokusit se zvrátit pro ně neúspěšné výsledky demokratických voleb, v nichž vyhráli jejich oponenti, stoupenci předsedy Tomáše Jelínka a jeho procesu demokratických změn na obci.
Leo Pavlát, rabín Karol Sidon, Jiří Daníček (bývalý dlouhodobý předseda obce) a další, kteří obec řídili dlouhá léta předtím, se do nového vedení nedostali. Bylo jim vyčítáno, že obec uzavírali, neprůhledně hospodařili, nezajišťovali na obci skutečný duchovní život a hlavně se nestarali dostatečně o starší lidi, kteří přežili holocaust. Ti, co obec po léta zatemňovali, se nyní paradoxně a populisticky nazvali Platforma – Obec pro všechny, a aby odvedli pozornost od svých pochybení, začali očerňovat nové vedení. Šířením pomluv a polopravd vyvolali na obci neklid, a svým destruktivním chováním, které nejvíce postihlo opět starší členy obce, se snaží získat zpátky ztracené posty.
Vraťme se k onomu 7. listopadu. Toho dne, kdy si snad nevelká část lidstva připomínala výročí Velké socialistické revoluce, se na židovské obci pokusila ona Platforma o převrat. Shromáždění členů není žádnou anarchistickou sešlostí, je zcela podřízeno jasným Stanovám. Ani desetina lidí nemůže z ničeho nic odvolávat předsedu a členy vedení ani nikoho jiného jen tak, protože se jim chce. Stanovy přesně určují a předepisují, jak může dojít k zániku či pozbytí mandátu člena volených orgánů obce. Může tak dojít jen po souhlasu dvoutřetinové většiny Reprezentace v souvislosti s dodržením dalších podmínek pozbytí mandátu. K žádnému takovému rozhodnutí Reprezentace nedošlo, čímž byly, mimo jiné, porušeny hned dva články Stanov.
Členové obce podávají smutné svědectví o hanebném chování některých platformistů. Ti totiž doslova vyštvali ze sálu jinak smýšlející lidi, Uráželi je, pískali na ně, dupali. To vše pod dohledem rabína Sidona, který místo toho, aby vyzval své stoupence ke klidu a míru, „dupal“ s nimi. Jisté starší ženě dokonce jeden mladík z Platformy stahoval během hlasování ruku dolů, když hlasovala jinak než on. Poté, co více než polovina sálu na protest proti chování těchto chuligánů z jednání odešla, si platformisté změnili program a zahráli si na „soudce.“ Podvodnost tohoto aktu spočívala navíc v tom, že sčítací komise (výhradně složená z příznivců Platformy) podle výpovědí svědků kamuflovala počty hlasů, a mandátová komise nebyla schopna evidovat počet lidí v sále. Nevěrohodné počty, porušení Stanov, hrubiánství. Toto je smutné tažení Platformy.
Benjamin Kuras ve svém veskrze pravdivém článku (EURO 48/2004) nazývá to, co se 7. listopadu na obci stalo, pučem. Něco podobného plánují platformisté i dál, když chtějí zamezit svobodnému korespondenčnímu hlasování, kde mají členové obce vyjádřit důvěru nebo nedůvěru Reprezentaci. Je šokující, že vysoký představitel židovského života, pobožný člověk a správce majetku zavražděných Židů, ředitel Židovského muzea, nyní nechce umožnit starším, starým a nemocným lidem, kteří se nejsou schopni fyzicky dostavit na hlasování, aby mohli hlasovat korespondenčně, a vyjádřit tak svůj názor. Tito lidé, kteří přežili holocaust, tvoří více než polovinu členů obce. A těmto lidem nemá být umožněno právo hlasovat? Tito lidé, kteří jsou potomky těch, jejichž majetek teď Židovské muzeum spravuje, se nemají právo podílet na chodu života obce? Podle Leo Pavláta zřejmě ne. Nabízí se jediné vysvětlení. Tito starší lidé totiž z velké části podporují právě současného předsedu Tomáše Jelínka, který chce napravit chyby minulosti. Pokud členové Platformy odmítají korespondenční hlasování, je to jen důkaz navíc, že nectí svého bližního, že porušují základy demokracie, základní lidská práva. Že podporují diskriminaci!
Židovští akademici vyzývají k podpoře mladého vedení
V Praze se minulý týden sešli židovští akademici a intelektuálové, aby posoudili neblahý rozkol v pražské židovské obci, který vznikl mezi dvanáct let působícím vedením obce v čele s vrchním rabínem Karolem Sidonem a letos v dubnu legálně zvoleným novým vedením obce s mladým předsedou Tomášem Jelínkem. Spor se vede o liberálnější život obce a o větší možnosti rozšíření židovské komunity i o efektivnější sociální péči zejména o zbývající staré členy, kteří přežili hrůzy holocaustu. Židovští intelektuálové vyzvali členstvo, aby podpořilo nové a mladší vedení židovské obce, vedené Tomášem Jelínkem, ve chvíli osudové křižovatky, na níž se židovská komunita ocitla.Výzvu podepsalo na dvacet čelných židovských intelektuálů, například spisovatel Arnošt Lustig, historik profesor Koloman Gajan, sexuolog prof. Petr Weis, matematik doc. Evžen Jokl, hydrolog prof. Jaromír Němec, doktor věd a další. Spisovatel Arnošt Lustig vyslovil přání, ať už zvítězí kterákoliv strana, aby tu druhou z komunity nevylučovala.