Tuzemské firmy vyvážející do SRN nejčastěji žádají bankovní domy o předexportní úvěry, odkup pohledávek a vydávání záruk
Německo je hlavní vývozní destinací českých exportérů. Směřuje sem zhruba třetina tuzemské produkce. Banky působící na českém trhu to dobře vědí a chtějí být u toho. I přes časté zprávy o nepříznivé ekonomické situaci je totiž tento trh nadále významným odbytištěm, což ostatně potvrzují i aktuální čísla zahraničního obchodu (viz Směr SRN). Nejžádanější je financování projektů spojených s dopravním či strojním zařízením, které rovněž dominují celému českému exportu, shodují se bankovní domy. Díky oslabení koruny v posledních měsících došlo ke zlevnění tuzemské produkce pro eurové odběratele, což se odrazilo v rostoucím zájmu o české produkty na německých trzích. „I když je teď koruna o něco silnější než v lednu a únoru, už neposiluje, a nenutí tak české exportéry zdražovat,“ poznamenal analytik skupiny Citfin Jiří Šimek.
V rodině rychleji
K bankám, které působí na českém trhu a jež řadí Německo mezi své priority, patří jednoznačně LBBW Bank CZ. Jde o českou divizi německé Landesbank Baden-Württemberg, což je největší zemská banka v Německu a dle bilanční sumy patří i k největším německým bankám vůbec. „Díky velmi úzké spolupráci banky s německou LBBW a znalosti situace na německém trhu, dokážeme v Česku kvalitně obsloužit nejen české exportéry, kteří vyvážejí do Německa, ale i firmy z německy hovořících zemí, které naopak dovážejí do České republiky,“ tvrdí Gernot Daumann, předseda představenstva LBBW Bank CZ.
Kromě společností z oblasti automobilového nebo obecně strojírenského průmyslu patří mezi klienty české LBBW i velké farmaceutické firmy nebo obchodní, módní či potravinářské řetězce. Ty všechny sídlí v Česku a míří svou produkci na německý trh. Nutno ale dodat, že zde funguje několik set firem, které jsou přímo napojené na německé hospodářství, neboť vlastníci pocházejí z této země. „Oblíbeným produktem jsou nyní vnitroskupinové platby mezi mateřskou a dceřinou společností. V případě, že jsou obě společnosti klienty LBBW skupiny, nabízíme tyto platby levněji a rychleji,“ uvedl Daumann. „Většina mateřských společností našich firemních klientů má v Německu roční obrat alespoň padesát milionů eur, v České republice se zaměřujeme na firmy s minimálním obratem kolem sto milionů korun,“ upřesňuje.
Z vyjádření bank vyplývá, že exportéři nejčastěji využívají služeb předexportního financování, odkup pohledávek za německými odběrateli anebo tradiční produkty, jako jsou vystavování záruk nebo akreditivů za českými exportéry do Německa či takzvané avizování akreditivů českým vývozcům. „Nicméně musím podotknout, že využívání těchto instrumentů financování exportu je v případě českých exportérů do Německa okrajové. Využívají je totiž v drtivé většině exportéři mířící mimo Evropskou unii. Anebo se jedná o opravdu obrovské projekty, kdy sama banka přebírá platební záruky,“ zdůrazňuje Daumann.
Nepřesné statistiky
Mateřskou společnost má sice v Belgii, ovšem o německý trh se rovněž velmi intenzivně uchází. Navíc pokud jde obecně o exportní financování, patří na českém trhu k předním hráčům. Řeč je o ČSOB. „Německý trh je pro nás extrémně zajímavý. Už jen tím, že v Česku funguje řada firem, které mají své matky právě v Německu,“ konstatovala Jana Ševčíková, šéfka týmu pro exportní financování ČSOB. Potíž je ale v tom, že objem exportu, který míří právě do Německa a který financují tuzemské banky, je velmi těžko sledovatelný. Důvodem je otevřený unijní trh, a pokud banka poskytne nějaké firmě v Česku provozní financování, nemusí vědět, zda zboží, kterému díky přidělenému financování pomohla, nakonec zamíří do Německa. „Navíc obecně lze říct, že drtivá většina z toho, co se vyveze z Česka do Německa, v této zemi neskončí a putuje do dalších zemí. A to je velmi těžko zjistitelná statistika,“ podotýká Ševčíková. Německo patří k zemím s vysokou platební morálkou. I zde se ovšem krize podepsala. ČSOB loni poskytla akreditivy do této země v hodnotě čtvrt miliardy korun. Ještě v roce 2009 přitom tato suma nedosahovala ani padesáti milionů. Akreditiv je vlastně způsob pojištění proti riziku nesplácení, v uvedeném případě proti nezaplacení německého odběratele českých výrobků. „Nejde ani tak o to, že by němečtí odběratelé českého zboží přestali Čechům platit. Spíše se v souvislosti s krizí začali Češi více jistit,“ vysvětlila nárůst Ševčíková. Objem transakcí totiž zůstal i při nárůstu akreditivů zhruba na stejné úrovni. Záruk naopak banka vydala méně. Zatímco v roce 2009 vydala ČSOB za sto transakcí záruky v hodnotě 385 milionů korun, loni to bylo 233 milionů. „Interpretací tohoto vývoje může být několik. Například že Češi jako dodavatelé obstáli a už záruky nepotřebují, neboť je jejich němečtí odběratelé nevyžadují,“ míní Ševčíková.
Ztížené financování
Například Komerční banka (KB) ale vystavila záruk více. „Počet bankovních záruk narůstá. > Konzumenty produktu jsou zejména strojírenské firmy a subdodavatelé velkých projektů. To odráží rostoucí zájem tuzemských firem o německý trh,“ konstatoval Jaromír Chabr, ředitel divize financování obchodu a exportu KB.
Podobně se vyjadřuje i česká divize italské bankovní skupiny UniCredit Bank (UCB), která prý nejčastěji financuje firmy orientující se na automobilový průmysl a dodávku komponentů pro toto odvětví. Banka loni vystavila přibližně stovku bankovních záruk v objemu necelých dvaceti milionů eur, což představuje podíl 3,5 procenta z celkového portfolia nově vystavených záruk. „Zásadní význam má ale velký objem provozních a investičních úvěrů právě firmám vyvážejícím svou produkci do Německa,“ zdůraznil mluvčí UCB Petr Plocek. U německých firem působících na našem trhu poskytuje banka provozní a investiční úvěrování související se zajištěním jejich zakázek jak pro německý, tak pro český i světový trh. „Máme ve svém portfoliu více než tisíc velkých a středních německých firem, respektive dceřiných společností jejich německých matek, jejichž výroba směřuje na německý i český trh,“ upřesnil Plocek.
V případě financování exportu českých výrobků či služeb mířících do Německa ovšem banky ukazují na některá rizika. Pokud je tímto exportérem firma, kterou ovládá německý vlastník, výhradním odběratelem je v drtivé většině mateřská společnost z Německa. „> To pro české banky v případě poskytování úvěrů těmto dceřiným společnostem není vůbec ideální situace z hlediska diverzifikace rizika. Tyto firmy mají tak ztížený přístup k financování,“ namítá Gernot Daumann, předseda představenstva LBBW Bank CZ.
Nově zakládané české firmy s německými vlastníky ale rovněž velmi často požadují od bank kromě bankovních služeb i zprostředkování ostatních služeb, jako podporu investic, právní a daňové poradenství, konzultace ohledně umístění firmy či pomoc při výběru nemovitostí.
U většiny českých firem s německými vlastníky nadále také dochází k takzvané centralizaci v oblasti financí. Jinými slovy dnes je skoro pravidlem, že nový bankovní úvěr je potřebné dohodnout přímo s finančním vedením v Německu. „Pro banky to znamená v každém případě komunikaci v cizím jazyce včetně cizojazyčné úvěrové dokumentace, znalost německého finančního trhu a schopnost analyzovat koncernové výkazy celé německé skupiny,“ popisuje Daumann.
Mění se prý i požadavky firem exportujících do Německa na bankovní produkty. Zvyšuje se tlak na poplatky i zrychlení zahraničního platebního styku, říkají banky. „Německé firmy vidí jako omezující prvek pro jejich růst v České republice nedostatek kvalifikovaného personálu a částečně se snaží samy organizovat výchovu kádrů,“ doplňuje Daumann.
Není export jako export
Český export mířící do Německa ovšem nese svá rizika. Je totiž třeba rozlišovat, zda jde o vývoz v režii zahraničních firem se sídlem v Česku, anebo zda export obstarává výhradně česká firma. Druhá skupina totiž výrazně ztrácí. A bez podpory se zřejmě nezvedne.
Export zahraničních firem se sídlem v Česku je nejlevnější a nejjednodušší způsob, jak se na německý trh dostat. Jenže pokud by tyto podniky své české dcery exportující do Německa stáhly, tuzemský zahraniční obchod by utrpěl.
Podržet ryze české exportéry budou muset zřejmě komerční banky, neboť stát dává od Německa ruce pryč. Seznamu prioritních zemí v nové exportní strategii dominují exotické regiony. Navíc ministerstvo průmyslu se netají tím, že od vývozu do Evropské unie se chce „odklonit“. Přitom právě na tyto trhy s Německem v čele mají Češi co nabídnout.
Pokud jde o financování, stát podporuje vývoz Českou exportní bankou (ČEB) nebo Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP). Obě tyto státní firmy se orientují na rizikové regiony. ČEB poskytuje úvěry a EGAP je pojišťuje. Jenže Německo má ve statistikách obou společností mizivé zastoupení. Jak bylo uvedeno, SRN patří k zemím s nejlepší platební morálkou a pro ČEB i EGAP je málo riziková.
Růst ano, mírný
Německá ekonomika zatím zaznamenává oproti jiným státům Evropské unie mírný růst, který se opírá především o světový obchod, stabilizaci na finančních trzích a rovněž o velmi odolný vlastní trh práce, vypočítávají analytici.
Pokud jde o konkrétní čísla ukazující vzájemnou obchodní bilanci mezi Německem a Českou republikou, do SRN loni Češi dovezli zboží za 922 miliard korun. O rok dříve to bylo 819 miliard a v roce 2009 „jen“ 694 miliardy. „Dovážíme podobné skupiny výrobků, jako vyvážíme, ale celková bilance s Německem je ve výrazném plusu – za poslední rok přes 260 miliard korun,“ doplnil Jan Bureš, analytik Era Poštovní spořitelny. Do top trojky vývozních artiklů, jež putují směr Berlín, patří auta, elektrická zařízení a kancelářské stroje.
Ekonomové tvrdí, že Německo bude do budoucna těžit z oživení Ameriky, což pocítí i české podniky, které si na svůj vývoz směřující do Německa půjdou říct o úvěr. „Prvním a zásadním bodem je, že úvěrové podmínky se obecně po celém světě zmírnily, i když napříč Evropou nedošlo ke zlepšení ve stejné míře. Oživení ekonomického růstu v USA se nakonec může přelít i do Evropy,“ domnívá se hlavní ekonom Saxo Bank Steen Jakobsen a pokračuje: „Přestože Asie roste o trochu méně než v předchozích letech, pomůže svému růstu skrze import. Z toho bude těžit zejména severní Evropa v čele s Německem,“ píše ve svém výhledu na druhé letošní čtvrtletí Jakobsen. Zároveň ovšem varuje: „Ani pozitivní vliv těchto hnacích sil nedokáže zcela vytěsnit negativní vliv úsporných opatření, vzrůstající nezaměstnanost, oddlužování soukromého sektoru a nízký nebo žádný růst mezd.“
