Dříve se v F AIRu létalo jen pro zábavu. To sice platí i dnes, kromě toho je z něj ale zároveň držitel prestižního certifikátu a oblíbené výcvikové středisko profesionálních pilotů, kteří si zde plní svůj dětský sen – stát se jednoho dne kapitánem dopravního letadla. Takových stihnou v Benešově, ale i Karlových Varech, Brně či Příbrami ročně „vyprodukovat“desítky. Tedy stíhali. Do loňského roku. Pak přišel koronavirus a s ním i největší krize, jakou odvětví letecké dopravy kdy zažilo.
Jenže zatímco noviny, televize i některé zpravodajské weby jako by se předháněly v tom, kdo předpoví delší zotavování, 51letý Michal Markovič zůstává klidný a věří, že již brzy se zase bude létat naplno.
„Podle nedávno zveřejněných studií IATA (Mezinárodní sdružení leteckých dopravců) a CAE, což je jedna z největších výcvikových organizací na světě, bude v následujících 10 letech potřeba 264 tisíc nových pilotů,“ řekl redakci Euro.cz šéf F AIRu, první soukromé letecké školy v Česku.
F AIR sídlí v Benešově, ale ke Karlštejnu je to jen pár minut letu. Foto: F AIR„Zadržovaná poptávka po cestování je tak obrovská, že ve chvíli, kdy budou mít lidé nějakou rozumnou šanci toho, že se na palubě nenakazí, začnou letadla znovu praskat ve švech. Již dnes se letecká doprava nachází na 60 procentech průměru z doby před covidem a dále narůstá. Vnitrostátní doprava v USA, Číně a Rusku je dokonce už na 100 procentech. Z nejhoršího jsme tedy podle mě venku. Máme k dispozici očkování i plošné testování. Očekávám, že nízkonákladové aerolinky budou již za rok na předcovidových číslech a ty větší – typu Lufthasny a podobně – se k nim přidají v roce 2023, nejpozději 2024,“ dodal Markovič.
Letošní rok označili v F AIRu jako „přechodný“. I tak jsou ale přesvědčeni, že jej přečkají v černých číslech. Výcvik skupiny zahraničních pilotů, která do jejich letecké školy dorazila vloni v zimě, tedy těsně před začátkem pandemie, se blíží ke konci. Žádné nové studenty z cizích zemí jim od té doby aerolinky neposlaly. Což znamená, že se firemní tržby letos propadnou o citelných 40 procent.
Jak ale Michal Markovič spolu se svými kolegy během loňského roku zjistil, pandemie měla na jejich výcvikové středisko i několik pozitivních dopadů. Zájem o létání z řad takzvaných hobby pilotů byl právě kvůli všemožným restrikcím a částečně uzavřeným hranicím enormní, a tak se v F AIRu dveře netrhly:
„Covid uvěznil lidi doma, spousta z nich na dovolenou nemohla. Naopak létat se mohlo teoreticky během celého roku, a tak toho řada lidí využila a udělala si pilotní průkaz. Zjistili, že létání vlastně ani zas tak nedostupně drahý koníček není. Ta nejjednodušší licence stojí jako dva lepší zájezdy na lyže do Alp. A proto jich mraky přibyly.“
Návrat ke kořenům
Díky atypickému roku 2020 se F AIR de facto vrátil v čase o více než 30 let nazpět – ke svým kořenům. Firma, která se dnes může pyšnit přívlastkem největší letecké školy u nás, a potažmo i v celé střední Evropě, se totiž v raných dobách existence specializovala právě na výcvik amatérských pilotů, respektive plachtařů. I když i k tomu se vlastně dostala až po nějakém čase.
„Původní důvod vzniku F AIRu byl ryze pragmatický. Pár zdejších pilotů už nechtělo být členy armádního aeroklubu, ale létání se vzdát nemínili. A tak si pořídili jeden bezmotorový kluzák a založili tohle „eseróčko“. Které jen tak mimochodem bylo jedním z vůbec prvních „eseróček“ založených v Československu, jelikož vzniklo hned v roce 1990. Následně sem přišlo několik jejich kamarádů, kterým se létání zalíbilo a kteří se také chtěli stát piloty. No a tak se zrodil nápad přetvoření F AIRu na leteckou školu,“ přiblížil Markovič.
On sám se coby absolvent Vysoké školy dopravní v Žilině přidal k benešovskému podniku v roce 1992. Jakožto čerstvý držitel licence komerčního pilota do něj přišel s jasnou vizí – sehnat malá vrtulová letadla, zahájit výcvik motorového létání, aby se zde mohli učit budoucí dopravní piloti, a vybudovat z F AIRu jednu z největších leteckých škol svého druhu.
Během prvních deseti let působení provozovali v Benešově letadla, která povětšinou patřila jejich známým a kamarádům. Typicky se jednalo o lidi, kteří se hned po sametové revoluci vrhli na podnikání, díky němuž rychle získali finanční zdroje a začali si kupovat věci, které do té doby byly nepředstavitelné. Třeba právě jako soukromá letadla.
„Jenže pronajímání cizích letounů se po těch deseti letech začalo otáčet v náš neprospěch. Firma nebyla schopná generovat zisk, protože naše výdaje na pronájem byly zkrátka obrovské. V roce 2004 nám reálně hrozila insolvence. Pak do F AIRu majetkově vstoupil majoritní vlastník Mountfieldu pan Drbohlav, který u nás sám létal jako klient a měl i své vlastní letadlo, jež jsme si – jak jinak - pronajímali. A protože jsme se stihli skamarádit a jeho samotného létání velmi bavilo, rozhodl se, že nám pomůže. V roce 2005 se proto stal většinovým vlastníkem F AIRu, a my byli zachráněni,“ objasnil Markovič.
Z finančních problémů, které na firmu dolehly před více než 15 lety, se benešovská škola poučila. Ve flotile má nyní 43 letounů, z nichž zhruba 90 procent přímo vlastní a zbylých 10 bude, jakmile doběhnou poskytnuté bankovní úvěry a leasingy.
Kurz Dálný východ
Letadlový park F AIRu se pochopitelně rozrůstal postupně. Úměrně k velikosti jeho instruktorského týmu, ale hlavně počtu klientů, kteří v této výcvikové organizaci, jejíž certifikát nese číslo 001, získávali své první pilotní dovednosti.
Už od roku 1995 tvoří značnou část jejich kadetů studenti ČVUT. Ostatně byl to právě Michal Markovič, který společně s Ing. Hřebejkem obor profesionálního pilota na vyhlášené pražské univerzitě tehdy založil. Kromě Čechů, kteří ve značné míře následně nacházejí, respektive ještě před vypuknutím koronarikrize nacházeli uplatnění například u tuzemských Smartwings, se ale F AIR specializuje právě na už zmíněné studenty ze zahraničí. Mnoho jich přichází z Číny. Své budoucí piloty do města ležícího pár desítek kilometrů pod Prahou posílají tamní společnosti Sichuan Airlines a Shandong Airlines.
„Spolupráce s čínskými aerolinkami je pro nás velice důležitá proto, že Čína měla již dlouhou dobu našlápnuto k tomu, aby se stala největším leteckým trhem na světě,“ vysvětlil šéf F AIRu. „ Buď se tak stane letos, nebo se tak už dokonce stalo. Ač se to nezdá, covid vše značně urychlil. Z pohledu vnitrostátní letecké dopravy se Čína dnes jako první na světě nachází na 100 procentech úrovně z roku 2019. Kolik jiných zemí tohle může aktuálně říct? A právě proto jsme s tamními aerolinkami začali v minulosti spolupracovat. Čína každý rok vycvičí pět tisíc nových pilotů. Polovinu z toho přitom odesílá na výcvik do zahraničí. Kdybychom se tedy o tento trh nezajímali, byli bychom docela špatní hospodáři.“
Na světě je pouze 20 škol, které jsou držiteli čínské certifikace a mohou cvičit tamní piloty. F AIR je jednou z nich, což Markovičovu firmu řadí k absolutní letecké špičce.
F AIR má ve flotile celkem 43 letadel. Foto: F AIRV kontextu loňské návštěvy Tchaj-wanu předsedou českého Senátu Milošem Vystrčilem se chvíli zdálo, že by F AIR mohl o tento status přijít. Čímž by se pochopitelně mohl dostat do potenciálně vážných finančních problémů. Taková hrozba je však, zdá se, zažehnána.
„Všechnu politiku převálcoval covid,“ potvrdil dlouholetý šéf firmy. „Bavíme se o tom, kdy nám sem znovu pošlou své studenty, a Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan neřešíme. Věříme, že až padnou čísla řádově pod stovky denně, měli by k nám Číňané znovu dorazit.“
Víc než 30 let bez jediné fatální nehody
Leteckých škol zdánlivě podobných té Michala Markoviče, včetně několika menších, jsou v Česku desítky, což je na tak malou zemi poměrně neobvyklé. Na druhou stanu, počet pilotů napříč jednotlivými kategoriemi se pohybuje v řádu nižších desítek tisíc, a proto i v tak relativně hojném počtu mají jejich provozovatelé velice dobrou šanci, že se uživí.
Získat pilotní licenci na bezmotorové kluzáky lze v rámci některého z tuzemských aeroklubů po absolvování výcviku za zhruba 15 až 20 tisíc korun. V případě čím dál populárnějších ultralehkých letounů začínají kurzy na částce kolem 40 tisíc. Kdo chce získat licenci soukromého pilota, s níž to jde po absolvování dalších nezbytných kurzů a náletu určitého počtu hodin dotáhnout třeba až do kokpitu dopravního Airbusu, musí si připravit přinejmenším 130 tisíc korun.
Ve flotile F AIRu lze najít i tyto Tecnamy P2008 JC. Foto: F AIRV F AIRu si takový zájemce o letecký výcvik v obou „motorových“ kategorií několik desítek tisíc připlatí. Na oplátku se mu však dostane ze strany místních instruktorů a pozemního personálu péče, které se příliš mnoho zdejších leteckých škol či aeroklubů nevyrovná.
„F AIR má v současnosti čtyři pobočky, létáme tedy ze čtyř letišť, máme 43 letadel. Průměrné stáří těch, které používáme pro výcvik českých a evropských pilotů, je šest let, takže jsou prakticky nová. Jen pro představu, v případě některých leteckých škol není neobvyklé, aby stáří letadel bylo třeba i 50 let. Navíc máme vlastní učebny, perfektně zpracované výukové materiály i profesionální instruktorský tým. Jeho páteř tvoří stávající či bývalí kapitáni dopravních letadel, vojenští a testovací piloti či zkušení akrobati.“
„Vyčníváme navíc třeba tím, že na rozdíl od zmíněných aeroklubů nefungujeme pouze v sobotu a v neděli. U nás se létá celý týden. Jsme profesionální firma, která se dokáže přizpůsobit potřebám klienta. To znamená, že nám nedělá problém upravit jeho výcvik tak, aby mu maximálně vyhovoval a odnesl si z něho co možná nejvíc. Například tím, že si s ním naplánujeme delší výlet do zahraničí, kde kolikrát platí trochu jiná pravidla než u nás, a nelétáme pouze kolem komína, jak se říká,“ podotkl Markovič.
Že svou práci dělá on a jeho tým zkušených aviatiků poctivě a kvalitně, dokládá pozoruhodnou statistikou: „Za 30 let naší existence jsme během výcviku neměli jediný fatální incident. Jasně, nějaké to kolo se tu a tam při přistání zlomí, ale nikdo se u nás nikdy nijak nezranil. Což já pokládám za malý zázrak.“
Další růst až po „přechodném“ roce
Nebýt pandemie, působila by Markovičova firma vedle Benešova, Karlových Varů, Brna, Příbrami a částečně i Kyjova už několik měsíců rovněž na letišti v Českých Budějovicích. Koronavirus nicméně její plány překazil. Ačkoliv pravděpodobně jen dočasně.
„Díky přijatým opatřením jsme měli za celou dobu pandemie pouze jediného nakaženého žáka. Noví studenti ze zahraničí k nám ale zatím ještě nedorazili. Podařilo se nám osekat provozní náklady do té míry, že jsme nemuseli propustit jediného člověka. Letošní rok tedy i díky zájmu z řad pilotů-amatérů bezpečně přežijeme, rozšiřovat se ale nebudeme. Jsem každopádně přesvědčen, že jakmile se svět zase vrátí do normálu – a já věřím, že to už nebude trvat dlouho – budeme se moci o nějaké expanzi opět bavit. Osobně to vidím tak, že nová pobočka v Českých Budějovicích by mohla vzniknout v horizontu dvou tří let. Dopravní piloti potřeba budou, létat se prostě bude. Žádný jiný rozumný způsob rychlé dopravy lidstvo ještě nevymyslelo,“ uzavřel optimisticky Markovič.
