Za devatero horami

Časté politické změny v Praze komplikují vyjednávání s Bruselem

Letos na Nový rok začalo sedmileté období, během něhož má Česko získat z fondů Evropské unie mnohem větší částky než dosud, kolem sta miliard korun ročně. Na reálný přísun evropských peněz na budování infrastruktury, podporu průmyslových inovací, rozvoj lidských zdrojů či ochranu životního prostředí si však Češi musejí ještě počkat. Jednání o příslušných operačních programech s Evropskou komisí se protahují. Praze komplikují situaci časté změny na ministerstvu pro místní rozvoj, které celkový přísun peněz EU řídí. Bývalého ministra Radka Martínka (ČSSD) loni na podzim vystřídal Petr Gandalovič (ODS), který se však ve své funkci příliš neohřál a předal ministerský post Jiřímu Čunkovi (KDU-ČSL). S nástupem každého nového ministra odcházejí z resortu jeho klíčoví představitelé a přicházejí noví. Pozorovatelé tvrdí, že letos v lednu jednání na nejvyšší úřednické úrovni (tedy v českém případě na úrovni náměstka ministra) prakticky stagnovala. Bývalý první náměstek Ivo Hlaváč přešel spolu s Gandalovičem na ministerstvo zemědělství.
„Nestabilita rozhodně vyjednávání s Bruselem nenahrává,“ uvedl Radko Martínek, který je dnes stínovým ministrem za sociální demokraty. Nikdo by si podle něj neměl namlouvat, že by představitelé Evropské komise mohli Čechům vycházet vstříc. Martínek upozorňuje, že se Brusel snaží vnutit svůj způsob myšlení, své zájmy. I další zdroje týdeníku EURO potvrzují, že jednání jsou poměrně ostrá a bruselský tým pod vedením slovenské úřednice Kataríny Mathernové využívá každé slabiny a neshody v české skupině.

Také Brusel zdržuje.

Přitom ani Evropská komise není na rozhovory připravena nejlépe. Nemá dostatek lidí, kteří by se věnovali konkrétní zemi. Brusel často volí zdržovací taktiku, někdy možná zcela záměrně. Příslušné dokumenty se projednávají na různých ředitelstvích komise. A rychlým rozhovorům určitě nenahrává skutečnost, že kupříkladu Česko předložilo více než dvacet operačních programů. Důvodem přitom není pouze skutečnost, že je programy nutné vypracovat v rámci jednotlivých resortů. Česko předkládá také regionální operační programy, zatímco v minulém období mělo jeden Společný regionální operační program (SROP). Čeští politici se nicméně shodují v tom, že je nutné odpovědnost za čerpání evropských peněz přenést na krajskou úroveň. Bruselští úředníci vůči tomu sice měli výhrady, ale oficiálně nic namítat nemohou, protože i Evropská komise se hlásí k decentralizaci.
Problém je v tom, že podle českých zdrojů i představitelé komise často mění stanoviska. To jim umožňoval neoficiální charakter dosavadních jednání s Českem. Bývalé vedení ministerstva pro místní rozvoj (MMR) v čele s Petrem Gandalovičem se proto snažilo, aby co nejdříve začaly formální rozhovory. Bylo tedy nutné co nejrychleji zformulovat definitivní česká stanoviska. Je však vcelku přirozené, že se noví šéfové resortu k některým sporným otázkám vracejí, když nyní odpovědnost přechází na ně. Objevil se také názor, že lepší bude vyřešit sporné body při neformálních diskusích se zástupci komise, aby už formální rozhovory probíhaly hladce. K tomu by však byla nutná vstřícnost Bruselu. A o té se všeobecně pochybuje. Nyní se zdá, že přinejmenším o některých operačních programech se zatím oficiálně jednat nezačne.

Vrazit páteř do masa.

A kde jsou ony zatím nedořešené body? Ředitel příslušného odboru MMR Miroslav Daněk upozorňuje, že jedním z hlavních požadavků Bruselu bylo, aby Česko předložilo představu o tom, jak bude v příštích letech fungovat veřejná správa. Evropskou komisi totiž zajímá, dokáží-li Češi efektivně řídit čerpání zhruba čtyřnásobně vyšších objemů peněz než dosud. Jde o to, jak budou čeští úředníci řízeni, školeni a motivováni k tomu, aby z veřejné správy neodcházeli.
Bývalý náměstek Ivo Hlaváč nicméně upozorňuje, že přidávání koncepce veřejné správy k již schváleným dokumentům není právě tím nejvhodnějším úkolem. Koncepci takzvané smart administration (tedy chytré správy) je totiž nutné považovat za jakousi páteř, kostru, na niž měly operační programy navazovat. Nyní se naopak bude muset do masa vrážet páteř.
Z tohoto pohledu se zdá, že vinu je nutné přičíst bývalým vládám pod vedením premiérů ČSSD, které reformu centrální správy nevypracovaly včas. Další bývalý pracovník MMR Arnošt Marks ale také připomíná, že v Česku dlouhodobě neexistovala politická shoda na tom, jak vlastně veřejnou správu reformovat. Požadavky Evropské komise v tomto směru považuje za správné.

Praha v centru pozornosti.

Jiný velký problém je spojen s otázkou, má-li peníze z evropských fondů čerpat také hlavní město Praha, která je i na evropské poměry bohatým regionem. Eurokomisař Vladimír Špidla, který má v Bruselu na starosti Evropský sociální fond, dal již dříve najevo, že Praha by neměla ukrajovat z těch peněz, jež směřují do chudších regionů. Špidla se přitom odvolával na platnou evropskou legislativu. Není tedy divu, že vyjednávání o tom, jak skloubit příslušný celorepublikový a pražský program rozvoje lidských zdrojů, patří k nejsložitějším. I v Česku se objevil názor, že Praha by vlastně žádný samostatný program mít neměla. Jiným řešením by bylo využití peněz ze státního i pražského rozpočtu, kterými by se doplnil celkový balík evropských financí tak, aby se kvůli hlavnímu městu neporušovaly příslušné evropské zákony. Všichni však vědí, že v současných rozpočtech není právě peněz nazbyt.
Miroslav Daněk z MMR vyjmenovává i další témata, jež bude ještě nutné s Bruselem dolaďovat. Evropskou komisi zajímá, dokážou-li Češi smysluplně využít evropské peníze na rekonstrukce panelových domů a prostředí na sídlištích či zda finance určené na výzkum a vývoj budou mít reálný dopad také na rozvoj podnikání.

Čeká se i na audit.

Přestože se vyjednávání s Bruselem může protáhnout i na půl roku, ještě to neznamená, že by se nemohlo začít čerpat. Žadatelé o podporu z fondů EU se podle Daňka dočkají prvních výzev už během letošního prvního čtvrtletí. Půjde však pouze o takové programy, kde si jsou české úřady zcela jisty tím, že se přísun evropských financí nakonec nezablokuje kvůli nějakým potížím při jednáních s Bruselem. Ve většině programů lze proto příjem žádostí očekávat až kolem poloviny roku. Je také možné, že už letos se budou žadatelům proplácet příslušné výdaje, zatím však z národních zdrojů. „V letošním roce se s největší pravděpodobností nedá předpokládat přísun jiných prostředků EU než zálohových plateb, což vyplývá z příslušného nařízení. Další prostředky začnou do republiky téci teprve po ukončení auditu řídicích struktur,“ uvedl Daněk. Výrok auditu přitom bude znám nejdříve na konci roku.
Jisté nicméně je, že i nový první náměstek ministra pro místní rozvoj Milan Půček považuje za hlavní úkol svého úřadu včasné dokončení vyjednávání s Evropskou komisí. Zaměřit se hodlá také na vhodné nastavení systému průběžného financování projektů. Žadatelům se čerpání evropských peněz dosud značně komplikovalo kvůli tomu, že na proplácení svých výdajů měli nárok až po dokončení příslušných projektů. Půček také připomíná, že „ve víru příprav na programovací období 2007 až 2013“ nelze zapomínat na finanční zdroje určené na léta 2004 až 2006, které je nutné vyčerpat do roku 2008.
Navzdory všem současným potížím při jednáních s Bruselem rozhodně nehrozí, že by evropské peníze do Česka nedorazily vůbec. Pro peníze na rok 2007 už naštěstí bude platit pravidlo n+3, což znamená, že mohou být čerpány ještě během následujících tří let, tedy do konce roku 2010. Nakonec se může pozitivně projevit i to, že už Češi určité zkušenosti s čerpáním evropských peněz v minulých letech získali. Na druhé straně se nadále projevuje tendence dělat vše na poslední chvíli. Díky mimořádnému úsilí úředníků ministerstev se na konci loňského prosince podařilo dočerpat všechny peníze na rok 2004 tak, aby nepropadlo ani euro. „Takto ale nelze řešit podstatně větší objemy peněz,“ upozorňuje Arnošt Marks. Češi navíc loni v zájmu záchrany peněz využili možnosti započítat zálohovou platbu na celé období 2004 až 2006, což letos zopakovat nemohou. A přitom je nutné - ještě podle pravidla n+2 - dočerpat peníze na rok 2005. Česko každopádně čeká náročná zkouška.