Německo chtělo po řecké krizi tvrdě trestat všechny země, které neudrží své rozpočty a dluhy pod kontrolou. Francie se teď postavila proti a plánovaná přísná pravidla oslabila. Česko by si proto mělo položit otázku, zda do takové eurozóny chce vstoupit.
Foto: Eceuropa.eu
Odpůrci zavedení eura v Česku mají další argument, proč do eurozóny nevstupovat. Zatím se vždy oháněli tím, že česká ekonomika ještě není dostatečně vyspělá. Teď mohou přidat tvrzení, že se eurozóna po řecké krizi není ochotna dostatečně reformovat a zabránit členským zemím nadměrně se zadlužovat. Přitom důsledky vysokých dluhů jedné malé země, Řecka, musela letos na jaře celá eurozóna, až na Slovensko, sanovat desítkami miliard eur z vlastních kapes.
Ještě na jaře, v atmosféře strachu z bankrotu Řecka a dalších jihoevropských států, se zdálo, že eurozóna směřuje k tvrdým pravidlům, která si rozpočtovou disciplínu vynutí. Jak se uklidnily finanční trhy, které rozruch kolem Řecka vyvolaly, a média se začala věnovat jiným tématům, odhodlání některých států k reformám ochladlo. Zejména jižní země v čele s Francií a Itálií si spočítaly, že nejvíce by nový bič dopadl právě na ně.
Ministři udělali, jak Merkelová se Sarkozym řekli
Dohoda o nových pravidlech se formálně upekla minulé pondělí na lucemburském zasedání ministrů financí Evropské unie. Ve skutečnosti se tak stalo několik set kilometrů na západ ve francouzském městečku Deauville, kde se sešla německá kancléřka Angela Merkelová s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Merkelová, která původně byla pro co nejpřísnější pravidla, nakonec Sarkozymu ustoupila. Oba pak do Lucemburku vzkázali, že eurozóna musí rozpočtové hříšníky trestat, ale nikoli systémem „padni komu padni“.
Výměnou získala kancléřka příslib, že Francie podpoří změny unijních smluv, které by zemím s nadměrným deficitem odebraly v Unii hlasovací práva a nastavily pravidla pro případ, že se některá země nevyhne státnímu bankrotu. Jenže s takovou změnou musí souhlasit všechny státy a například Velká Británie už dala najevo, že měnit zakládací smlouvy nehodlá. „Je však možné, že Británie nakonec se změnami souhlasit bude, ale na oplátku si nechá schválit pokračování takzvaného rozpočtového rabatu, který jí vrací část zaplacených příspěvků do unijního rozpočtu,“ předpovídá pro Profit Katinka Barysch, analytička londýnského Centra pro evropskou reformu.
Budoucí hříšníci jsou známí už teď
S přísnými pravidly, která počítala s automatickými tresty pro nadměrně se zadlužující země, přišla letos v září Evropská komise. Stát, jehož deficit veřejných financí překročí tři procenta HDP nebo se k této hranici bude nebezpečně blížit, by musel složit u Komise vklad ve výši 0,2 procenta HDP. Jakmile by deficit snížil, peníze by dostal zpět. V opačném případě by vklad propadl ve prospěch unijního rozpočtu. Jen pro představu, ekonomiku velikosti České republiky by taková pokuta stála skoro sedm miliard korun.
Při pohledu do minulosti se ukazuje, že první na ráně by byly velké země jako Itálie a Francie, kterým by sekundovalo Řecko a Portugalsko. To jsou spolu s Německem jediné země, které dokázaly překračovat tříprocentní hranici deficitu několik let za sebou. „Na rozdíl od Německa však tyto státy se schodky nic významného nedělaly,“ připomíná Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank.
U hlídání deficitu nemělo zůstat. Finanční krize naznačila, že státy s vysokými dluhy se s jejími následky dokážou vypořádat jen obtížně. Komise proto nově chtěla, aby sankce hrozily i státům, jejichž veřejný dluh měřený vůči HDP překračuje šedesátiprocentní hranici. To v případě, že by ho nesnižovaly stanoveným tempem.
Na toto pravidlo by doplatily Itálie, Belgie a Řecko. Například Itálie, jejíž dluh vůči HDP nyní činí přes 115 procent, by musela toto číslo snižovat o tři procentní body za rok. Řecko o 4,5 procentního bodu a Belgie o 2,5 procentního bodu. To by bylo možné jen za cenu drastických a politicky těžko průchodných rozpočtových škrtů nebo díky nepravděpodobně vysokému hospodářskému růstu.
Výsledek jednání ministrů financí hovoří o tom, že tresty za vysoké deficity a dluhy sice zůstanou, ale o jejich použití budou muset jako dosud rozhodovat politici. Navíc členská země bude mít půl roku na to, aby připravila plán, jak chce rozpočet či dluh dostat pod kontrolu. Pokud budou ministři financí považovat tento plán za důvěryhodný, trest nepřijde.
Nová pravidla už v roce 2012
Případ Řecka ukazuje, kam tento mechanismus vede. Řecko od roku 2001 ani jednou tříprocentní pravidlo nesplnilo, ale vždy slíbilo, že s tím něco udělá.
Nová pravidla by měla začít platit v roce 2012 a vztahovala by se pouze na členy eurozóny. Pro ostatní země Evropské unie včetně Česka budou platit podobné regule. „Rozdíl bude v tom, že místo finanční pokuty by rozpočtovým hříšníkům hrozilo zastavení přílivu peněz ze strukturálních fondů,“ řekl po lucemburském zasedání Tomáš Zídek, náměstek českého ministra financí. Detaily navrhne příští rok Evropská komise.
V případě přílišné rozhazovačnosti vlády by však bylo v sázce sto miliard korun, které zatím každý rok Česko z unijních fondů dostává.
