JAN VAHALA, SPECIALISTA NA NETRADIČNÍ ZVÍŘATA: Na lidské slabosti pro domácí zvířata vydělávají jak chovatelé a zverimexy, tak veterináři všech oborů. Přesto konkurence roste: „ Školy produkují čím dál tím lepší odborníky a podnikání kvete i v přidružených oblastech“, komentuje současný stav specialista na exotická zvířata Jiří Váhala.
Netradiční zvířata přinášejí i netradiční situace. foto: Profit - Jakub Stadler
JAN VAHALA, SPECIALISTA NA NETRADIČNÍ ZVÍŘATA: Na lidské slabosti pro domácí zvířata vydělávají jak chovatelé a zverimexy, tak veterináři všech oborů. Přesto konkurence roste: „ Školy produkují čím dál tím lepší odborníky a podnikání kvete i v přidružených oblastech“, komentuje současný stav specialista na exotická zvířata Jiří Váhala. * Kolik procent svého času věnujete běžné veterinární praxi (jako jsou kočičky či pejsci) a kolik exotickým zvířatům?
Z počátku tvořili exoti 99 procent mé práce. Dnes, asi rok po otevření nové ordinace, jsou to ze 75 procent exoti, z 25 procent drobná klientela.
* Jakou formou probíhá vaše spolupráce s královédvorskou ZOO?
Veterinární činnost v plném rozsahu zajišťuji spolu se svým zastupujícím kolegou v souladu s dohodou o veterinární činnosti se ZOO Dvůr Králové.
* Stává se, že vyjíždíte k nějakému cirkusovému zvířeti? Jen výjimečně, pokud je cirkus v blízkosti Dvora Králové. Naposled před zhruba třemi roky, kdy jsem léčil v cirkuse psa a ponyho, takže nic extra exotického. * Přijede za vámi chovatel exotického zvířete pro vaše bohaté zkušenosti, nebo tato zvířata ve většině případů dovede léčit i běžný „doktor-pejskař“? Mnohdy rozhoduje vzdálenost. Často to probíhá spíše způsobem konzultace s kolegou veterinářem, na kterého se v místě bydliště lidé obrátili s problémem. Ale jsou i výjimky - přišel za mnou majitel roční lvice, kterou si vedl na vodítku. A to bylo ale i na mne moc! * Jsou ochotni chovatelé exotických zvířat investovat do svého zvířátka více peněz než majitelé psů a koček? Nejde paušalizovat, ale obvykle se majitelé exotů smiřují s tím, že zákrok u jejich zvířátek je poněkud dražší než u běžných domácích mazlíčků. Nicméně i mezi chovateli pejsků a kočiček jsou jedinci ochotni investovat velké sumy pro zachování zdraví a života jejich průvodců životem. * Změnila se za posledních patnáct let situace v oboru? Veterina se změnila hodně. Jednak škola produkuje daleko větší odborníky na malou klientelu a různé specialisty než za mých studií, kdy jsme byli odchováni na skotu a praseti. A pokud jsme prováděli veterinu v jiné oblasti, museli jsme to dohánět za provozu. Navíc se do oboru dostaly další faktory, jako různé jiné možnosti podnikání a odborného zaměření. A hlavně peníze. * Narůstá počet exotických zvířat u nás?
Exoty si pořizují mnohdy ti, kteří je již měli dříve. Hlavně plazi a ptáci se hodně rozšířili co do počtu, ale i druhů chovaných jedinců. A pak se objevila i jiná zvířata, jako velcí kopytníci (jelenovití, zubři, bisoni, ale i exotický skot), velké šelmy a pštrosi. Ale platí to i v oblasti drobných savců, jako neobvyklí hlodavci, opičky.
* V čem je výhodná privátní praxe?
Privátní praxe nese aspoň relativní známky svobody, sám si rozhodujete o svém zaměření, nicméně je to nesmírný nápor na váš soukromý čas, rodinu, nervy. Osobně jsem vždy zastával názor, že každá zoo má mít svého veterináře na plný úvazek. Nicméně dnes fungují formou dohody a smlouvy o spolupráci, nikoliv na zaměstnanecký poměr. A výhody? Větší prostor pro rozhodování, ať už o odbornosti, tak i o vybavenosti, rozhodování o financích, pracovním i volném čase, seberealizace. Nevýhody: čas, nervy, peníze. Ale to si každý reguluje dle svých možností, schopností a lokalizace.
* Je obecně privátní veterina „podnikem“, který vynáší, nebo se do nových přístrojů a technologií musí stále investovat takové množství prostředků, že se zvěrolékař sotva drží nad vodou?
Tady není tak důležitá odbornost, jako váš přístup k pacientům, lokalizace praxe (tedy velké město - vesnice), organizační schopnosti. Dá se říct, že je veterina výdělečný podnik, ale jen tehdy a tam, kde je stabilní ekonomická situace a kde je silná vrstva klientů ochotných chodit se svými zvířaty k doktorovi. To v mnoha regionech státu asi tak nefunguje, takže věřím, že jsou i praxe, které jen tak přežívají.
* Existuje ve veterině jakási „sezonnost“?
Ani mi to tak nepřipadá, ale asi ano. Jenže když nejsou pacienti, jsou papíry, finance, daně, studium, odborná činnost, přednášky atd. Takže kdo chce, má sezonu, kdo ne, tak pracuje.
