Aby si mohly zajistit prostředky pro přežití, mnoho žen míří z Venezuely do Kolumbie, kde si za sexuální služby vydělají za hodinu ekvivalent venezuelské minimální mzdy. Kolumbijský ústavní soud potvrdil, že ženy ze sousední země mohou dostávat pracovní vízum, aby unikly chudobě.
Život v ekonomicky rozvrácené Venezuele je spíše bojem o přežití. V zemi je nedostatek základních potravin a léků. V Caracasu se u moci zuby nehty drží Nicolás Maduro, bývalý řidič autobusu, který od roku 2013 pokračuje v socialistickém experimentu Huga Chávese.
Venezuelanky se snaží ze zoufalé situace uniknout, třeba i prodejem vlastního těla v sousedních zemích. To je případ i Barbary a její sestřenice Sophie, které snaží získat klienty v parku Poblado v kolumbijském Medellínu. Přišly sem za tvrdým byznysem a doufají, že si vydělají dostatek, aby mohly alespoň přijatelně žít.
Čtěte více o ekonomice Venezuely:
Horší než za války: Madurova Venezuela se vymyká měřítkům
Barbaře je 27 let a přála by si pracovat jako dříve v Caracasu, kdy byla majitelkou nehtového a vlasového studia. Ale jestliže je těžké získat v dříve bohaté zemi jídlo, sehnat zákazníky pro pro vlasovou kosmetiku je o to těžší.
Proto přišla do Medellínu. Za hodinu si nejstarším řemeslem vydělá zhruba tolik, kolik je minimální mzda ve Venezuele. „Alespoň se zde člověk nasnídá a naobědvá,“ popsala novou kariéru Venezuelanka pro britský týdeník Economist.
Kolumbijské peso má samozřejmě větší hodnotu než inflací znehodnocený venezuelský bolívar a dá se za něj koupit zboží, které v zemi socialistického experimentu není. V Kolumbii podle odhadů osud Barbary kopíruje 4500 dívek a žen z Venezuely. Prostituce je přitom v obou zemích legální, donedávna ale byly Venezuelanky z bohatší Kolumbie deportovány.
Víza pro sexuální pracovníky
V dubnu kolumbijský ústavní soud rozhodl, že sexuální pracovnice ze země bohaté na ropu mají nárok na pracovní vízum s tím, že masové deportace těchto žen porušují mezinárodní úmluvu o lidských právech. V rozhodnutí zaznělo, že kolumbijské úřady mají zvážit okolnosti, proč ženy přijely do země.
Ústavní soud vzal v úvahu i loňský případ, kdy byl bar Taberna Barlovento, sloužící také jako veřejný dům, uzavřen místním starostou. Nachází se v městečku Chinácota, hodinu jízdy od hranic s Venezuelou.
Vývoj venezuelského HDP:
source: tradingeconomics.com
Majitelka baru Nelcy Esperenza Delgado se obrátila na soud s argumentací, že si prostitucí u ní vydělávají i čtyři Venezuelanky, jež nemají jiný příjem. Tím byla porušena zásada práva na práci. Soud uznal zavření baru/veřejného domu za protiprávní a provoz byl znovu otevřen.
Celkově v Kolumbii žije asi 1,5 milionu Venezuelců, z toho 40 procent nemá řádné doklady pro práci, odhadl Daniel Pagés z asociace Venezuelců v Kolumbii. Kromě prostitutek to jsou elektrikáři, mechanici, pouliční prodejci jídla, kteří utíkají ze země, kde bylo od dubna během střetů s vládními jednotkami zabito už sto lidí.
Sexuální pracovnice z Venezuely si účtují za 20 minut 10 až 13 dolarů, Kolumbijky si stěžují na „dumping“, protože jejich taxa byla 13 až 17 dolarů. I když je Kolumbie pro lidi z Venezuely rájem, i ona se potýká s ekonomickými problémy. Míra nezaměstnanosti byla v květnu 9,4 procenta a růst HDP byl v prvním čtvrtletí 1,1 procenta.
Oficiální, tedy umělý kurz dolaru k venezuelskému bolívaru:
source: tradingeconomics.com
Venezuelská opozice uvedla v únoru meziroční míru inflace 741 procent. Opozice na tuto středu a čtvrtek vyhlásila stávku, která má donutit Madura, aby zrušil volby do nového Ústavodárného shromáždění, jež se mají konat 30. července. Shromáždění má nahradit současný parlament, který ovládá opozice.
O Venezuele pod vedením Madura čtěte: