Svérázným způsobem přispělo ministerstvo zdravotnictví k vládní snaze snížit zbytečnou zátěž podnikatelů. Podle nového návrhu by za státem vyžadované prohlídky zaměstnanců museli platit zaměstnavatelé.
Nová povinnost pro podnikatele
Kdo má platit za lékařské prohlídky zaměstnanců? Sami pracovníci, u nichž je absolvování vstupní prohlídky mnohdy podmínkou pro přijetí? Nebo firmy, které mají povinnost zajišťovat ochranu zdraví při práci? Anebo stát, který povinné vstupní prohlídky požaduje v zákoně? O tomto problému jsme podrobně psali předloni. Asi málokterý podnikatel čekal, že jej zrovna pravicová vláda vyřeší tak, jak to nyní navrhuje ministr zdravotnictví Tomáš Julínek: poplatky za prohlídky zaměstnanců mají povinně platit zaměstnavatelé.
Systémové řešení
Podle ministerstva je nesystémové, aby byly některé zdravotní prohlídky zaměstnanců hrazeny ze zdravotního pojištění, do kterého přispívají všichni občané. Pojišťovny dosud hradí periodické preventivní prohlídky zaměstnanců pracujících na rizikových pracovištích nebo vykonávajících epidemiologicky závažné činnosti. Hradí také periodické prohlídky zaměstnanců, jejichž činnost může ohrozit zdraví jiných osob, a zaměstnanců, u nichž je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost.
„Náklady na lékařské prohlídky zaměstnanců vykonávajících rizikové práce činí ročně kolem 204 milionů korun. Týkají se zhruba 438 tisíců lidí,“ říká mluvčí rezortu zdravotnictví Tomáš Cikrt. Jedná se zejména o zaměstnance pracující v těžebním a strojírenském průmyslu, ale také o lidi pracující v dopravě nebo o učitele. Jedna periodická prohlídka stojí v průměru tisíc korun, přičemž u naprosté většiny zmíněných zaměstnanců (419 tisíc) navrhuje ministerstvo nově jednotný interval prohlídek 1x za dva roky, u zbylých osob pak každoročně.
Ministerstvo zdravotnictví chce, aby od ledna 2009 hradily pojišťovny už jen náklady související s posuzováním nemocí z povolání včetně ohrožení touto nemocí.
Důvodem pro změnu je podle Cikrta vedle sjednocení pravidel také snaha „zatlačit“ na firmy, aby ve vlastním zájmu omezovaly počet rizikových pracovišť. Také předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch vidí jako hlavní přínos návrhu právě očekávané investice firem do bezrizikových pracovišť.
Také vstupní prohlídky
Z dosud zveřejněných informací se zdálo, že povinné placení prohlídek postihne hlavně větší firmy z těžařského, strojírenského či dopravního průmyslu. Mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt ale Profitu potvrdil, že firmy budou muset povinně platit také další prohlídky včetně vstupních. A to už se výrazněji dotkne i menších společností.
Lékařské prohlídky totiž musejí absolvovat také pracovníci nespadající do některé z výše uvedených speciálních kategorií. Zaměstnanci do 50 let věku by měli navštívit závodního lékaře nejméně jednou za pět let, starší pak nejméně jednou za tři roky. Vstupní prohlídky při začátku pracovního poměru by pak měly být nově povinné pro zaměstnance v úplně všech oborech.
SANKCE AŽ TŘI MILIONY
Za porušení povinností týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tedy i neabsolvování povinné lékařské prohlídky) hrozí firmě pokuta až dva miliony korun. Pokud je následkem nesplnění této povinnosti poškození zdraví, pak dokonce tři miliony. Navíc, jestliže musí zaměstnanec rozvázat pracovní poměr ze zdravotních důvodů pro ohrožení nemocí z povolání, musí mu firma vyplatit odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
V čím zájmu?
Právní úpravu lékařských prohlídek zaměstnanců dosud najdeme hned v několika právních normách, ani z jedné z nich však jasně nevyplývá, kdo je povinen hradit poplatky třeba za vstupní prohlídky. Právníci i odborníci z praxe mají dva rozdílné názory, oba podpořené silnými argumenty.
„Je to spíše teoretický problém, protože v naší firmě tyto poplatky bez problémů za zaměstnance platíme. Děláme to ale dobrovolně, protože žádný platný zákon zaměstnavatelům tuto povinnost neukládá,“ říká právník Jaroslav Novotný, působící v jedné stavební firmě.
„Zákon vychází ze zásady, že příslušnou prohlídku hradí ten, kdo o ni požádal, tedy v jehož zájmu má být vykonána,“ říká právník Vratislav Tomek, pracující pro Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče.
„A v tom je právě problém,“ reaguje zástupce zaměstnavatelů Novotný. „Vstupní prohlídka přece v zásadě není v zájmu zaměstnavatelů – jde o povinnost uloženou státem. Teoreticky by tedy měl tyto poplatky platit stát, protože on je vyžaduje a jsou v jeho zájmu. Případně jsou v zájmu budoucího zaměstnance,“ domnívá se Novotný.
„Prohlídky jsou vykonávány zejména v zájmu zaměstnavatelů, neboť jim zákoník práce ukládá povinnost zajistit, aby se ve stanovených případech zaměstnanec před uzavřením pracovní smlouvy podrobil vstupní lékařské prohlídce. Z toho lze dovodit, že to, co zaměstnavatel musí zajistit, musí také uhradit,“ reaguje odborářský právník Tomek. Odkazuje přitom na zákoník práce, podle něhož náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. „A účelem vstupní lékařské prohlídky přitom je zejména zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,“ dovozuje Tomek. Podobný názor má i současné vedení ministerstva zdravotnictví. Výslovné stanovení povinnosti pro firmy v chystané úpravě by tak mělo být jen „upřesněním“ dosavadního stavu.
Chceme kompenzaci!
Už nyní jsou poplatky na straně zaměstnavatele daňově uznatelné. A to i v případě, že firma nemá vlastního závodního doktora, a zaměstnanec tedy jde pro potvrzení ke svému praktickému lékaři. Také nový návrh ministerstva zdravotnictví předpokládá, že by si firmy odepisovaly poplatky z daní.
Podnikatelům to ale nestačí, chtějí výraznější kompenzaci. „Chystaná změna bude jinak jenom další nevítanou zátěží podnikatelů,“ říká předseda Unie malých a středních podniků a Julínkův stranický kolega z ODS David Šeich. „Stačí, že stát ukládá povinnost pravidelných prohlídek. Není však důvod, proč by za tuto povinnost měly platit firmy. O tomto řešení by bylo možné uvažovat pouze tehdy, když by došlo k jiným výrazným úlevám na daních. Podnikatelé však v současnosti platí daně až příliš vysoké a není důvod požadovat od nich další zvláštní příspěvky,“ vysvětluje Šeich. Podle něj je reforma zdravotnictví nutná a neodkladná. Unie malých a středních podniků také podporuje ministra Julínka v reformních snahách. V tomto případě však upozorňuje, že přesun problému dolehne hlavně na nejmenší podnikatele. „Kromě finančního dopadu by tento návrh přinesl firmám další administrativu,“ říká Šeich.
Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl navrhuje, že takovou kompenzací může být třeba snížení odvodů na zdravotní pojištění. Firmy by totiž přímo platily část péče, kterou dosud pokrývalo veřejné zdravotní pojištění.
Uchazeč je jako zaměstnanec
Důležitou právní normou je podle Tomka i Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 161 z roku 1985, kterou tehdejší Československo ratifikovalo a publikovalo ve formě vyhlášky č. 145/1998 Sb. Úmluva stanoví, že dohled na zdraví zaměstnanců ve vztahu k práci nesmí pro ně být spojen se ztrátou na výdělku, musí být bezplatný a konat se pokud možno v pracovní době.
„Argument, že uchazeč není ještě zaměstnancem, neobstojí, neboť ustanovení § 28 zákoníku práce tyto osoby za zaměstnance účelově označuje,“ upřesňuje Tomek.
„Tak to už rovnou můžeme všem uchazečům začít platit i mzdu,“ usmívá se Novotný. „Uchazeč je prostě uchazeč a zaměstnanec zaměstnanec. Jak by se asi finanční úřad tvářil, kdybych v rámci nákladů na bezpečnost práce koupil třeba gumové rukavice své manželce, která ve firmě nepracuje, ale vydával bych ji za uchazeče?“
