V nemoci a smrti jsme si všichni rovni. V českém zdravotnictví je tato rovnost dána zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Každý jeho plátce má nárok na stejnou péči. Přesto si lze připlatit za lepší doprovodné služby.
V nemoci a smrti jsme si všichni rovni. V českém zdravotnictví je tato rovnost dána zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Každý jeho plátce má nárok na stejnou péči. Přesto si lze připlatit za lepší doprovodné služby.
U mnoha Čechů stále přežívá pocit pramenící z bezplatného zdravotnictví v dobách socializmu. „Termín bezplatné zdravotnictví je naprosto scestný,“ říká Karla Kubíková z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví. „Každý přece platí ze svého příjmu odpovídající částku na zdravotní pojištění.“ Příjmy z veřejného zdravotního pojištění tvoří hlavní část peněz, ze kterých je financováno české zdravotnictví. Hradí se z nich převážná většina lékařské péče. Za výkony, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, nesmí lékař požadovat žádnou další platbu od pacienta. „Takzvaný paragraf Fischerové v zákonu o zdravotním pojištění zakazuje, aby to, co je hrazeno z pojištění, hradil ještě nemocný navíc v libovolné výši. Podle rozhodnutí Ústavního soudu - podnět k přezkoumání dali poslanci ODS a US-DEU - nemohou lékaři ani nadále vybírat od pacientů peníze za nadstandardní péči u případů, které hradí zdravotní pojišťovna,“ potvrzuje mluvčí Thomayerovy nemocnice Petr Mach. Zákaz úhrady však neplatí pro péči, která není zdravotní pojišťovnou hrazena. „Jinak řečeno: co nehradí pojišťovna, za to lékaři vybírat mohou,“ vysvětluje Mach.
BEZBŘEHÝ STANDARD
A jaký je v současnosti rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění? „V nemocnicích, které mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami a čerpají prostředky z veřejného zdravotního pojištění, je naprostá většina výkonů plně hrazená a není možno žádat od pacienta jakoukoli spoluúčast,“ upřesňuje ředitel Krajské nemocnice Liberec MUDr. Jaroslav Krutský. „V ýjimku tvoří výkony, které nejsou plně hrazeny, především v oblasti estetickoplastické medicíny, některé výkony očního lékařství, asistované reprodukce, zdravotně neindikovaná porodní analgezie apod.“ Nehrazené výkony jsou především ty, u kterých se nejedná o záchranu pacientova zdraví, ale spadají do kategorie „rozmaru“ - například zvětšení prsou či „lepší“ plomba. Na složitou a také velmi drahou operaci srdce či totální endoprotézu musí stačit prostředky ze zdravotního pojištění, přesně podle dikce zákona: Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. Jiná situace je u soukromých nemocnic. „Pokud soukromá nemocnice nečerpá finance od zdravotních pojišťoven, může dohodnout s klientem plnou úhradu za služby na základě svobodného rozhodnutí pacienta,“ říká MUDr. Krutský.
NADSTANDARD PO ČESKU
V českých nemocnicích je možné si zcela legálně připlácet za služby, které nejsou zahrnuty do zdravotní péče - tedy za větší pohodlí. Obvyklou položkou v nabídce nemocnic je nadstandardní pokoj, který je vybaven lépe než ten běžný. V tradiční výbavě je vlastní sociální zařízení, televize, lednička a telefon, někde i přípojka k internetu. Cena se nemocnici od nemocnice liší. N apříklad ve Fakultní Thomayerově nemocnici se cena za nadstandardní pokoj pohybuje v průměru mezi 500 až 800 Kč denně. Ve Fakultní nemocnici Motol nabízejí nadstandardní pokoje za 1000 K (jednolůžkový) nebo za 500 Kč (dvoulůžkový). Nemocnice Podlesí v severomoravském Třinci nabízí jednolůžkový nadstandardní pokoj za 300 Kč za každý započatý den hospitalizace. Většina nemocnic má v nabídce nadstandardních služeb i větší výběr jídel. Za příplatek je také umožněno ubytování rodinného příslušníka pacienta či u dětských pacientů ubytování matky na přistýlce. Kromě běžné nabídky nadstandardu nabízejí některé nemocnice (nejen privátní, ale i ty, které patří do kategorie příspěvkových organizací) propracované programy nadstandardní péče. Opět se však nejedná o lepší péči ve smyslu léčby, ale pouze o kvalitnější organizaci péče a doprovodné služby. „Lékařskou péči nemůžete prodávat - to je něco, na co má každý pojištěnec právo. Můžete ale klientovi prodat její lepší organizaci a vyšší kulturu obsluhy,“ potvrzuje náměstkyně pro marketing N emocnice na Homolce Slavěna Podloucká. Základem zdejšího programu individuálně poskytované péče jsou služby recepčních, které zajišťují organizaci léčebné péče a související poradenský servis. „Nejdůležitějším bodem je minimalizace času, který tady klient stráví tím, že recepční zajistí takovou skladbu vyšetření, aby všechno co nejvíce navazovalo,“ dodává Podloucká. Ne vždy je však možné zajistit, aby platící objednaný klient byl obsloužen ihned - to vždy závisí na konkrétní situaci. „Akutní pacienti mají vždy přednost,“ potvrzuje Podloucká. „Pro tyto potřeby proto chceme těmto klientům zajistit internetovou kavárnu, kde by mohli čas strávený čekáním na vyšetření smysluplně využít.“ Cena programu, který je nyní podle Podloucké ve stadiu výrazné přeměny, je 700 Kč měsíčně. „Počítáme ale s výrazným rozšířením nabízených služeb a odstupňováním jednotlivých typů programu, od poloviny roku také s postupným navyšováním ceny u některých těchto typů,“ dodává Podloucká.
**LEPŠÍ PÉČE ZA PENÍZE
„Za nadstandard v nemocnici jsem nikdy nezaplatil,“ říká jednatel dopravní společnosti MTC Doza Jiří Moucha. „Mě nezajímá možnost připlatit si za televizi na pokoji, víc by mě zajímala možnost připlatit si za kratší čekání na operaci srdce, kdybych ji potřeboval. A pokud se ptáte, zda bych měl na to připlatit si na lepší péči, musím vám odpovědět, že měl. Navíc odvádím státu nemalé peníze na zdravotní a sociální pojištění a vadí mi, že když potřebuji zajít k lékaři, jsem v úplně stejné pozici, jako poslední nezaměstnaný,“ rozčiluje se. Karla Kubíková z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví oponuje: „Zdraví není komerční komodita. Pořadí pacientů musí určit lékař podle závažnosti onemocnění. Nemůže přece nechat jednoho pacienta zemřít, protože jiný si mohl dovolit zaplatit, že půjde na řadu dřív.“
