INTERNET Nevyžádané e-maily jsou od 7. září zakázané. Týká se to ovšem pouze komerčních firem z Česka. Mediálně nejatraktivnější částí nového zákona je regulace nevyžádané elektronické inzerce - takzvaného spamu. Pod elektronickou inzercí se rozumí nejen e-mail, ale také například textové zprávy (SMS) nebo hlasová pošta.
Nevyžádané e-maily většinou zdržují. Je jich ale bohužel stále více.
INTERNET Nevyžádané e-maily jsou od 7. září zakázané. Týká se to ovšem pouze komerčních firem z Česka. Mediálně nejatraktivnější částí nového zákona je regulace nevyžádané elektronické inzerce - takzvaného spamu. Pod elektronickou inzercí se rozumí nejen e-mail, ale také například textové zprávy (SMS) nebo hlasová pošta. Zákon povoluje pouze taková obchodní sdělení, která jsou zasílána jen s výslovným souhlasem adresáta. Nevyžádaná sdělení návrh zákona zakazuje. Souhlas adresáta je odesílající (v případě sporu) povinen prokázat. Jde tedy o opačnou úpravu, než platí v USA, kde lze v zásadě zasílat tato sdělení komukoliv, kdo výslovně neprojevil přání je nedostávat. ODLIŠNÁ ÚPRAVA PRO E-MAILY A LETÁKY Ministerstvo informatiky jako navrhovatel zákona uvedlo, že smyslem této úpravy je posílit ochranu soukromí občanů. Případné porušení této části zákona má postihovat Úřad na ochranu osobních údajů, který může odesílateli nevyžádaného obchodního sdělení udělit pokutu ve výši až 10 milionů korun. N ová úprava je tedy přísnější než dosud platné ustanovení v zákoně o regulaci reklamy, podle něhož bylo zakázáno šířit nevyžádanou reklamu, pokud tato vede k výdajům adresáta nebo jej obtěžuje. Pod „výdaji adresáta“ si lze v praxi představit například nejen náklady za připojení k internetu, ale teoreticky i „ušlý zisk“ kvůli ztrátě času, stráveného čtením nebo mazáním spamů. Také maximální výše pokuty je vyšší než dosavadní dva miliony korun. O praktickém přínosu zákona ke snížení počtu spamů lze pochybovat. Je totiž použitelný pouze proti té nevyžádané poště, kterou dostaneme od konkrétního odesílatele z České republiky - například tuzemské softwarové firmy, výrobce nábytku apod. Uživatelé internetu přitom z praxe vědí, že takových spamů je jen zlomek. Většina jich pochází ze zemí, kde je úprava spamování odlišná - nehledě na složitost vypátrání konkrétního odesílatele, o případném podávání žaloby v cizí zemi ani nemluvě. Lze však ocenit, že zákon touto formou - alespoň pro české firmy - konkretizuje pravidla rovné soutěže a nekalé reklamy. Zajímavostí však je, že zákon postihuje pouze nevyžádané e-maily obchodního charakteru, tedy nikoliv například nevyžádané maily náboženského, politického nebo čistě grafomanského charakteru. Zatímco u elektronické reklamy tedy od 7. září platí zásada „dostávám jen to, co chci“, pro jiné formy šíření reklamy i nadále platí dosud platná úprava v zákoně o regulaci reklamy: Reklamu šířenou jinými než elektronickými prostředky (například reklamní letáky do poštovních schránek) lze zasílat komukoliv, kdo předem nedal jasně a srozumitelně najevo, že si toto zasílání nepřeje (například samolepkou „nechci reklamu“ na schránce). ELEKTRONICKÉ OBCHODY: INFORMACE A POTVRZENÍ Nový zákon také upřesňuje povinnosti provozovatele internetových obchodů. Nejvýraznější změnou je zavedení povinnosti prodávajícího elektronicky neprodleně potvrdit přijetí objednávky. Zpřesňují se také informační povinnosti provozovatele internetových obchodů. Před uzavřením smlouvy musí být nakupujícímu známy mimo jiné následující údaje: * obchodní jméno (případně jméno a příjmení), * IČO, * sídlo (bydliště), * údaj o zápisu v obchodním rejstříku * kontaktní údaje (vedle e-mailu to musí být také poštovní adresa pro doručování a telefonní číslo), * název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb, * cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány, * náklady na dodání, * způsob platby, dodání nebo plnění, * poučení o právu na odstoupení * doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti. ODPOVĚDNOST ZA OBSAH STRÁNEK
Novinkou je také úprava odpovědnosti poskytovatele služeb (providera) za obsah informací poskytovaných na internetu. Zákon výslovně uvádí, že provideři nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Tato úprava je pochopitelná: pro providery by neustálá kontrola obsahu uložených nebo přenášených informací byla finančně velice náročná, často i prakticky nemožná. Pokud se však dozví o protiprávní povaze obsahu stránek (zejména na základě rozsudku soudu), má povinnost stránky odstranit či znepřístupnit. Odpovědný může být také v případě, že mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní.
**ZÁKON O NĚKTERÝCH SLUŽBÁCH INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI
č. 480/2004 Sb. (částka 166) účinnost od 7. září 2004