bez podtitulku
Vědí to všichni, a přece nikdo neprotestuje. O čem je řeč? Přece o státním rozpočtu a jeho schodku. Už mnoho let vypovídá oficiální výsledek jen pramálo o skutečném hospodaření státu. Po celou dobu vedou politici vládní a opoziční moudré řeči o odpovědném hospodaření, ale jediný pokus o skutečnou inventuru státních financí započatý za vlády Josefa Tošovského velmi rychle skončil. Pořád je příliš mnoho odpovědných přesvědčeno, že volič je hlupák a lze ho krmit čísly, která nic neznamenají. Učinil tak i ministr financí Jiří Rusnok, který to rozhodně nemá zapotřebí. Jeho odpovědnost za současný tristní stav je totiž minimální.
Schodek státního rozpočtu opravdu dosáhne 67,7 miliardy korun, což je zhruba o dvacet miliard méně, než vycházelo ještě v měsíc starých předpovědích. Jenže zhruba sedmnáct miliard úspor představují triky se ztrátami Konsolidační banky. Například rozpočet počítal s úhradou ztráty za rok 2000 ve výši 18,8 miliardy, ale skutečnost činila jen 12,7 miliardy, ani to však nebylo uhrazeno z rozpočtu. Ministerstvo financí přispělo 3,6 miliardy a zbytek doplatil Fond národního majetku. Podobně měla být loni uhrazena ztráta Konsoliační banky z roku 1999 ve výši 36,1 miliardy. Ve skutečnosti bylo zaplaceno jen 24 miliard a zbytek se bude platit letos.
Celkový schodek všech veřejných financí se tak nakonec zdaleka nebude lišit od předpovídaných 170 miliard korun, po odečtení příjmů z privatizace.
Je pochopitelné, že sociální demokraté se snaží před volbami přesvědčit voliče, že za dobu své vlády hospodařili zodpovědně a úsporně. Po pravdě řečeno, nelze tvrdit, že by to vůbec nebyla pravda. Velká část deficitu veřejných financí jde opravdu na vrub skrytých průšvihů z dřívějších dob. Připomenout lze nutnost obrovské sanace bankovního sektoru v rozsahu sta miliard korun.
Jenže objektivní hodnocení nemůže pominout skutečnost, že i po odečtení těchto obrovských nákladů žila vláda v loňském roce i v předcházejících letech nad poměry. Propočty ukazují, že očištěný schodek veřejných financí se stále pohybuje mezi pěti a šesti procenty hrubého domácího produktu ročně, tedy mezi stem a sto dvaceti miliardami. Nůžky mezi příjmy a výdaji se přitom vzhledem k platným zákonům stále rozevírají. Tato skutečnost je známá už po několik let a bylo na této vládě, aby včas zavedla alespoň základní reformy. To neudělala, a tak například schodek na důchodovém účtu, který měl činit 15,4 miliardy korun, byl loni nakonec ještě o 3,3 miliardy vyšší. I za tohoto vývoje vláda zvyšovala důchody o více, než ze zákona musela, a její místopředseda Vladimír Špidla dodnes nezodpovědně tvrdí, že současný průběžný penzijní systém je schopen zajistit důstojné stáří i dnešním třicátníkům. Doufejme, že mu většina z nich nevěří a odkládá si nějakou tu korunu stranou.
Proto v předvolebním hodnocení schopností vlády hospodařit s penězi daňových poplatníků můžeme konstatovat, že sociální demokraté sice až tak nehýřili, nicméně domácí úkol, který dostali před čtyřmi lety, nelze ohodnotit s čistým svědomím jinak než nedostatečnou.
