KONTROLY VE FIRMÁCHZa porušení zákona o zaměstnanosti dostalo v loňském roce pokutu 1523 firem. Jaké byly nejčastější důvody? Profit má k dispozici podrobnou statistiku.Téměř 11 500 kontrol zaměřených na porušování zákona o zaměstnanosti uskutečnily za loňský rok úřady práce.
KONTROLY VE FIRMÁCH Za porušení zákona o zaměstnanosti dostalo v loňském roce pokutu 1523 firem. Jaké byly nejčastější důvody? Profit má k dispozici podrobnou statistiku.
Téměř 11 500 kontrol zaměřených na porušování zákona o zaměstnanosti uskutečnily za loňský rok úřady práce. Nedostatky zjistily v přibližně čtyřiceti procentech kontrol. Jen 1523 případů však skončilo uložením pokuty. Vyplývá to ze statistiky, kterou před pár dny dokončilo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Nejčastější pochybení se týkalo neplacení povinného odvodu za zaměstnávání zdravotně postižených - ti musí ve firmách s více než 25 zaměstnanci tvořit nejméně čtyři procenta pracovníků. Pokud zde nepracují, musí od nich zaměstnavatel nakoupit výrobky, nebo do 15. února následujícího roku zaplatit odvod do státního rozpočtu (podrobněji v Profitu č. 3/2007). Zaměstnávání zdravotně postižených se týkalo 28 procent zjištěných porušení zákona.
Druhá největší skupina nedostatků se týkala nelegálního zaměstnávání - ať už takzvaného švarcsystému, nebo zaměstnávání cizinců „načerno“. Celkem šlo o 22 procent zjištěných případů. „Úřady práce jsou si vědomy, že zejména u práce cizinců jde jen o špičku ledovce,“ říká k tomu mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Sezemský.
Zákaz švarcsystému se porušuje nejčastěji v oblasti stavebnictví, úklidových prací, veřejného stravování, textilního a kožedělného průmyslu - jde především o pomocné práce. Pokutu dostalo 260 firem, jejich celková výše přesáhla 6,36 milionu korun. Maximální možná pokuta - dva miliony korun - však nebyla udělena ani v jednom případě. Podle údajů z ministerstva, které se Profitu podařilo získat, bylo rekordním postihem „jen“ 270 tisíc korun pokuty pro nejmenovanou menší firmu. Dodejme jen, že zákaz švarcsystému byl od začátku letošního roku přesunut ze zákona o zaměstnanosti do zákoníku práce, v praxi však zůstal prakticky stejný (podrobněji v Profitu č. 43/2006).
JAK VZNIKÁ KONTROLA
„Kontrolní činnost úřadů práce v oblasti zákona o zaměstnanosti probíhá na základě sestavovaného plánu, každoročně pololetně upřesňovaného,“ vysvětluje Sezemský. Při sestavování plánu vycházejí úřady práce z „rozboru situace na trhu ve vztahu k vybraným zaměstnavatelům“ a rovněž z poznatků z již provedených kontrol. Samotné zjišťování se pak zaměřuje na nejčetnější a nejzávažnější problémy a také na nedostatky, zjištěné u konkrétního zaměstnavatele při dřívější kontrole.
A jak je to s „podněty občanů“? Konkrétní úřad práce nejdříve vyhodnotí jejich závažnost. Je-li vysoká, uskuteční úřad kontrolu v co nejkratší době, tedy mimo plán.
Z porovnání údajů z posledních tří let je vidět, že množství provedených kontrol průběžně stoupá i přes klesající počet kontrolorů. „Je potěšitelné, že stoupá i počet těch, při kterých nebyly zjištěny nedostatky,“ dodává mluvčí.
Více než polovina kontrol proběhla u firem do 25 zaměstnanců. Právě u nejmenších firem totiž podle úřadů práce dochází k porušování pracovněprávních předpisů nejčastěji, přitom mnohdy vědomě a ne z neznalosti. Jak ale Profitu potvrdili úředníci ministerstva práce a sociálních věcí už v loňském roce, úřady práce ukládají menším firmám pokuty spíše nižší, protože jsou si vědomy toho, že by vyšší částka mohla být likvidační. Cílem je, aby sankce měly spíše motivační charakter a nepřispěly tak ke zhoršení situace na trhu práce. Navíc malé firmy nemají na rozdíl od větších zaměstnavatelů ani specializované odborníky, kteří by zabezpečovali personální agendu, ani dostatek informací a často ani dostatek prostředků k zabezpečení této agendy.
PRAŽSKÝ RÁJ? Ze statistik také vyplývá, že nejvíce kontrol se loni uskutečnilo v Moravskoslezském a nejméně v Karlovarském kraji. Relativně málo kontrol - vzhledem k počtu firem sídlících v hlavním městě - se uskutečnilo také v Praze. Kompletní přehled podle krajů přinášíme v tabulce. Podíváme-li se ještě o stupeň níž, tedy na jednotlivé okresy, tak nejvíce kontrol stihl úřad práce v Pardubicích (510). Vynecháme-li pak Prahu s 489 kontrolami, následují úřady práce v okresech Frýdek-Místek (488), Hodonín (454), Brno-město (393), Ústí nad Labem (380) a Třebíč (350). Naopak nejméně kontrol loni proběhlo v Kladně (36), ve Žďáru nad Sázavou (35), Nymburce (32) a Novém Jičíně (21).
Jak už jsme v Profitu psali dříve, i z těchto důvodů sílí trend přesunu sídel firem do největších měst. Hlavně do Prahy, kde bývá pravděpodobnost nejrůznějších kontrol až několikanásobně nižší než například v okresním městě. V mnoha případech je přesun sídla jen administrativní záležitostí. Takzvanou virtuální kancelář pak sdílí více (zpravidla pět až deset) různých společností. Fyzicky na místě stačí jedna společná sekretářka, přepojující telefonní hovory do skutečných kanceláří v regionech a zajišťující příjem pošty. Podle firem, které tuto službu nabízejí, roste zájem o desítky procent ročně. Za virtuální kancelář se měsíčně platí zhruba od 500 do 6000 korun, v závislosti na lokalitě sídla. Úvodní poplatky se pohybují kolem tisícikoruny.
NEJEN ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI Vedle zákona o zaměstnanosti, k němuž se předchozí čísla vztahují, kontrolují úřady práce také další oblasti. Celkový počet provedených kontrol je tak mnohem větší než zmíněných jedenáct a půl tisíce.
Druhou nejčastější oblastí kontrol jsou programy na podporu zaměstnanosti, především takzvaná aktivní politika zaměstnanosti. Při zjištění nedostatků ale úřady neudělí klasickou pokutu - trestem je povinnost firmy vrátit státní příspěvek (nebo jeho část). Jde například o dotace na vytvoření nových pracovních míst, na rekvalifikace, na zaměstnávání zdravotně postižených, na dopravu zaměstnanců, o investiční pobídky nebo příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program a podobně. Takových kontrol loni proběhlo téměř 14 tisíc.
Úřady práce v loňském roce uskutečnily také 599 kontrol čerpání prostředků na projekty financované z Evropského sociálního fondu. Sledují také dodržování zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Uskutečnilo se 141 šetření, přičemž všechny zjistily nedostatky.
Poslední oblastí kontrol je čerpání státní sociální podpory, tedy oblasti týkající se zejména fyzických osob (pokutu, například za nepravdivé potvrzení, však mohou dostat i firmy). Úřady práce loni kontrolovaly všechny nároky na tuto podporu, nedostatky zjistily ve více než 34,6 tisících případů. Příjemci kvůli tomu musely vrátit neoprávněně získaných více než 73,4 milionů korun.
NA BEZPEČNOST JSOU INSPEKTORÁTY PRÁCE
Pracovněprávní předpisy však nekontrolují jen zmiňované úřady práce, ale také Státní úřad inspekce práce. Inspektoráty sledují hlavně oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, uzavírání a ukončování pracovního poměru, pracovní doby, odpočinku a dovolené, odměňování, náhrady cestovních výdajů a ochrany speciálních skupin zaměstnanců (žen, mladistvých či dětí).
Za loňský rok uskutečnily inspektoráty zhruba téměř 16 tisíc kontrol a šetření, při nichž zjistily přes 54 tisíc nedostatků. Udělily 810 pokut v celkové výši 17,7 milionu korun, což je oproti předloňskému roku více než dvojnásobek. Vedle pokut roz
hodují inspektoráty například o povinném vyřazení strojů a zařízení z provozu - vloni tak přikázaly firmám ve 46 případech, v posledních pěti letech ale počet takových zásahů klesá.
Nejčastější provinění, zjištěná inspektoráty práce, se týkala povinnosti zajistit bezpečnost a ochranu zdraví u výrobních a pracovních prostředků a zařízení. Dále šlo o nedodržení povinnosti zajistit pracovníkům příslušná školení či předat potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) při skončení pracovního poměru. Časté byly také nesrovnalosti kolem práce přesčas a chybějící systém vyhledávání a prevence (bezpečnostních) rizik.
Inspektoráty uskuteční kontrolu v převážné většině na základě podnětů zaměstnanců. „Preventivní kontrolní činnost s konkrétním zaměřením a stanoveným cílem se daří dělat zatím jen ve velmi malém počtu a pozvolna. Důvodem je především nedostatečné personální obsazení oblastních inspektorátů práce a dále nezbytnost vyřešit přijaté podněty,“ říká generální ředitel inspekce Rudolf Hahn. V celé republice loni fungovalo necelých 340 inspektorů. Ti uznávají, že kapacitní možnosti jim neumožňují vyrovnat se se všemi přijatými podněty. Kromě kontrol mají navíc inspektoráty na starosti i takzvaná následná šetření, typicky po vzniku pracovního úrazu nebo havárie.
Kontrolní akce inspektorů se vloni zaměřily hlavně na ochranu stavebních dělníků před pády z výšky, na oblast pracovního režimu řidičů a pracovníků v oboru ostrahy majetku a osob, dále na provoz vnitrozávodní dopravy (například manipulační vozíky) či dodržování bezpečnostních předpisů při práci cizinců.
Na závěr dodejme, že do firem nechodí jen zmiňované úřady či inspektoráty práce. Další předpisy totiž kontrolují třeba hygienické stanice, finanční nebo živnostenské úřady a podobně. Jak jsme podrobně psali v Profitu č. 13/2007, státní kontroly podnikatelů dosud nemají jednotná pravidla, zbytečně se překrývají a trvají nadměrně dlouho. Netrpělivě očekávané zlepšení má přinést zcela nový zákon o kontrole, o němž jsme psali na konci letošního března.
KONTROLA NEMŮŽE BÝT TAJNÁ
Důležité rozhodnutí ohledně kontrol vydal loni Nejvyšší správní soud ve sporu nejmenované firmy s olomouckým úřadem práce. Pro podnikatele je užitečné hned ze dvou hledisek. Soud konstatoval, že součástí oznámení úřadu o zahájení správního řízení a zejména pak rozhodnutí o výsledku tohoto řízení musí být i popis skutkového stavu. Úřad musí vymezit konkrétní jednání, které je zkoumáno nebo sankcionováno - nestačí pouhý odkaz na možné porušení konkrétního paragrafu. Součástí rozhodnutí o případné sankci pak musí být odůvodnění. Uvedená pravidla vyplývají podle soudu z požadavku na určitost a přesnost výroku správního aktu, tedy z principů, na nichž spočívá právní stát. O zahájení kontroly musí být vyrozuměny statutární orgány kontrolované společnosti nebo jiná odpovědná osoba. Je-li to možné, měly by být přítomny i průběhu kontroly (jde však o jejich právo, nikoliv povinnost). Ať už chce být zástupce firmy kontrole přítomen, nebo ne, vždy musí být seznámen s obsahem protokolu a obdržet jeho stejnopis. Má také právo na svou obranu, tedy uvedení protiargumentů.
