Dvě antagonistické organizace pravděpodobně uzavřely smír
Jako by nedávný orkán profoukl i hlavy lesnickým podnikatelům. Dvě do nedávné doby navzájem antagonistické organizace - ŠPLH a ČAPLH neboli Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství a Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, z nichž první se zrodila z odporu k té druhé -, zdá se, podepsaly mír. Jejich prezidenti se najednou posadili za jeden stůl, společně platili pivo novinářům a společně oslovili ministra zemědělství Petra Gandaloviče, který se angažuje ve vytváření podmínek pro Lesy ČR, aby mohly řádně vypsat zkrácené řízení pro kalamitní těžby.
Neradno se však ptát představitelů obou sdružení na soudní žaloby. Jejich nepřehledná síť mezi sebou a vůči Lesům ČR či antimonopolnímu úřadu stále platí, a když na ně stočíte pozornost, prezidenti obou společností najednou ztrácejí řeč. Kamarádit se při nových kalamitních zakázkách, to ano. Ale o odvolání starých žalob raději ani nemluvit.
Žaloby jsou důsledkem nečistého uzavírání smluv v minulosti, když takzvané Blahutovy smlouvy nejprve odřízly od zakázek podnikatele kolem ČPLH, aby je dostaly převážně jiné firmy, které se později sdružily do SPLH. Po krátkém čase je ovšem stihl podobný osud, když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a úřad Evropské komise označily Blahutovy smlouvy jako neplatné od samého počátku.
Ostatně k vzájemnému vstřícnému kontaktu obou rivalů nejspíš došlo ještě před větrem pod dojmem grandiózního vítězství dvou firem z vysočinského lesního impéria Jana Mičánka. Mičánkovi se podařilo chytrými nabídkami zvítězit v nové zákonné a průhledné soutěži Lesů ČR na sedmdesáti procentech všech vypsaných jednotek. Orkán však během jediného dne Mičánkovu pozici vygumoval a chystané smlouvy z této soutěže poslal do věčných lovišť. Práce se budou přidělovat ve zkráceném řízení různým firmám.
Teoreticky by tu mohla vzniknout třetí ukřivděná vrstva. Mičánek ovšem nečekaně zareagoval zcela opačně. „Situace pro firmu je velice příznivá. Lesy ČR mají tři až čtyři varianty řešení a všechny se mi líbí. Ani když zruší výběrové řízení v celém rozsahu a celoplošně, nic se nestane. Kalamitního dříví jsou mraky, a protože naše firma je technologicky nejsilnější, zakázky určitě dostaneme. Už jedeme na plné pecky a myslím, že před sebou máme vynikající rok,“ těší se Mičánek. Svou velkou přednost vidí v tom, že má pevné a dlouhodobé vztahy se zpracovateli dřeva a domluvené ceny. „Jsme ve velmi dobré pozici,“ holedbá se.
Lesní výběrová řízení, i ta kalamitní, slibují i nadále být napínavou kauzou. Má-li být klíčem předem domluvená cena i pro kalamitu, pak by Mičánek musel být jasnovidec. Přesto ho nic nevykolejí ze sebejistoty. Dohody má prý jisté. Tam, kde kalamita výrazně změnila podmínky, chce jednat o změnách, tam, kde bude těžba zrušena úplně, vyjedná si jiné okolnosti. Dohodnuté principy se prý dají využít v každé situaci. Své velké těšení na kalamitní zakázky uzavírá: „Kdo odhadne cenu dřeva, bude king! Pevně věřím, že to budeme my!“
Také mamutí CE WOOD se přihlásil ke zpracování kalamity. Nikoli jako dravec o zakázky, ale se šlechetnou nabídkou Lesům ČR pomoci minimalizovat následky. Hned v druhém odstavci však dirigent firmy CE WOOD Ivan Doubrava dravou motivaci přiznává. A nejen svou. „Lesnická veřejnost dlouhodobě kritizovala výsledky nových řízení, kdy na naprosté většině územních jednotek zvítězila jediná firma, která sama nemá kapacity na běžnou realizaci těžebních prací, natož na odstraňování vzniklých kalamit,“ píše.
Co asi je na odstraňování kalamit tak atraktivního, že i ti největší se o ně bez skrupulí perou? Jak hloupí museli slovenským lesníkům připadat ti z nás, kteří Lesům TANAP při tatranské kalamitě před dvěma lety posílali své našetřené korunky?
Z všeobecného usilování o zakázky pozorovateli vyplyne, že pro lesnické společnosti musí být kalamita dobrý byznys. A protože 50 procent toho byznysu v podobě vytěženého dřeva připadne Lesům České republiky, musí být i pro ně kalamita lukrativní. Jestliže do kalamitních míst budou Lesy ČR muset vrátit víc peněz než do území po plánovaných těžbách, jenom dobře. Vždyť co jiného by s těmi penězi dělaly? Vyplácet jakékoli dividendy nesmějí a ani do státní pokladny je poslat nemohou. A tak by se peníze měly vrátit do lesa. Aby na místech kalamit vyrostl různorodý a různověký les, který bude odolnější proti novým kalamitám.
