Bývalá KGB, sehrála významnou roli v zatčení nejbohatšího Rusa a šéfa ropné firmy Jukos
Proč zrovna Michail Chodorkovskij? Zatkli nejbohatšího Rusa jenom proto, že právě on je nejvýznamnější figurou mezi těmi oligarchy, kteří dosud působí v Rusku, a navíc projevoval největší politické ambice? Historie soubojů prezidenta Vladimira Putina s králi ruského byznysu naznačuje, že na této úvaze může něco být.
Pokusme se ale na věc podívat očima lidí z ruské Federální bezpečnostní služby (FSB), bývalé KGB. Právě ta sehrála v zatčení Chodorkovského významnou roli. Je to právě on, kdo stojí v čele ropné firmy Jukos, která se po fúzi se společností Sibněfť stává nejen jedničkou na ruském trhu, ale také svou velikostí míří do absolutní světové naftařské špičky. Chodorkovskij přitom vyjednával s americkými giganty ExxonMobil a ChevronTexaco o vstupu do své firmy. To by znamenalo, že Američané získají přímý přístup k ruské ropě. Takový scénář se FSB nemůže zamlouvat.
Nerostné bohatství a ropa zvlášť je dnes nejmocnější zbraní Ruska. Ropa je možná důležitější než jaderný potenciál. Dodávky z Ruska jsou lákadlem nejen pro západní Evropu, ale i pro Spojené státy. Rusko má pro Američany obrovský strategický význam nejen proto, že může pomoci v boji proti terorismu. Washington znepokojuje situace na Blízkém východě. Někdejší americké nadšení pro Saúdskou Arábii už vyprchalo. Rusko nabízí alternativní surovinové zdroje.
Bylo by přílišným zjednodušením označit FSB za tradičního stoupence návratu ke starým sovětským pořádkům. Bývalá KGB vždy měla jasný cíl – velmocenské postavení Ruska. Vlastenectví, které by leckdo označil za nacionalismus, bylo pro tajnou službu základní hodnotou. V jejím zájmu KGB usilovala o změny už v bývalém Sovětském svazu. Když se její šéf Jurij Andropov stal v osmdesátých letech mužem číslo jedna, prosazoval jako svého nástupce Michaila Gorbačova. Poté, co se reformní komunisté spojili s demokraty, se však KGB stala odpůrcem demontáže sovětského systému.
Dnes vidí FSB obrovské nebezpečí v moci oligarchů, pro které nejsou ruské národní zájmy rozhodující. Vládci byznysu nakonec zaprodají zemi zahraničnímu kapitálu. A Rusko se pak v globálním souboji velmocí nebude moci opřít o svou nejsilnější zbraň.
Ruští politologové upozorňují, že v současné době spojily své síly klíčové mocenské orgány – bezpečnostní složky, armáda a prokuratura. Oligarchové nejsou oblíbenci ruské veřejnosti, neboť lidé jsou přesvědčeni, že v devadesátých letech nepřišli ke svému bohatství čistým způsobem. Případ Chodorkovskij je ideální k tomu, aby prokurátoři mohli ukázat, že nezůstávají v nečinnosti.
Děje se vše pod taktovkou Vladimira Putina? Nynější prezident sám přišel z prostředí bývalé KGB a její způsob uvažování mu rozhodně není cizí. Divoká operace zatčení Chodorkovského (více na straně 46) však nebyla provedena v Putinově stylu. Jestliže Michail Gorbačov na přelomu osmdesátých a devadesátých let s velkými komplikacemi lavíroval mezi reformátory a bezpečnostními složkami, také Putin se snaží udržovat rovnováhu sil.
FSB a její spojenci nyní získali navrch. Chodorkovského zatčení v krátkodobém horizontu splnilo svůj účel. List Financial Times informoval o tom, že ExxonMobil a ChevronTexaco přerušily jednání o vstupu do Jukosu. Kteří manažeři by za současné situace navrhli svým akcionářům vstup na ruský trh? Jenže přerušení rozhovorů je údajně jen dočasné. Američané zjevně věří, že se vše uklidní.
Je možné očekávat, že se Putin pokusí vrátit vliv různých ruských mocenských center do rovnováhy. Prezident možná sdílí obavy FSB, ale také si je vědom toho, že ruská ekonomika včetně ropného průmyslu a infrastruktury potřebuje mohutné investice ze Západu. Putin má asi větší šance na úspěch než Gorbačov, kterého souboje z roku 1991 odrovnaly, byť někteří pozorovatelé tvrdí, že ani Putin si dnes není svým postavením vůbec jist. Zatím však má na své straně veřejnost a koneckonců i podporu Západu, který v něm vidí záruku stability Ruska.
Putin se rozhodně nestane miláčkem oligarchů, v jejichž moci i on vidí stinnou stránku ruského kapitalismu. Prezident však dal jasně najevo, že nehodlá přehodnocovat výsledky ruské privatizace devadesátých let. To by mohla být cesta do pekel, k nestabilitě. Putin však bude chtít, aby z podnikatelského úspěchu oligarchů něco vytěžil i ruský stát. Jeho hlavní vizí v tuto chvíli není demokracie v západním pojetí, ale pořádek. Velkopodnikatelé mají odvádět daně, řídit se zákony a nevměšovat se do politiky.
Řada vzdělaných Rusů je dnes přesvědčena, že cíle byznysmanů nemusejí být nutně v souladu s potřebami ruské ekonomiky. Tento názor zastává třeba i známý ekonom a politik Grigorij Javlinskij, jehož stranu Jabloko sponzoroval Chodorkovskij. Javlinskij byl přitom jeden z prvních, který Chodorkovského zatčení odsoudil. Veterán ruské politiky Jevgenij Primakov prohlásil, že struktura ruské ekonomiky se musí změnit – od závislosti na surovinách k rozvoji jiných odvětví, od priorit oligarchů k rozvoji malého a středního podnikání. Je pravděpodobné, že Putin by tento názor podepsal.
