Nad počínáním českého státu ve věci Aera Vodochody zůstává rozum stát. N ejen Špidlova vláda se jej snaží zachraňovat. Před pár lety podepsal Karel Kühnl za Tošovského kabinet garance na dvanáctimiliardovou půjčku. To bylo v tehdejší situaci stejně moudré, jako přivázat si k noze tonoucí Titanic.
Proč se takové věci dějí? To vysvětlil Ivan Pilip v rozhovoru pro Právo: „Docházelo k velkému diplomatickému přesvědčování ze strany USA jako státu.“ To je hodně otřepaná fráze - Američané na nás, na malý státeček, tlačí, a nám nezbývá než se podřídit a skotačit podle jejich představ. Jak asi takový nátlak vypadá? Přesměrovali snad své jaderné hlavice na českou kotlinu? Nikoliv, dokonce i Ivan Pilip přiznává, že nátlak to byl diplomatický. Jinými slovy o nic nešlo. Ba naopak. Ten nátlak se možná i hodil. Politici teď mají za koho schovávat své kardinální chyby. Ale neschovají. Ani Amerika není tak velká, aby je zakryla.
