Manažeři se dnes už rozhodně nesmíří s jakýmkoli vozem, který jim zaměstnavatel přidělí z firemní flotily
Služební auto i k soukromému použití je dnes samozřejmou součástí benefitů nejen na nejvyšších pozicích v nadnárodních společnostech. Manažeři ale rozhodně neakceptují jakýkoli vůz, který jim zaměstnavatel přidělí z firemní flotily. Zatímco ještě před několika lety stačila Škoda Octavia se základním motorem a středním stupněm výbavy, dnes si při nástupu do nového zaměstnání rádi poroučejí nejen značku a typ vozu, ale leckdy i barvu, motor a konkrétní položky výbavy.
Takzvaná „car policy“ většiny velkých firem sice omezuje výběr na několik konkrétních značek a limituje objem motoru (často nepřímo, prostřednictvím zastropování nominálních emisí CO2), ale možnost volby zůstává stále ještě relativně široká.
Potvrzuje to také Karel, osmatřicetiletý obchodník jedné z velkých nadnárodních IT společností. V minulosti vyzkoušel třeba služební Octavii RS nebo velkoprostorový Volkswagen Sharan. Dnes ale jezdí trojkovým BMW, už druhým v řadě. Bílý sedan 325d se pyšní výkonem 165 kW (224 koní) a z nuly na 100 km/h zrychlí za 6,5 sekundy. Na „služebák“ úctyhodné parametry.
Právě pro německé prémiové značky tvoří auta manažerů podstatnou část odbytu. Oficiální statistiky neexistují, kategorie „manažerského vozu“ nemá žádnou jednoznačnou definici. Manažerským vozem může být – a v praxi také bývá – kompaktní Hyundai i30 i velké luxusní SUV.
Dobrým vodítkem jsou ale statistiky Svazu dovozců automobilů (SDA), které rozlišují mezi soukromými a firemními registracemi. Do firemních aut se počítají všechny registrace na IČO, takže vedle klasických referentských a manažerských vozů tam spadají i auta OSVČ a podnikatelů. Více než devět z deseti německých prémiových vozů se prodá firmám. Za rok 2016 vykázalo Audi podle SDA podíl firemních registrací 96,15 procenta, BMW 92,70 a Mercedes-Benz 91,58 procenta. Průměr trhu byl přitom 75 procent.
Pozor na daň z ceny auta
Typickými manažerskými modely z nabídky německé prémiové trojky jsou sedany a kombi střední třídy: Audi A4 (765 registrací v roce 2016), BMW řady 3 (823) a Mercedes-Benz třídy C (615). O třídu vyšší kategorie je už mezi služebními vozy výjimkou. Na firemní A6 se šestiválcovým motorem dosáhnou v českých poměrech typicky jen členové představenstva nebo vrcholný management nejúspěšnějších společností. Ukázal to i loňský průzkum poradenské společnosti BDO mezi českými manažery. Nadpoloviční většina uvedla, že by vybírala vůz v ceně do milionu korun bez DPH. Víc než půl druhého milionu by mohla utratit jen asi desetina dotazovaných.
Nemusí to ale být vždy striktní flotilová politika, co omezuje manažera ve výběru. Roli může hrát i spořivost a konkrétně jednoprocentní daň, která se musí z hodnoty služebního auta odvádět. Týdeník Euro ví o řediteli české pobočky menší mezinárodní banky, který má teoreticky při výběru auta zcela volnou ruku. Mohl by jezdit v limuzíně nejvyšší třídy s plnou výbavou za víc než tři miliony korun. Přesto zvolil podstatně skromnější Superb. Podle vlastních slov nechce platit zbytečně vysokou daň z nadměrně honosného vozu, který ke štěstí nepotřebuje.
Právě Škoda Superb je v českých poměrech nejběžnějším manažerským autem. S 11 100 registracemi v roce 2016 se prodává dvakrát lépe než příbuzný Volkswagen Passat (5301). Další stálice fleetového trhu, Ford Mondeo, už následuje s výrazným odstupem (1436 registrací). Tomu výrazně pomohla agresivní nabídka operativního leasingu. Za měsíční částku hodně pod deseti tisíci bez DPH bylo jednu dobu možné pořídit plně vybavené Mondeo kombi s automatickou převodovkou a pohonem všech kol.
Žádaný je luxus i komfort
Výbava hraje při výběru služebního auta stále větší roli. Zatímco referenti se musejí smířit s přidělenou – a většinou nijak velkorysou – specifikací, manažeři jsou zvyklí naporoučet si z nabídky příplatkové výbavy desítky položek. „Nový,služebák‘ má mimo jiné všechno, co obvykle požaduji: klasickou ruční brzdu, ‚šaltpáku‘ a plně vypínatelnou stabilizaci,“ pochlubil se v úvodu zmíněný Karel svým přátelům na sociálních
sítích. Mezi sobě rovnými je ale spíš výjimkou. Vyhřívaná sedadla, parkovací kamera, zabudovaná navigace nebo dvouzónová klimatizace, to jsou samozřejmosti. Nároční zákazníci požadují víc: odvětrávání sedadel, infotainment s připojením k internetu nebo Full LED světlomety, které se přizpůsobují aktuálním podmínkám. Oblíbené je rovněž bezklíčové odemykání. Každý výrobce ho označuje jinak, ale princip zůstává týž.
Auto rozpozná blízkost klíče schovaného v kapse nebo tašce a po zasunutí prstů za kliku odemkne dveře.
Hitem posledního roku je vyhřívaný věnec volantu. Ještě nedávno kuriozita známá jen řidičům luxusních vozů nejvyšších tříd je dnes dostupná i v masových fleetových modelech jako Hyundai i30 nebo Škoda Octavia. A pokud někdy uvidíte manažera s aktovkou v ruce okopávat na míru šitou polobotkou zadní nárazník svého vozu, nedivte se. To se jen snaží aktivovat další velkou novinku posledních let, bezdotykové ovládání pátých dveří. Mávnutí nohou pod nárazníkem umožňuje otevřít (a někdy i zavřít) kufr, když přijdete k autu s plnou náručí čehokoli. Vypadá to poněkud komicky, ale je to praktické, a občas to dokonce i funguje.
Pasivní bezpečnost
Z nejluxusnějších limuzín proniká do běžnějších manažerských aut jiná užitečná funkce. Adaptivní tempomat, který dokáže brzdit až do zastavení a znovu auto rozjet. Je to jedna z těch věcí, k nimž jsou řidiči zpočátku krajně nedůvěřiví. Kdo ale jednou vyzkouší výhodu samočinného udržování odstupu v ranním poskakování Prahou, ten se už nikdy nebude chtít obtěžovat šlapáním na plyn a brzdu. Mimo luxusní segment je adaptivní tempomat s takzvanou funkcí „stop & go“ stále ještě relativní novinkou. Nabízejí ho značky skupiny Volkswagen a poněkud překvapivě třeba také Subaru. Japonská automobilka možná není u širší veřejnosti vnímaná jako synonymum pasivní bezpečnosti, ale její systém EyeSight nabízí podobné funkce jako nejpokročilejší systémy velkých výrobců. Firma přitom teprve v roce 2016 poprvé překonala metu milionu prodaných aut. EyeSight na bázi stereokamery dokáže nejen udržovat bezpečnou vzdálenost v intervalu rychlosti 0–180 km/h, ale v případě hrozící srážky začne dokonce automaticky brzdit, a pokud to nestačí, zásahem do řízení pomůže řidiči realizovat vyhýbací manévr. To je hodně vyspělá záležitost.
EyeSight je na trhu od roku 2008 a jezdí už ve více než milionu aut. Na evropském trhu je aktuálně k dispozici ve velkém „dobrodružném“ kombi Outback i menším Levorgu. „Sedmdesát dva procent majitelů Outbacku uvádí, že EyeSight byl při výběru vozu významným faktorem,“ řekl týdeníku Euro David Dello Stritto, ředitel marketingu, prodeje a PR v Subaru Europe, „a čtvrtina dokonce tvrdí, že už jim EyeSight pomohl zabránit nehodě.“ I z toho je vidět, že moderní manažerský vůz může být svému řidiči užitečným pomocníkem. Asistentku zatím nenahradí, ale i to se může změnit.
Přichází éra virtuálních asistentů
V interiérech automobilů se postupně začínají zabydlovat virtuální asistenti jako Siri od Applu, Google Assistant nebo Alexa od Amazonu. Nabídka je zatím omezená z hlediska modelů, regionů i podporovaných jazyků. Doba, kdy svému autu hladce nadiktujete e-mail, necháte ho objednat letenku a pověříte ho rezervací oblíbené restaurace na pracovní schůzku, je ale už na dohled. A společně s očekávaným nástupem autonomního řízení může proměnit vaše příští (či spíše přespříští) služební auto doslova na mobilní soukromou kancelář. Jen s palubním kávovarem výrobci stále nepochopitelně váhají.
O autorovi| Jiří Červenka, cervenka@mf.cz