Velmi drahé a velmi kontroverzní. Tak se nyní nejčastěji mluví o ,katarském‘ fotbalovém šampionátu, který začal v neděli. Stát Perského zálivu do něj investoval značné jmění, a ačkoliv přesné náklady nebyly zveřejněné, půjde o bezpochyby nejdražší mistrovství světa v dějinách. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že náklady mohou překročit i cenu všech předchozích jednadvaceti šampionátů dohromady.
Podle Dana Plumleyho, lektora sportovních financí na Sheffieldské univerzitě, byly už při výběru Kataru za hostitelskou zemi náklady predikovány na více než 65 miliard dolarů. Poslední turnaje v roce 2014 v Brazílii a v roce 2018 v Rusku přitom stály méně než 15 miliard. „Některé nedávné odhady naznačují, že náklady v Kataru překročí 200 miliard dolarů (4,7 bilionu korun), i když ještě nevíme, o kolik přesně. Přesto to ale bude dosud nejvyšší částka,“ řekl Plumley televizi Deutsche Welle.
Masivní investice do infrastruktury
Nejistotu ohledně konečného účtu šampionátu způsobuje hlavně fakt, že drtivá většina peněz šla na nefotbalovou infrastrukturu, jako je výstavba silnic, nový systém metra, mezinárodní letiště a asi 100 hotelů a dalších zařízení pro volný čas. Velká část těchto investic je přitom součástí rozsáhlého státního projektu známého jako Qatar National Vision 2030. „Světový pohár fungoval coby akcelerátor investic, kterými chtěla katarská vláda řešit místní problémy, hlavně ohledně infrastruktury,“ uvedl Kieran Maguire, specialista na fotbalové finance z Liverpoolské univerzity.
Kvůli velkému množství vynaložených peněz je jasné, že samotné mistrovství světa skončí ve ztrátě. Což ale podle Plumleyho Dauhá vzhledem k obrovskému energetickému bohatství vůbec nevadí. Tamní vláda takto usiluje především o zlepšení své zahraniční reputace.
„Mezinárodní vztahy jsou klíčovou motivací pro pořádání turnaje, peníze zjevně nejsou pro Katar žádným problémem. Země si jednoznačně může dovolit pořádat mistrovství světa ve fotbale a je ochotna pokrýt veškeré ztráty. V mnoha ohledech je tedy mistrovství světa v roce 2022 finanční anomálií,“ dodal.
Většinu stadionů po skončení přebudují
Spíše než samotný finanční výsledek řeší organizátoři probíhajícího mistrovství jiné dilema. A sice co po jeho skončení udělat s velkým množstvím nově vzniklých sportovišť. Většina pořadatelských států obvykle doufá, že turnaj po sobě zanechá smysluplné stavby, z nichž budou místní obyvatelé těžit dlouhá léta. Jenže to se kolikrát snáze řekne, než udělá, a Katar a jeho megastadiony toho budou zjevně jen dalším zářným příkladem.
Fotbalisté budou mít k dispozici hned osm moderních svatostánků, sedm z nich bylo přitom postaveno pouze kvůli šampionátu. Vláda tvrdí, že náklady na jejich výstavbu dosáhly zhruba 6,5 miliardy dolarů (asi 153 miliard korun). Jakmile ale mistrovství světa skončí, země s pouhými 2,8 miliony obyvatel tolik velkých sportovišť určitě nevyužije. Jen tři stadiony tak budou hostit zápasy i v budoucnu, zatímco zbylých pět bude následně buď rozebráno, přestavěno pro alternativní účely, nebo se významně omezí jejich kapacita.
Velmi problematickým faktorem je také osud zahraničních dělníků, kteří zde pracovali posledních deset let. Od rozhodnutí o pořádání turnaje čelil Katar masivní kritice skupin na ochranu lidských práv za to, jak s těmito lidmi zachází. Třeba v roce 2016 organizace Amnesty International obvinila zemi z používání nucené práce na Chalífově mezinárodním stadionu.
Obzvláště alarmující je pak vysoký počet dělníků ze zahraničí, kteří při výstavbě zahynuli. Podle listu The Guardian tam mezi lety 2010 až 2020 zemřelo až 6500 lidí, převážně občanů Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Katar sice v posledních letech provedl několik právních reforem pracovního trhu, podle Amnesty ale nebyly dostatečné. „Porušování lidských práv stále ve značném měřítku přetrvává,“ stojí ve zprávě organizace z minulého měsíce.
Mnozí lidé kritizují i další aspekty islámské absolutní monarchie. Vadí jim například omezená práva žen či trestání homosexuality. Problematická je rovněž politická svoboda – státu vládne emír Tamim bin Hamad Sání a politické strany jsou zde zakázané. Výrazně limitované je také právo zakládat odbory a stávkovat.
Fanoušci kritizují ubytování a jídlo
Vedle mezinárodních organizací čelí katarští organizátoři též kritice ze strany samotných fanoušků, kteří do dějiště šampionátu vážili svoji cestu. Podle Daily Mail jim vadí třeba drahé a nekvalitní ubytování. Za dvoulůžkový pokoj v úzkých buňkách uvnitř kontejnerů zaplatí lidé v přepočtu přes pět tisíc korun na noc.
Návštěvníci si stěžují na malé postele, všudypřítomný nepořádek a hlučné klimatizace, v pokojích navíc chybí úložný prostor či místo k sezení. Stejně špatné a drahé je podle prvních zkušeností i jídlo nabízené ve fanouškovských zónách. The Sun zveřejnil třeba fotografie nevábně vypadajícího řeckého salátu za 260 korun.
Zdaleka největší znepokojení nicméně vyvolal zákaz konzumace alkoholu na stadionech. Katar sice původně jeho prodej povolil, na poslední chvíli ale vláda konzervativní muslimské země změnila názor. Nepříjemné je to hlavně pro americkou firmu Budweiser. Ta patří ke klíčovým sponzorům šampionátů, nyní však kvůli zákazu prodeje piva přijde o značnou část výdělku.
