Místní volby v Hongkongu, které se konaly minulý týden, posloužily mimo jiné jako referendum o tom, zda se vláda Carrie Lamové skutečně opírá o tichou většinu, jak tvrdila po celou dobu demonstrací. Ty začaly v červnu a přerostly v násilně potlačované nepokoje. Tichá většina se vydala k volebním urnám v hojném počtu (71 procent) a uštědřila kandidátům formací podporujícím Peking a podporovaných Pekingem opravdu zdrcující porážku: ze 425 křesel, která byla předmětem otevřeného hlasování, získali jen něco málo přes deset procent.
Význam spočívá spíše v symbolické rovině, protože kompetence představitelů zvolených v místních volbách se týkají svozu odpadků, rozmístění autobusových zastávek a podobně důležitých věcí, jsou to však volby, kde platí všeobecné rovné volební právo. To jinak v Hongkongu není a nikdy nebylo. Ani v koloniálních časech za Britů, ani poté, co se Hongkong stal v roce 1997 zvláštní správní oblastí Číny.
Příliš málo, příliš pozdě
Hongkongský politický systém, který sdílí s Macaem, bývalou portugalskou kolonií na druhé straně delty Perlové řeky, je unikátní. Vezměte si volby premiéra: Carrie Lamová jako chief executive (má právo vybrat si zbytek kabinetu) byla zvolena v roce 2017 prostřednictvím volebního výboru s dvanácti sty členy, fyzických i právnických osob, reprezentujících volební kurie různých zájmových skupin. I legislativní rada, obdoba parlamentu, je volena částečně přímo obyvateli, částečně kuriemi.
Mezi obyvateli Hongkongu Lamová nijak oblíbená nebyla, vnímali ji jako loutku na dálkové ovládání. Zvrzala, co mohla. Původním motivem demonstrací byl odpor proti novele extradičního zákona, podle níž by mohli být obyvatelé Hongkongu vydávání justičním orgánům Čínské lidové republiky. Tehdy by po jasném vyjádření masové nespokojenosti (několik set tisíc lidí mělo vyjít do ulic) stačilo novelu stáhnout, ale vláda promeškala vhodnou příležitost a návrh pouze na neurčito pozastavila. Takže protesty pokračovaly a radikalizovaly se tak, jak policie a najaté mlátičky zasahovaly, a na druhé straně vzniklo agresivní tvrdé jádro. Lamová novelu stáhla až v září, ale to už bylo na zklidnění situace příliš málo, příliš pozdě. Zatímco Lamová mluvila po volebním debaklu o pokoře, s níž bude naslouchat, úřady v Pekingu volily o poznání hrozivější varovný tón, nicméně jak s tímto výsledkem naložit, nevědí ani ony. Jasné je pouze to, že požadavek demonstrantů volajících po všeobecném rovném volebním právu je pro ně nepřijatelný už z definice a předem.
Nevíme co bude, ale nebude, co bylo
Další věc, která je jasná: Hongkong nebude stejný jako dřív a stejná nebude ani jeho role, kterou sehrával jak pro Čínu, tak pro zbytek světa.
Převodu z britské správy pod Čínu v roce 1997 předcházely dohody o tom, že Hongkong se bude moci nejméně dalších 50 let rozvíjet podle principu „jedna země, dva systémy“, tedy že s výjimkou obrany a zahraniční politiky si zachová rozsáhlou autonomii, včetně Brity zavedeného liberálního ekonomického prostředí, ale také právní řád, vycházející z common law, nezávislou justici, svobodu slova a řadu dalších výsad.
Díky tomuto aranžmá a právu dojednávat separátní obchodní dohody se zbytkem světa má Hongkong podstatně lepší přístup třeba na americký trh než Čína samotná, pro niž je třetím největším obchodním partnerem. Proto také Čína tak nevraživě reagovala na americký Hong Kong Human Rights and Democracy Act, přijatý před dvěma týdny v Kongresu. Trump jej ani nemusí podepisovat, vstoupí v účinnost automaticky, pokud jej nebude vetovat, a umožňuje USA měnit podmínky přístupu na trh podle toho, jak se Čína v Hongkongu chová.
Užitečnost jeho role je násobně vyšší, než by odpovídalo poměru hongkongského HDP vůči tomu čínskému. Ještě v roce 1993 představoval dnes více než sedmimilionový Hongkong čtvrtinu čínského HDP, k datu předání to bylo ještě stále 18,4 procenta, dnes 2,7 procenta. Hongkong má menší ekonomiku než sousední Šen-čen, ale pořád je to významné aktivum.
Na rozdíl od Číny má Hongkong volný pohyb kapitálu vůči zbytku světa, což mu umožňuje sehrávat roli jedné z nejvýznamnějších světových finančních metropolí vůbec. Hongkongská burza má také výsadní postavení vzhledem k přímému propojení na vnitřní čínský kapitálový trh přes burzu v Šanghaji. Sem si chodí firmy z Číny pro kapitál.
Kapitál tudy nejen přitéká, ale také z Číny odtéká. Round-tripping, tedy využívání podfakturace při vývozu z Číny přes Hongkong, odkud se už prodávalo za „plnotučné ceny“, byl oblíbený způsob, jak odklonit z Číny peníze, ato už před čtyřiceti lety. Za ně se kupovaly byty, posílaly se děti do škol, zakládaly firmy, těch neformálních pojistných funkcí pro čínské vlivné a bohaté bylo víc. Všechny z nich jsou dnes v ohrožení, ale ze všeho nejvíc je narušena reputace Číny, pokud v Hongkongu zasáhne. •