Předseda poslaneckého klubu US-DEU Karel Kühnl se domnívá, že zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které čeká živnostníky, nebude nijak drastické.
Odvody se budou vypočítávat jen z části minimálního fiktivního příjmu
Předseda poslaneckého klubu US-DEU Karel Kühnl se domnívá, že zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které čeká živnostníky, nebude nijak drastické.
* Nedávno jste prohlásil, že pokud by reforma nenastala, udělaly by ji za nás finanční trhy. Jak jste to mínil?
Schopnost každého státu hromadit dluhy a půjčovat si někde končí. V tuto chvíli přestanou trhy považovat takový stát za věrohodného dlužníka a přestanou mu půjčovat. To znamená, že dotyčný stát musí prudce zvýšit úrokové sazby, a to strašně poškodí ekonomiku. Znemožní to jakýkoli rozvoj státu, přinutí ho to udělat ne reformu, ale prosté škrty, jako se to muselo udělat například v roce 1997. Akorát že dnes by to bylo daleko horší. Stát by jenom přežíval a neměl by ani na výplatu slušných důchodů a sociálních dávek. Právě proto, abychom na výplatu všech těchto věcí v důstojné úrovni vůbec měli, musíme reformu udělat, a musíme ji udělat včas, z vlastního rozhodnutí, jako aktivní proces.
* Neobáváte se toho, že redukce některých výdajů mohou podvázat ekonomický růst stejně jako ekonomické balíčky v roce 1997?
Balíčky v roce 1997 byly opravdu škrtací. Naplánované výdaje, především investice, se prostě škrtly. A to mělo logicky negativní vliv na ekonomiku. V současnosti se nejedná o žádné škrty v tomto smyslu. Vůbec nejde o škrtání investičních výdajů státního rozpočtu či mimorozpočtových fondů. Dojde ale k tomu, že se reformními kroky omezí nekontrolovatelný růst některých výdajů, především výdajů na státní správu a některých výdajů na sociální politiku. Ve státní správě se bude snižovat počet úředníků do roku 2006 nejméně o šest procent. Na zavedení šestnácti tarifních tříd budeme mít k dispozici pouze pět miliard korun. Abychom dobře zaplatili nejlepší úředníky státní správy a aby zároveň nedošlo při objemu pouhých pěti miliard k tomu, že by někteří zaměstnanci státní správy brali méně než doposud, musíme část zaměstnanců státní správy uvolnit.
* Myslíte si, že ekonomické parametry vládní reformy jsou dostatečné s ohledem na cíl 4% deficitu v roce 2006? Dalo by se jistě dosáhnout více, ale reforma má tři základní předpoklady. A první z nich je, že musí být politicky průchodná. To znamená, že musí získat hlasy minimálně všech členů stran vládní koalice. Proto bylo potřeba ji upravit do této formy. Kdybych ji sepisoval já sám, nebo kdyby ji sepisovala jenom Unie svobody, tak by jistě její verze byla daleko razantnější. Jsem přesvědčen, že 4% HDP, pokud jde o deficity všech veřejných rozpočtů v roce 2006, že to je cíl dosažitelný a že je to rovněž cíl, který bude dosažen, pokud bude reforma schválena. A já jsem pevně přesvědčen, že schválena bude. Kdybychom neudělali nic, tak by byl v roce 2006 deficit veřejných rozpočtů 246 miliard korun, z toho 190 jenom ve státním rozpočtu. My musíme dojít k tomu, aby souhrn deficitu veřejných rozpočtů byl maximálně 110 miliard, z toho státní rozpočet takových šedesát miliard. * Vy jste odhalil určitou chybu, která se týkala výpočtu sociálního a zdravotního pojištění u OSVČ. V čem byl problém?
V současné době osoby samostatně výdělečně činné platí sociální a zdravotní pojištění nikoli z celého svého příjmu, tak jako například zaměstnané osoby, ale pouze z části příjmu, z 35 %. Když má někdo, řekněme, roční příjem sto tisíc, tak z těch sto tisíc se vezme jenom třicet pět tisíc, a teprve z těch třiceti pěti tisíc se platí 29 % a 8 % na sociální a zdravotní pojištění. Myšlenka, která se stala součástí reformní úvahy, byla, aby se oněch třicet pět procent příjmu o něco zvýšilo, aby byla nastavena jakási větší spravedlnost mezi osobami samostatně výdělečně činnými a osobami zaměstnanými. Druhá myšlenka byla, že osoby samostatně výdělečně činné, pokud nevykazují příjmy žádné nebo jenom velmi malé, nemají žádný základ, z kterého by platily sociální a zdravotní pojištění. Takže že by mělo platit alespoň nějaké mimimum, a to bez ohledu na to, jaké příjmy vykazují. To mimimum, když to řeknu v číslech, je asi šest set korun. To prostě platí každý živnostník, jehož práce je hlavním zdrojem příjmů, i když nevykazuje žádné nebo skoro žádné příjmy. Víme dobře, že u části živnostníků je to postup poctivý, mají nějaký malý byznys, od něhož, když se odečtou výdaje, zbyde velice málo nebo téměř vůbec nic. Zároveň je nepochybné, že existuje nemalé množství těch, kteří mají příjmy velmi slušné a kteří různými cestami vytvářejí falešnou fikci, že nic nevydělávají. Takže podnikají, nevydělávají, ale žijí. To je ale zvláštní, ne? Takže tento problém se měl řešit tím, že se minimální platba měla zvýšit.
* A ten problém…? My jsme byli přesvědčeni, že v celém tom jednání jde o to zavést kategorie tzv. minimálního fiktivního příjmu. S každou osobou samostatně výdělečně činnou, která má tuto činnost jako hlavní zdroj příjmů, se bude fiktivně zacházet, jako by měla stanoven nějaký minimální příjem. A z tohoto příjmu se vezme třicet pět procent a z těchto třiceti pěti procent se teprve bude platit pojistné, oněch třicet sedm procent. Je to tedy jakási třetina z třetiny z celého příjmu. Uvažovalo se o tom, že minimální fiktivní příjem bude čtyřicet nebo padesát procent průměrné mzdy. Najednou se ale objevilo chybně v zápise z jednání, že nikoli čtyřicet procent z průměrné mzdy jako minimální fiktivní příjem, ale rovnou čtyřicet procent průměrné mzdy jako vyměřovací základ, čili jako už těch pětatřicet procent minimálního fiktivního příjmu. To by znamenalo prudké zvýšení platby živnostníků, kteří nevykazují žádné nebo malé příjmy. Nám se podařilo přesvědčit partnery, že to je chybný krok, který by vedl k tomu, že by možná desetitisíce malých živnostníků, ne-li více, přestalo podnikat. * Jaký dopad by to mělo na státní rozpočet?
Ve skutečnosti by žádné další peníze nepřišly, nebo velmi málo, ale navíc tisíce lidí by se přesunuly do sociální sítě a začaly by pobírat sociální dávky. Takže výsledek pro státní rozpočet by byl nula. Podmínkou vedle politické průchodnosti k tomu, aby reforma byla úspěšná, je i to, aby vedla k tomu, k čemu je určená. Tak, jak to ovšem v původním zápisu bylo, že se vytvoří minimální vyměřovací základ ve výši čtyřiceti procent průměrné mzdy, by to vedlo nejen k tomu, že by do státního rozpočtu žádné peníze nepřišly, naopak by se musely vydat na sociální účely. Proto jsme museli koaliční partnery přesvědčit o tom, že to nemá být minimální vyměřovací základ, ale minimální fiktivní příjem. Dohodli jsme se na tom, že bude stanoven ve výši padesáti procent průměrné mzdy, a tento minimální fiktivní příjem se použije pro všechny účely. Je to velice právně čisté. Použije se pro účely zdravotního a sociálního pojištění, pro účely daňové a pro případy výplat sociálních dávek. O každém podnikateli se tedy bude předpokládat, že má tento fiktivní příjem. I když půjde třeba žádat o sociální dávky.
* Můžete uvést nějaká konkrétní čísla? Na základě tohoto minimálního fiktivního příjmu se bude platit zároveň i daň. Tento minimální fiktivní příjem je ročně dvanáct krát sedm a půl tisíc, tedy devadesát tisíc korun, z toho se musí odečíst platby do sociálního a zdravotního pojištění. Když odečtete ty platby od oněch devadesáti tisíc, odečtete odečitatelnou položku na poplatníka a řekněme dvě děti, tak vám zbyde, že zaplatíte měsíčně asi sto dvacet korun daň. To si myslím, že každý unese. Tímto způsobem jsme zachránili nejenom desetitisíce malých živnostníků, ale podařilo se nám nastavit parametry tak, že to peníze do státního rozpočtu skutečně přinese, protože tohle naprostá většina lidí může zaplatit. * Od kdy by měla být zavedena minimální daň?
Budeme se snažit, aby to nebylo již od prvního roku, kdy se člověk dostane do ztráty, ale od druhého či spíše třetího roku. Zvláště pokud člověk nezačne rovnou od 1. ledna. Podnikatel nejprve svou činnost rozjíždí, nemá hned zakázky a má navíc velká vydání, když svou činnost zahajuje. U malých živnostníků je proto oprávněná domněnka, že prostě tím prvním či druhým rokem ještě nevydělávají. První a druhý rok by měli být chráněni, a až od třetího roku by se měl uplatnit systém minimální daně.
Karel Kühnl (1954) Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze (titul JUDr.), několik semestrů studoval ekonomii na Vídeňské univerzitě. V letech 1980-1987 působil jako volný novinář v Rakousku, poté až do roku 1993 byl ekonomickým redaktorem Svobodné Evropy v Mnichově. V období 1993-1997 se stal velvyslancem ČR ve Velké Británii. V roce 1997 byl jmenován do funkce ministra průmyslu a obchodu. Nyní je předsedou poslaneckého klubu US-DEU. Je ženatý a má dvě děti.
