RODINNÝ PENZION Úplně na počátku chtěli jen zkrášlit dům, teď už mají na zahradě dva penziony s restaurací. "Snažili jsme se tady více zahnízdit, byla to taková naše chalupa," říká o počátcích podnikání v Březiněvsi Dalibor Frýdl.
RODINNÝ PENZION Úplně na počátku chtěli jen zkrášlit dům, teď už mají na zahradě dva penziony s restaurací. „Snažili jsme se tady více zahnízdit, byla to taková naše chalupa,“ říká o počátcích podnikání v Březiněvsi Dalibor Frýdl. „Náhodou jsem v roce 1991 otevřel nějaké jinak příšerné odborářské noviny a padl mi pohled na článek, že dobíhají stavební třistatisícové půjčky na zřízení bytové jednotky, které chce Klaus do konce roku zrušit,“ vzpomíná Dalibor Frýdl. Po těžké honičce půjčku za pět minut dvanáct s manželkou získal. „Právě manželka do toho vnesla pohled, že by se to nechalo nějak podnikatelsky využít. Napůl jsme to tedy stavěli jako na byt, napůl jsme už počítali, že to třeba jednou bude sloužit k ubytovávání,“ říká Frýdl. Přiznává, že měl obavu, zda se chytnou, protože u výjezdu z Prahy na Mělník už bylo pár zajetých penzionů. „Manželka ale tvrdošíjně prosazovala, že by to bylo dobré a že do toho půjdeme. Již předtím vymýšlela všechno možné. Například šila na zakázku, což nebylo po stránce finanční ideální a hledala něco efektivnějšího, co by na mateřské dovolené nahradilo její plat.“ ŠLO O KRK Přestavbu málem zastavilo skokové zdražení stavebního materiálu hned v příštím roce. Manželé se museli rozhodnout, zda dům nechat v hrubé stavbě, nebo zažádat o podnikatelský úvěr ve výši tří set tisíc a rozjet penzion, který by umožnil jej splácet. „Splátka na tu první, výhodnější půjčku, byla tisíc dvě stě korun měsíčně a já věděl, že ji ze svého třítisícového platu zaplatím, a když bude nejhůř, půjdu na nějaké brigády. Začalo lámání chleba, jestli vstoupit na podnikatelskou dráhu, nebo ne,“ vypočítává Frýdl, který je stejně jako jeho žena původně inženýrem chemie. Manželka ale věřila, že to vyjde. Bylo pro ni přijatelné vést penzion a zároveň pečovat o dítě. „Moje dcera byla dítětem úřadů, protože ji žena musela nosit pořád s sebou, když vyběhávala všechna povolení,“ vzpomíná její manžel. Sám chodil do zaměstnání a přitom stavěl. „Stavění bylo vždy můj sport, takové cvičení těla, a baví mě dodnes. Vzpomínám si, že když jsem spěchal na poradu v zaměstnání, tak jsem si předtím k pobavení kolegů vytřepával vápno z vlasů.“ PRVNÍ TŘI POKOJE
Frýdlovi začali podnikat se třemi pokoji v roce 1993. Ty moc nevydělávaly, přesto ze získaných peněz mohli manželé následující rok vybudovat další tři. Získali kapacitu, ale následně je postihlo budování kanalizace v obci, což přežili asi jen ve spolupráci s cestovní kanceláří. „Pes by po nás neštěkl, ale díky adrese z cestovky nás lidé našli. Zároveň se sem už vracela i naše klientela. Tak jsme překonali toto hrozné období, které postihlo řadu živnostníků v obci,“ vzpomínají. Penzion vydržel i kvůli nové orientaci na českou klientelu. Původní filozofií bylo zaměření na německy mluvící turisty. Češi prý zpočátku raději přejeli celou republiku, než aby se někde ubytovali. „V čas jsme si ale uvědomili, že to nebude navěky,“ zdůrazňuje Frýdl a dodává: „Napadlo nás, že musíme dělat systematický marketing směrem k podnikům a začali jsme přes výstavy a veletrhy.“ Proto začali chodit po veletrzích a nabízet tam své prospekty a služby. Kupodivu se, jak říkají, setkali s velkým zájmem. Obchodníci, kteří byli do té doby zvyklí jen na neosobní hotely, najednou zjistili, že je možné bydlet příjemně a slušně. Začali se báječně doplňovat s turisty. „V neděli odjeli turisté a v pondělí přijeli obchodníci, bylo to náročnější, ale zvýšil se nám obrat a mohli jsme začít uvažovat o dalším rozšíření,“ popisují strategii Frýdlovi.
DALŠÍ PENZION V roce 1997 se pustili do stavby nového penzionu, čímž zároveň řešili ibytovou situaci. Měli obavy, jak se jim podaří skloubit stavění s chodem penzionu, ale lidé jim fandili. „Auta tady stála mezi balíky cihel, ale poměrně všichni byli s námi - i cizinci. Dodnes se vracejí a ukazují nám, co jsme tehdy dělali. Chodili po stavbě, okukovali nás a říkali, jak co dělají u nich doma. Stavba prostě zapadla do atmosféry ubytování. A asi to je i o typech lidí, kteří k nám jezdí a mají podobnou náturu jako my,“ uvažují. Vědí, že nemohou soutěžit s velkými hotely s diskotékami, krytými bazény a kavárnami. „My máme něco jiného - klid a domácí prostředí,“ uvědomují si. Před stavbou ale netušili, že nepůjde kombinovat hypotéka se stavebním spořením. Nakonec získali úvěr ze stavebního spoření. „Nejprve vše tři měsíce zkoumali, nechali nás udělat odhady a životní pojistky, což nás ve vícenákladech přišlo na šedesát tisíc, a pak přišlo zamítnutí. Až po dalších intervencích nám přiklepli značně zkrácený úvěr.“ Potom získali další úvěr, tentokrát již plně komerční. KAŽDÝ POKOJ URYCHLOVAL STAVBU
Na Silvestra v roce 2000 se nastěhovali ze starého penzionu do přízemí nového. Uvolnil se jejich byt a další pokoje začaly vydělávat. Během léta otevřeli první patro se čtyřmi pokoji a na podzim dodělávali zbytek. „Vzpomínám, jak jsem brzy ráno nesl pytel cementu a potkal Japonku, která na mě jen zírala,“ říká majitel. Neměli žádné volné peníze, co se dodělalo, hned využili na další rozvoj, každý nový pokoj urychloval stavbu. Penzion dokončili v roce 2001. Frýdl postavil stejnojmenný penzion vlastními silami. „Dělám vše atypicky a stavební byznys není ještě zvyklý stavět třeba kulaté rohy a zdi nebo oblouková okna - nebo je to příšerně drahé. Přišel jsem třeba k jedné projektantce s nákresem a ona řekla: To je atypický barák, pane, to je patnáct milionů a deset procent za projekt, tak jsem našel jiného projektanta a postavil jsem si to sám,“ říká.
**NOVÁ RESTAURACE
Hosté už postupně nebyli ochotni chodit někam na jídlo a penzion „ztrácel body“, takže se Frýdlovi rozhodli vybudovat restauraci, která by sloužila i zákazníkům odjinud. „Zhodnotili jsme situaci a řekli si, nedá se nic dělat, musíme jít do toho. Vše jsem opět stavěl téměř sám.“ Problémy měli třeba s naplněním hygienických předpisů. Hygienici si totiž mnohdy jeden zákon vykládají různě. Při shánění vzduchotechniky prý naráželi i na nesolidnost a snahu dealerů prodat cokoli. „V tomto kolotoči jsme kápli na lidi, kteří na rozdíl od nás umějí vařit, jsou profesionálové a vědí, co je skutečně potřebné, ale nemají možnost hospodu sami zainvestovat,“ popisují své rozhodnutí. Teď si chtějí trochu odpočinout. Případní další zájemci o toto podnikání by podle Frýdlových měli počítat s nepředstavitelnou dřinou a sebezapřením. „Musíte být skutečný fanda. My to děláme jako koníčka, třeba stavění. Předpisy se zhoršují, nároky hostů rostou a konkurence je obrovská. Lidé, kteří k nám jezdí, ale čekají, že u nás uvidí zase něco nového, a ito nás nutí se nezastavovat.“
