Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů obhajuje svou odbornou i morální úroveň
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček začal svou reakci (EURO 5/2010) na kritiku činnosti instituce (EURO 51–52/2009) nesmyslným tvrzením, že po listopadu 1989 se s dokumenty Státní bezpečnosti (StB) nakládalo „bez jakékoli zákonné opory“. Poté konstatoval, že z titulu své funkce jsem ony materiály tehdy též využíval. Z obou výroků nic nevyvodil, jen zbaběle cosi naznačil. V tomto duchu mnohomluvná, nicneříkající Žáčkova apologetika pokračuje.
Neodborná služebnost
Na výtku, že se ÚSTR nevěnuje roli vrcholných orgánů Socialistického svazu mládeže (SSM) při počátcích majetkové transformace před listopadem 1989, Žáček nesmyslně namítá, že se ústav nemůže věnovat událostem po roce 1990. Jeho odmítnutí zabývat se dobou, kdy se skutečně „rozdávaly karty“, je příznačné.
Žáček dosvědčil svou (v lepším případě) zoufalou neodbornost kritikou Stanislava Pence za zveřejnění rejstříků osob vyskytujících se v státobezpečnostních archivech. Pencovy rejstříky jsou prosty příznaků kategorizace zájmu StB o tyto osoby. A těžko jim tedy mohou způsobit nějakou újmu. To však nelze říct o „archivních pomůckách“ zveřejněných Žáčkovým ústavem, které obsahují tisíce jmen s uvedenou kategorií zájmu StB.
Žáček, neznaje přísloví o smradlavé sebechvále, nazývá činnost jím řízené instituce „úctyhodnou“. Srovnejme tedy publikační činnost ÚSTR s nakladatelstvím se stejně velkou redakcí. Například Academia vydala bez milionových dotací za rok desetkrát tolik knih. Výsledky ÚSTR nadto nejsou hodnocené (a zřejmě ani hodnotitelné) analogicky vědeckým pracovištím. Senát je hodnotí. Politicky!
Morální vylágoš
Žáček naříká nad „manipulativním vytržením a zneužitím“ citátů z knihy Sto studentských revolucí. Ony rozsáhlé a celistvé pasáže jsou však pouze jeho ipsissima verba! Jeho tvrzení, že svazácké středisko nebylo svazáckým doupětem, jsem kvůli slzám musel číst opakovaně. Ve finále se pak Žáček diví, proč je kritizován, jsou-li ve státní správě ještě horší kreatury.
Amatérský psychoanalytik Žáček spáchal harakiri na svém morálním i odborném profilu snahou dopídit se motivů mé kritiky. Prý jsem musel opustit post zpravodajského analytika. Vlastně ano.
Přijal jsem tehdy nabídku vést Kancelář Rady vlády pro zpravodajskou činnost. Dále Žáček usoudil, že jsem asi frustrován, protože jsem neobstál v souboji s Petruškou Šustrovou v širším výběru Strany zelených pro kandidaturu do Rady ÚSTR. Pravdou je, že nějaký Schneider to byl. Ale rozlišovat mezi Janem a Jiřím, to už bychom asi od „historika“ Žáčka chtěli moc. Předpoklad břitkého intelektu mu opravdu nejde k typu. Připomíná spíše konkvistadora chystajícího se zaútočit na vesnici, v níž byli kromě indiánů i misionáři. „Pobijte je všechny,“ zavelel onen muž, metodický blíženec Pavla Žáčka, „on si je už pánbůh přebere.“
Jako by to nestačilo
Žáček poslední dobou upoutal pozornost několikrát. Klíčovými slovy jsou nákup služebního vozu, rekonstrukce kanceláře ředitele, kritická zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. Navíc porušil zákon o finanční kontrole a neprojednal s ministrem financí odvolání pracovnice interního auditu. ÚSTR na toto místo dosud výběrové řízení nevypsal, což je paradoxně možná dobře. Mohlo by se totiž také podobat výběrovému řízení na místo ředitele ústavu, které je pasováno na míru tomu současnému. Například požadavek mít odslouženo pět let ve vedoucích funkcích splní opravdu málokterý historik.
Pavel Žáček se roli historika zpronevěřil již svým podílem na přípravě uzákonění „správného“ výkladu dějin. Postavit odlišný názor na historii mimo zákon je totalitní praktikou par excellence! Zde je jeho parketa – být za každého režimu mocensky zaštítěn, sloužit mu do roztrhání svědomí. Je zřejmé, že Žáček v zastávané funkci neobstál ani odborně, ani manažersky, ani morálně. Spíše než Žáčkovu omluvu za uvedené nepravdy bych proto s úlevou – a jistě nikoli sám – přivítal jeho rezignaci.
Reakce
Na článek spolupracovníka týdeníku EURO Jana Schneidera Brigádní referent Žáček (EURO 51–52/2009) zareagoval ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček článkem Zpravodajský analytik Schneider (EURO 5/2010). Jan Schneider mu nyní odpovídá.
