Dvojice Američanů naučila párovat hráče na trzích, na kterých cena nehraje roli
Prodávat na farmářském trhu jablka je jednoduchá ekonomická rovnice. Nabídka se musí setkat s poptávkou a společně se utvoří cena. Stručně řečeno: za padesát korun za kilo by to lidé už nekoupili, za 25 rádi přijdou znova.
Lidský život naštěstí není tak jednoduchý a i oblasti, kde vládne ekonomické rozhodování, se někdy musejí obejít bez kategorie ceny. Lidé se pak chovají jako hráči: vymýšlejí taktiky, shánějí informace a hledají partnery do páru. Tím se mimo jiné zabývá teorie her, oblast výzkumu, z níž vyšli letošní dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii – Američané Alvin E. Roth a Lloyd S. Shapley.
O? ciálně jim prestižní ocenění Švédské říšské banky bylo uděleno za „teorii stabilních alokací a praktické fungování tržních modelů“. Pětičlenný výbor, který ekonomickou Nobelovku uděluje, se při vymýšlení jediného sousloví popisujícího zásluhy obou matematiků zapotil ještě více než obvykle. Vědním polem ekonomů je především čistá matematická teo rie. K tomu je navíc potřeba připočítat další potíž – i když byli oceněni oba, Shapley s Rothem spolu ve skutečnosti nikdy nepracovali. Navíc jsou oba profesoři úplně rozdílné osobnosti – zatímco Roth nabízí na svém webu soukromým společnostem poradenské a konzultační služby, Shapley platí spíše za podivína, který posledních třicet let zůstává věrný Kalifornské univerzitě (UCLA) a jen zřídka vychází ze své pracovny.
MANŽELSKÝ ALGORITMUS Zjednodušeně řečeno, Roth posouval matematické teorémy svého o generaci staršího kolegy blíže k praxi. Často citovaný je algoritmus párující zájemce ze základních škol o studium na střední škole. Podobně jako je v Česku možné podat jen dvě přihlášky, fungoval v New Yorku systém pěti preferencí.
Každá základka posílala seznam všem pěti školám separátně, takže ani jedna pak nevěděla nic o poptávce po těch ostatních. Právě Roth na základě Shapleyho teorie spolupracoval na softwaru, který umožnil žákům, aby se správně „zadali“, a školám zase nabídl jakousi miniburzu, v níž se dalo operovat s pořadím preferencí. Podobný algoritmus vzešlý z teoretických prací obou nobelistů dnes řídí i databázi dárců orgánů nebo přiřazuje studenty medicíny na praxi do nemocnic podle jednotlivých lékařských oborů.
V pozadí takového párování stojí vyřešení matematického problému tzv. stabilního manželství, na němž se podílel podivín Shapley.
Společně s již zemřelým Davidem Galem dokázal, že zvolený vzorek mužů a žen lze spárovat nejen tak, že se zohlední jejich vzájemné preference, ale že jejich spojení bude také stabilní. Samozřejmě bez zohlednění dynamiky vztahu. Na to je ekonomická teorie krátká.
STÁTEM PLACENÁ LÍHEŇ Shapley se prestižního ocenění dočkal přesně půl století poté, co svůj „manželský“ algoritmus zveřejnil, zatímco pro Rotha přišla Nobelova cena nečekaně rychle – výbor si na něj vzpomněl „již“ po 25 letech.
Letošní Nobelova cena za ekonomii svědčí nejen o pronikání matematické teorie do každodenní praxe, ale také o významu státní podpory vědy a výzkumu. Někdejší válečný veterán Shapley, považovaný za největšího žijícího odborníka na teorii her, pracoval třicet let pro RAND, původně čistě vojenský americký think tank vzniklý v době studené války. Ze stejné „stáje“ jako Shapley vzešlo celkově třicet dalších nobelistů, ale i politici (Donald Rumsfeld, Condoleezza Riceová) a byznysmeni (Ratan Tata). Vojáci si přitom badatele vydržují, i když už dávno neluští tajné vojenské kódy tak, jako kdysi právě Shapley. Loni poslali do líhně talentů 130 milionů dolarů.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUšKA, hruskab@mf.cz
