HYDROELEKTRÁRNY Postavením malé vodní elektrárny si Pavel Třebenský splnil podle své ženy Márie dávný sen. Předtím pracoval ve stavebnictví a stavěl různá vodní díla.
HYDROELEKTRÁRNY Postavením malé vodní elektrárny si Pavel Třebenský splnil podle své ženy Márie dávný sen. Předtím pracoval ve stavebnictví a stavěl různá vodní díla. Pavel Třebenský založil vlastní stavební firmu, ale pověsil ji v roce 1999 na hřebík. Tržby šly výrazně dolů. „Dva lidé ve firmě sháněli práci pro osm lidí a přesto nebyla,“ vzpomíná Pavel Třebenský na skutečnost, že tržby stavební firmy blížící se v úspěšných letech dvaceti milionům korun šly v závěru podnikání na zlomek této částky. Plně se pak soustředil na svůj do té doby spíše koníček, malé vodní elektrárny. Oporu našel v manželce, která mu dodnes vede veškerou administrativu. Pomáhala i s vyřizováním dotace na opravu elektráren po zničující povodni v roce 2002. „Bylo to hrozné,“ vzpomíná Mária Třebenská na asi nejtěžší okamžiky v dosavadním podnikání. Vše zaplavily voda a bahno, ve vodě plavaly i mršiny zvířat. „Oba jsme z toho onemocněli,“ dodává Mária Třebenská k situaci, která nastala po opadnutí vody, kdy bylo nutné vyčistit zařízení od naplaveného marasmu. Manželům Třebenským stejně jako několika desítkám dalším provozovatelům malých vodních elektráren se za pomoci Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů podařilo získat na obnovu čistého zdroje energie dotaci z Ministerstva průmyslu a obchodu. Peníze podle ředitele Svazu Pavla Šedivého poskytla Evropská investiční banka. „Žádná malá vodní elektrárna nezanikla,“ upozorňuje Šedivý, že provoz všech těchto vodních děl se podařilo po povodních obnovit. Přitom na horním toku Otavy, na Lužnici nebo Sázavě poničila voda také jezy, mnohde smetla celou korunu jezu. NÁVRATNOST I ZA SEDM LET
Márii Třebenské vzala velká voda představu, že by si v romantickém prostředí jejich elektrárny na Blanici zřídila také rekreační objekt. Místo se jí líbí, stejně jako manželovi , ale nic by zde raději nestavěla. Chuť stavět elektrárny ale Pavla Třebenského nepřešla. Stav, když už je elektrárna v provozu a téměř bezobslužně běží sama, nepovažuje za tak zajímavý. Manželé Třebenští mají celkem tři malé vodní elektrárny o celkovém výkonu 150 kW. Kromě Blanice stojí dvě jejich elektrárny na Ploučnici v Děčíně. Bývalý stavař dokázal postavit malou vodní elektrárnu za tři miliony korun, z toho dva miliony stála turbína. O kus dál staví na Ploučnici firma, kterou má stát elektrárna devět milionů korun. „To je nenávratná investice,“ tvrdí Pavel Třebenský. Jeho elektrárna při třímilionové investici má návratnost sedm let. Přitom na plný výkon přes 70 kW může jet po většinu roku, zhruba z 80 procent. Jiná situace je již na Blanici. Zde může běžet elektrárna vzhledem ke stavu vody pouze třetinu roku a návratnost investice překračuje deset let. BOJ S ÚŘADY**
Stavět další malé vodní elektrárny s výkonem do 10 MW ale v ČR není téměř kde. Převážná většina vhodných lokalit je již pokryta. V současnosti je v Česku podle přehledu Svazu podnikatelů pro energetické využití 1350 malých vodních elektráren scelkovým výkonem 280 MW. Studie z 80. let sice předpokládala možný výkon těchto zdrojů ještě o 200 MW vyšší, ale do toho počítala například přečerpávací elektrárnu u Českého Krumlova s výkonem 60 MW a některé další podobné stavby. Další vývoj půjde proto v tomto oboru podnikání cestou využití malých spádů vody s použitím malých turbín.