Souhlasíte s postupem Rusku ve sporu s Ukrajinou?
Souhlasíte s postupem Ruska při stanovování ceny zemního plynu pro Ukrajinu?
- ano 29,4 %
- ne 36,3 %
- nevím, nemám názor 34,3 %
Ve sporu Ukrajiny a Ruska o cenu zemního plynu se více než třetina respondentů Manažerského barometru postavila na stranu ukrajinské vlády. Ovšem rozdíl mezi „ne“ a „ano“ byl tentokrát až nezvykle malý, pouhých sedm procent. Až překvapivě vysoký byl počet manažerů, kteří zvolili odpověď „nevím, nemám názor“.
„S postupem Ruska v žádném případě nesouhlasím, protože to nemá co dělat s cenovými negociacemi, ale je to (opětovně) projev imperiální politiky. Snad to otevře oči ostatním členům G 7, že takovéto nedemokratické praktiky do klubu nejvyspělejších zemí prostě nepatří,“ zněl jeden z nejzásadnějších názorů odmítajících konání velmoci. Další ředitelé však již tak razantní většinou nebyli. „Dle kusých zpráv však Rusko uzavřelo s Ukrajinou dohodu poměrně nedávno, a tak se zdá, že současný přístup je porušením existujících smluv. Na druhé straně ukrajinské vedení by mělo lépe hodnotit situaci a připravovat tamní ekonomiku na světové tržní podmínky. Nemohu se ubránit dojmu, že současná demonstrace síly ze strany Ruska připomínající období studené války, je spíše než Ukrajině určena ostatnímu vyspělému světu a ve světle toho mi připadá absurdní odepisovat Rusku staré dluhy za zlomek hodnoty. S postupem Ruska nesouhlasím. Jakékoliv podobné „ekonomické tlaky“ sledující politické cíle jsou nemorální. Musím však přiznat, že zcela běžně používané,“ píše jeden z manažerů. Další je ještě váhavější: „Z jedné strany zní docela logicky, že pokud chce Ukrajina do Evropské unie, tak Putin požaduje, aby také platila ceny plynu, které obvykle platí státy unie (a tím i cenu za odchod ze sféry vlivu Ruska). V každém případě jde o ekonomickou snahu Ruska neztratit Ukrajinu z přímého vlivu. Pokud ji ztratí, tak ekonomicky velmi poškozenou. Na druhé straně je fakt, že Gazprom za existence bývalého Sovětského svazu vydrancoval zásoby plynu na Ukrajině pro dodávky do zbytku Evropy (což bylo z hlediska dopravy lacinější a jednodušší), a tím odsoudil budoucí samostatnou Ukrajinu do role státu zcela závislého z hlediska plynu na Rusku. Vaše otázka by spíše měla znít: Je dnešní Rusko odpovědné za minulé chování SSSR a jejich státních podniků?“ Jistě zajímavá je i lakonická odpověď dalšího ředitele: „Ne, ale dělal bych to stejně…“
Názory „příznivců“ ruského postupu shrnuje následující příspěvek: „Od Ruska je to celkem logický tah, který Ukrajina musela očekávat. Ukrajina těžko může být jako chytrá horákyně, kdy bude a zároveň nebude závislá na Rusku. Putin takový hlupák není, aby na toto přistoupil. Řeči o vydírání jsou v lepším případě volebním manévrem, v horším naivitou ukrajinských politiků nebo jejich neschopností tuto situaci systémově řešit.“
„Žádný oběd není zadarmo, to je heslo bankéřů z londýnské City a platí univerzálně na celém světě. Pokud tedy někdo kupuje strategické komodity za nižší než tržní ceny, musí zkrátka rozdíl doplácet jinak. Češi to díky arbitráži o TV Nova již dávno vědí, Ukrajinu toto poučení nejspíše teprve čeká. A jak se zdá, bude to poučení hodně drahé a nakonec to bude právě Ukrajina, kdo si tuto taškařici zaplatí 'i s chlupama'. Jde přece čistě o tvrdý byznys, kde pro žádný sentiment ani není místo. Ukrajina měla šanci o ceně svým způsobem vyjednávat, avšak toto ústy svého premiéra odmítla. Pokud majitel 'zatáhne kohoutky' a přeruší přívod, je to jeho právo, pokud tranzitér odčerpá surovinu, jejíž tranzit měl zajistit, je to prachsprostá krádež,“ zněl zřejmě nejvíce antiukrajinský názor.
Také mnozí respondenti, kteří se přiklonili k odpovědi „ano“, však nebyli tak jednoznační. „Pokud se oprostím od politických konsekvencí a podívám se na problém čistě ekonomicky, pak chtít za zboží maximální cenu 'na trhu', kterou je schopna poptávka akceptovat, je jev normální (viz jeden ze základních postulátů ekonomie). Co však považuji za velmi nebezpečný signál je to, že Rusko takovýto krok fakticky udělalo v situaci, kdy je monopolním dodavatelem (jsem přesvědčen, že leninskou politickou ekonomii již v Rusku opustili). Diskutovat pak o 'tržní' ceně rozhodně nelze. Považuji to za těžkou facku Západu ze strany Ruska a přikláním se k názoru, že je to jedna mnoha, které teprve přijdou,“ napsal jeden z ředitelů.
Respondenti, kteří odpověděli „nevím“, poukazovali především na nedostatek informací.
„O vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou toho vím tak málo, že se nemohu kompetentně vyjádřit.
Na první pohled by se sice mohlo zdát, že není důvod, aby Ukrajina platila za ruský plyn jinou než tržní cenu, jakou platí ostatní odběratelé, ale alespoň já nevím, jaké vzájemné dohody mezi sebou uzavřely jednotlivé země po rozpadu Sovětského svazu,“ zní charakteristický názor.
Přesto se někteří manažeři nad sporem hlouběji zamysleli: „Na záležitosti jsou zajímavé dva aspekty. Předně svoboda a nezávislost nejsou zadarmo, a pokud se Ukrajina chce vymanit z ruského vlivu, bude muset platit tržní ceny za ruské suroviny. Za druhé globalizace sice zlepšuje efektivitu ekonomických aktivit tím, že je distribuuje do zemí, které jsou schopné je provádět lépe, avšak zároveň dramaticky zvyšuje závislost států na politické situaci jejich obchodních partnerů. Tento vývoj vede ke združování států do větších celků a časem zřejmě povede k posilování globálních regulátorů jako je WTO. “
Odpovídalo 102 manažerů.