Při plánu fúze nebo jiné přeměny firmy je třeba zohlednit její právní i daňová specifika
V současnosti mnoho společností uvažuje o reorganizaci. Záměrem je často vyčlenění částí podniku v rámci přípravy pro prodej nebo oddělení zdravých částí od rizikových či eliminace daňových rizik. Společnosti skupiny však mohou také být konsolidovány do jedné kvůli zjednodušení struktury holdingu nebo za účelem synergických efektů a úspory nákladů.
Optimalizace daní
Kvůli daňové neutralitě společnosti obvykle volí jednu z forem přeměny – rozdělení nebo fúzi. Při splnění konkrétních předpokladů nejsou totiž při přeměnách zdaňovány takzvané skryté rezervy – rozdíl mezi aktuální tržní cenou majetku společnosti a cenou nabývací, respektive zůstatkovou. Na nástupnickou společnost lze převést daňové ztráty a jiné odečitatelné položky a v zásadě nevzniká povinnost k ostatním daním.
Současně je vhodná forma přeměny nástrojem k daňové optimalizaci. Může řešit například problematiku nízké kapitalizace, potenciální daňovou neuznatelnost úroků z akvizičního úvěru anebo umožnit daňovou konsolidaci ziskových a ztrátových společností skupiny. Aby však nenastaly vedlejší negativní účinky, je třeba proces pečlivě naplánovat a zvážit související právní i daňové otázky.
Forma přeměny
V první fázi je třeba zvolit formu přeměny. Faktory důležité pro rozhodování lze předvést na fúzi, jež má spojit několik společností ze skupiny. Při fúzi jedna či více společností zanikají a jejich jmění přechází na takzvaného nástupce. Nástupnickou společností může být firma buď již existující – fúze sloučením, nebo nově založená – fúze splynutím. Základní otázkou je, zda zvolit fúzi splynutím, anebo sloučením a jakou společnost stanovit za nástupnickou.
Při rozhodování je třeba pro každou zúčastněnou společnost zvážit dopady na její případný zánik. Zejména je důležité zjistit vliv na smlouvy a veřejnoprávní povolení. Nástupnická společnost v zásadě vstupuje do právního postavení zanikající firmy. Přecházejí na ni smlouvy uzavřené zanikající společností – respektive práva a povinnosti, které z nich vyplývají. Existují však výjimky, například při zániku závazku mandatáře vyplývajícího z uzavřené mandátní smlouvy. Fúze může také u některých smluv vyvolávat následek, který by jinak nenastal. Například u nájemní smlouvy, kromě nájmu nebytových prostor, vzniká nájemci ze zákona právo na její výpověď. Přechod práv a povinností může být také vyloučen v důsledku smluvního ujednání. To je časté u smluv úvěrových, leasingových a licenčních. Problematický je také zánik společnosti s veřejnoprávním povolením – to zpravidla zanikne společně s ní. Pokud existují u některé ze zúčastněných společností takové problematické právní vztahy, nabízí se jako řešení fúze sloučením a určení příslušné společnosti za nástupnickou.
Klady a zápory zániku
Proti zániku společnosti mohou být i daňové důvody. Ztráty, které zanikající společnost vykázala za rok 2003 a předchozí léta, zaniknou společně s ní. Pouze daňové ztráty vykázané za rok 2004 a následující roky mohou přejít na nástupnickou společnost a snižovat základ daně – byť s určitým omezením.
Zánik společnosti při fúzi však může být občas žádoucí – umožní navýšit vlastní kapitál v účetnictví v důsledku přecenění jmění na tržní hodnotu. Přecenění například umožní vyhnout se zápornému vlastnímu kapitálu u postakviziční restrukturalizace anebo zlepšit poměr vlastního kapitálu a dluhu při posuzování daňové uznatelnosti úroků dle pravidel nízké kapitalizace. Podmínkou přecenění dle zákona o přeměnách je, aby v rámci dané fúze ocenění jmění zanikající společnosti provedl znalec jmenovaný soudem. Znalecký posudek je vždy vyžadován při fúzi splynutím. Další variantou je vhodně nastavená fúze sloučením, při které nástupnická společnost musí vydat nové obchodní podíly či akcie pro společníky zanikající firmy anebo se při ní zvyšuje základní kapitál nástupnické společnosti ze zdrojů zanikajícího podniku.
Časový harmonogram
Dalším důležitým krokem při plánování přeměny je časový harmonogram. Vše se odvíjí od stanovení rozhodného dne, od něhož se jednání zanikající společnosti z účetního hlediska považuje za jednání nástupnické, a fúze je tedy účinná z ekonomického hlediska. Stále je možné zvolit jako rozhodný den 1. ledna 2009. Přestože rozhodnutí padne až nyní, není ohledně provedení fúze zatím nic ztraceno. Dle zákona o přeměnách může totiž rozhodný den přecházet podání návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku až o dvanáct měsíců. Společnost musí jedině ohlídat, aby byl projekt fúze vyhotoven do šesti měsíců ode dne, ke kterému byla sestavena její účetní závěrka. Pokud se to nepodařilo do konce června, nezbývá nic jiného než zpracovat mezitímní účetní závěrku. Vyhotovením projektu fúze se v praxi rozumí jeho zveřejnění uložením do sbírky listin příslušného obchodního rejstříku. Fúze nebo jiná přeměna jsou poměrně standardizovanými procesy a podniky zvažující restrukturalizaci by se jich neměly obávat. Při plánování je však třeba zohlednit právní i daňová specifika společnosti.