Neprosadí-li se brzy nové uvažování, mnoha nezaměstnaným mladým Evropanům bude hrozit úděl ztracené generace
Když Evropská unie v roce 1997 pořádala svůj první summit o růstu a pracovních místech, nezaměstnanost dosahovala 11 procent. Když loni na podzim probíhal další takový summit, jako by se mnoho nezměnilo.
Nezaměstnanost v eurozóně dosahovala 11,5 procenta – na tuto hladinu vystoupala z minima dosaženého v prvním čtvrtletí roku 2008.
Má-li EU dostát svému slibu míru a prosperity, bude muset přijít na to, jak vytvořit příležitosti pro více svých občanů. Obzvlášť závažné obavy vyvolává nezaměstnanost mladých i v zemích s jinak příznivou statistikou zaměstnanosti; v zemích s horšími poměry na trhu práce představuje potenciální zdroj sociální a politické nestability.
Zapojení do pracovních sil nemá vazbu jen na výši příjmů, ale také na sebevědomí, společenské začlenění a sociální postavení. Zůstaneli člověk mimo trh práce, narůstá riziko chudoby a zhoršení zdravotního stavu, a čím déle nezaměstnanost trvá, tím větší újma v jejím důsledku vzniká. Mladí lidé bez zaměstnání mají méně příležitostí i později v životě – to znamená mrhání vzděláním a dovednostmi s neblahými dopady na národní ekonomiky.
Ovšemže se některým zemím EU podařilo přestát krizi poměrně dobře. Podle hodnocení sociální spravedlnosti, vzniklého v projektu Indikátory udržitelné správy (SGI) organizace Bertelsmann Stiftung, jsou na špici seznamu zemí podle přístupnosti trhu práce Rakousko, Dánsko a Německo, následované Švédskem a Finskem. I v těchto zemích je ale prostor pro zlepšení. Dánsko například kdysi sloužilo za vzor reformy trhu práce. Od propuknutí krize eura však tamní nezaměstnanost stoupla – z 3,5 procenta v roce 2008 na 6,4 procenta v listopadu 2014.
Duální problém Německo míru své nezaměstnanosti v posledních deseti letech radikálně snižovalo, a to i během hospodářské krize. Po letech vysoké a dlouhodobé strukturální nezaměstnanosti země od roku 2003 uskutečnila sérii reforem na trhu práce i v dalších oblastech a proměnila svou ekonomiku v jednoho z premiantů EU.
Německý systém učňovského školství slaďuje dovednosti tamních pracovních sil s potřebami firem, čímž přispívá k nízké nezaměstnanosti mladých. Jeden znepokojivý jev ale zůstává: vznik duálního trhu práce, na němž je pro pracující s nízkými příjmy či zaměstnáním na dobu určitou těžké přejít z nevyhovujících pracovních podmínek do hlavního proudu.
Duální trhy práce jsou problém po celé EU. Nejlépe si s ním podle studie SGI poradilo Rakousko: jen 8,1 procenta respondentů zaměstnaných na dobu určitou přijalo dočasnou práci proto, že nedokázali najít stálé místo. Na druhém místě je s odstupem Německo, kde se 21 procent dotázaných vyslovilo, že by upřednostnili stálé pracovní místo. V krizí sužované jižní Evropě je problém ještě horší. Ve Španělsku a na Kypru nedokáže stálé uplatnění najít přes 90 procent přechodně zaměstnaných. Další potíží německých a rakouských premiantů je nedostatek vzdělávacích příležitostí pro určité skupiny, což přispívá k absenci příležitostí a mobility na trhu práce.
V Rakousku se děti rozřazují do oddělených vzdělávacích proudů už ve čtvrté třídě. Jejich pozdější vzdělávací vývoj je tudíž pevně předurčen od raného věku.
Schopnost dětí dosáhnout vyššího vzdělání je často dána sociálním postavením jejich rodičů. U potomků rodičů s vyššími příjmy či se vzděláním z terciárních institucí je mnohem vyšší pravděpodobnost, že absolvují vysokou školu. Děti přistěhovalců a děti s původem v nízkopříjmových rodinách mají v Německu méně vzdělávacích příležitostí než v mnoha jiných hospodářsky vyspělých zemích.
Podmínky na trhu práce pro přistěhovalce jsou ovšem složitou věcí i ve skandinávských zemích, kterým se jinak zajišťovat přístup k zaměstnanosti daří. V Dánsku se nezápadní přistěhovalci střetají s vyššími měrami nezaměstnanosti a nižšími vzdělávacími úspěchy než ostatní. Podobně platí, že navzdory obecně vynikající reputaci Švédska v oblasti nediskriminace je pro přistěhovalce těžké integrovat se do švédské společnosti a překonat znevýhodnění na trhu práce oproti rodilým Švédům.
Navíc přestože má Švédsko jednu z nejvyšších měr zaměstnanosti v EU, nedaří se mu vyřešit dlouhotrvající problém nezaměstnanosti mladých lidí, která v současnosti dosahuje 23 procent. Ve Španělsku a Řecku nezaměstnanost mladých přesahuje 50 procent a situace není o mnoho lepší na krizí zmítaném Kypru, v Portugalsku, Itálii a Chorvatsku. V EU jako celku nezaměstnanost mladých v listopadu dosáhla skličujících 21,9 procenta. Podle jedné studie v důsledku toho EU tratí 150 miliard eur ročně na ušlých mzdách a výdajích, odhlédnemeli od strádání mnoha mladých lidí, kteří si nedokážou najít práci.
V únoru 2013 lídři EU spustili Iniciativu pro zaměstnanost mladých, a to s rozpočtem šest miliard eur, aby problém pomohli zmírnit. Německá kancléřka Angela Merkelová však v červnu 2014 přiznala, že iniciativa je zatím neúspěšná. Nedávný summit EU o pracovních místech mnoho nových idejí nepřinesl.
EU prohlásila, že mladí lidé by neměli být bez zaměstnání či vzdělávání déle než čtyři měsíce; nebylo však zatím učiněno nic pro to, aby se tento cíl stal skutečností. Neprosadíli se brzy nové uvažování, řadě nezaměstnaných mladých Evropanů bude hrozit úděl ztracené generace.
Z angličtiny přeložil David Daduč
O autorovi| Justine Doodyová • píše pro SGI News organizace Bertelsmann Stiftung a pro blog BTI Daniel Schraad-Tischler• samostatný projektový manažer v Bertelsmann Stiftung
