Nejvýhodnější dovoz cukru je z Čech do Čech
Loni na podzim vylekaná vláda vydala nařízení číslo 212/1999 Sb. orientované na omezení dovozu cukru do České republiky. Ke znepokojení měla pádný důvod: předloni se z roku na rok pětatřicetkrát (!) zvýšil dovoz cukru do volného oběhu, tedy určeného k prodeji na vnitřním trhu. A i když v roce 1999 import poněkud poklesl, přesto činil třicet tisíc tun proti necelé tisícovce v roce 1997. Nařízení platí od loňského září a za tu dobu se dovoz cukru nejen nesnížil, ale začal opět akcelerovat. Zachová–li se dosavadní tempo, patrně padne předloňský rekord. Restrikce totiž sice postihla cukr z Polska a dalších zemí, ale netýká se Slovenska, s nímž máme celní unii. Mimoto zatímco v minulých letech převládal cukr polský a slovenský, letos dovážíme český cukr. Jak zjistilo oddělení pro odhalování obchodních podvodů Generálního ředitelství cel, téměř polovina vyvezeného množství je k nám zpětně importována. Výlet. Převážná část těchto dovozů jde podle šéfa oddělení Josefa Nováka přes Slovensko. Pravděpodobný scénář je následující: český cukr se vyveze a exportér deklaruje „trvalé ponechání v zahraničí . Kupujícím může být německá nebo i švýcarská firma. Za hranice je zboží dopraveno například po železnici a ihned po překročení státní hranice je prodáno, takže dojde k převodu vlastnických práv. Cukr pokračuje přes Rakousko do Bratislavy, kde přichází do celního skladu, opět mění majitele a v konečné fázi ho zakoupí česká firma. Ta cukr – jako zboží českého původu – dopraví zpátky do vlasti. To vše lze stihnout za pouhých sedm dní, přičemž cena cukru se zvýší o bezmála sto procent. Protože jde o zboží českého původu, nevybírá se z něho clo, ale pouze pětiprocentní daň z přidané hodnoty. Potud je vše v pořádku. Vzniká ale otázka, která ostatně musí zajímat i spotřebitele: Jakou logiku má okružní jízda Evropou, když na počátku bylo možné získat český cukr za podstatně nižší cenu? Jedním z možných vysvětlení je, že někde dochází k manipulaci s původem zboží. To by znamenalo, že jakožto český cukr se k nám dostává cukr ze zemí, jejichž dodávky by jinak byly zatíženy restriktivním clem zavedeným vládním nařízením. Mezinárodní rozměr. Celní správa sleduje podezřelé obchody s cukrem několik let a v analýze mapující současný stav konstatuje: „České firmy jsou zapojeny do celních a daňových podvodů s cukrem jak ve vztahu k teritoriu Evropské unie, tak ve vztahu k Polsku a Slovensku. Metody podezřelých transakcí se zdokonalují, klasická podfakturace (na začátku loňského roku byly pokusy dovážet cukr z Polska po koruně sedmdesáti za kilo) byla doplněna zneužíváním celní unie. Řada poznatků nasvědčuje tomu, že polský cukr se „pere na Slovensku, kde je mu papírově přiznán slovenský původ, a je jako zboží pocházející z celní unie osvobozen od cla. Zapojením slovenských, polských, německých a rakouských obchodníků a přepravců nabývá kauza mezinárodního rozměru. Kdo se směje naposled. Jaký je výsledek taktéž mezinárodně koordinovaného boje proti podloudnictví? Takový, jaký je. Patrně nelze očekávat, že vyšetřování polských celníků přinese přímé důkazy potvrzující podezření z podfakturace, protože složitě zmanipulované platby jsou těžko identifikovatelné. Mimoto polská strana sice při šetření spolupracuje, nicméně její zájem na exportních výsledcích tamních firem je evidentní. I tak ovšem například Celní úřad Brno II. loni jedné brněnské společnosti dovážející polský cukr vyměřil na pokutách a v daňovém řízení platební výměry na třináct a půl milionu korun. Problém ale je, že tyto peníze nebyly k dnešnímu dni uhrazeny, a stane–li se tak, pak snad prostřednictvím exekuce majetku. Jedna věc je totiž odhalit podvod, druhá dostat pachatele a třetí uplatnit spravedlivý trest. Firmě z Holešova, specialistovi na dovoz cukru ze Slovenska, byly kvůli fingování původu zboží a celní hodnoty prokázány celní a daňové úniky za pětatřicet milionů korun a zjištěné případy předány policii. Krajský soud v Brně ale na firmu prohlásil konkurs. Citát z rozboru Generálního ředitelství cel nezakryje emoce ani úředním slohem: „Příslušné celní úřady podaly přihlášku svých pohledávek do konkursního řízení. Nelze však předpokládat, že by pohledávky státu byly uspokojeny. Společníci firmy založili novou společnost a dále podnikají v oblasti dovozu cukru. Bílé límečky. Materiál Generálního ředitelství cel vznikl shodou okolností v době, kdy opozice ve sněmovně bez skrupulí označovala celní správu div ne za podezřelou instituci s mocenskými ambicemi, usilující o omezování lidských svobod. Tím se volnou spekulací můžeme dostat k dalšímu závěru, a sice zda vůbec existuje politická a společenská vůle zpřísnit postih celní a daňové kriminality, která podrývá nejen podnikatelskou etiku a zákonnost, ale je v konečném důsledku nebezpečná i prosperitě státu. Anebo zda dostanou zelenou uvědomělé i neuvědomělé pokusy dláždit jí cestu. Ačkoliv konkrétní údaje nejsou pro tisk dostupné, schéma podezřelých transakcí s cukrem vylučuje, aby probíhaly bez spoluúčasti samotných výrobců, dnes z větší části spočívajících v zahraničních rukou. Existují indicie, že výrobci cukru vyplácejí překupníkům dotaci za to, že se prokážou potvrzením o vývozu nakoupeného zboží. Tato dotace údajně činí až padesát procent ceny cukru na tuzemském trhu, tedy osm až devět korun na kilogram.
