Američané řeší, zda odstranit vlajku Konfederace kvůli nedávnému rasovému útoku v černošském kostele, Angličané zase malou odezvu tamní populace na úspěch ženského fotbalového týmu a Slováci zase dozvuky protiislámského pochodu.
Bojová vlajka Konfederace v jiho karolínské Columbii nevlála ráno po tragédii v Charlestonu na půl žerdi. Nemohla. Je napevno přidělaná ke svému stožáru na válečném památníku pár kroků od kapitolu. Musela by se odstranit zcela. Což je přesně to, co by se mělo udělat. Mnoho prominentních republikánů se vyslovilo pro odstranění vlajky.
Ale Mike Huckabee prohlásil, že prezidentští kandidáti by si své postoje k vlajce měli nechat pro sebe. Nemá pravdu. Postoj kandidátů k vlajce v Jižní Karolíně říká mnoho. Mávat vlajkou Konfederace znamená víc než respektovat historii. Znamená to glorifikovat nejhorší aspekty naší minulosti. Když obhájci vlajky tvrdí, že reprezentuje „dědictví, nikoli nenávist“, mají jen půl pravdy. Toto dědictví představuje segregaci, obranu otroctví a odpor proti občanským právům. Je to dědictví, které by se mělo studovat, ne oslavovat. Jihokarolínská vlajka je poslední svého druhu na státním pozemku. S jejím odstraněním bychom konečně jasně řekli, že nejde o symbol hodný respektu.
The Washington Post: Symbol nehodný respektu
The Guardian: Ženy na hřišti
Postup anglického fotbalového týmu tabulkou mistrovství světa bývá obvykle motorem patriotického bujarého veselí. Zdá se ale, že to zřejmě platí jen v případě, že po hřišti pobíhají muži. Ženská reprezentace dokázala na kanadském šampionátu postoupit do vyřazovací fáze, čímž už předčila výkon svých mužských protějšků loni v Brazílii. Přesto se jí dostalo za tento obdivuhodný výkon jen marginálních ovací. Ženský sport je v naší zemi zcela rutinně zanedbáván.
Kolem 90 procent televizních sportovních přenosů a 98 procent novinových sportovních rubrik patří mužským soutěžím. Lze to snadno vysvětlit, ale mnohem hůře obhájit. Kdokoli sledoval zápas našich fotbalistek s Kolumbií, musel si všimnout, že šlo o skutečné a vypjaté sportovní drama. Pokroky jsou nicméně znát. BBC si za své pokrytí šampionátu zaslouží pochvalu. Zahrnutí ženských týmů do počítačové hry FIFA 16 snad ukazuje na úsvit uznání žen jako plnohodnotné poloviny populace.
SME: Pod čarou extremismu
Svobody slova a shromažďování jsou posvátné. Výkřiky „oběsit, oběsit“ jsou však jasným podněcováním k násilí, a tedy za všemi čarami tolerance k, ehm, odlišným názorům. Kde byla Slovenská informační služba, když ze sociálních sítí bylo předem jasné, že „protiislámský“ pochod může přerůst v pouliční násilí, a navíc je manifestací subkultury odmítající svobodné a demokratické uspořádání?
Vzepětí proti kvótám navíc časově kolidovalo s konferencí GLOBSEC – to je celá SIS tak padlá na hlavu, že ji nenapadne, že třetí červnový víkend je nejméně vhodným termínem na svobodné projevení názoru na utečence a nejrozumnější bude akci zatrhnout a povolit na jiný termín? Kdyby bláznům okolo Kotleby svitlo, že se tam sejde smetánka Putinových kritiků (Cameron, McCain), příběh mohl skončit když ne krvavěji, tak s ještě větší ostudou pro Slovensko. K čemu je Slovensku tajná služba od sklepa po půdu plná mamlasů a obchodníků s informacemi, která neplní své základní funkce?
