Dramatický pokles cen čínských akcií vyděsil nejen tamní investory, ale i ekonomické komentátory po celém světě. Hongkongský list South China Morning Post se snaží vyložit akciovou krizi jako příležitost k povzbuzení ekonomické reformy, nicméně britský deník Financial Times se obává pravého opaku. The Wall Street Journal upozorňuje, že čínské problémy mohou být pro globální ekonomiku větší hrozbou než řecká krize.
Peking, jak se dalo čekat, vyrazil na pomoc pevninskému akciovému trhu. Představil hromadu opatření, která měla zastavit sešup, jenž dosud vymazal z trhu asi tři biliony dolarů. Otázka za bilion dolarů zní: Pomůže gambit premiéra Li Kche-čhianga obnovit důvěru trhů? Těsně po víkendovém zasedání vlády trhy v Šanghaji a Šen-čenu zažily krátkou rallye uprostřed červeného moře. Teprve ovšem uvidíme, zda se pevninský trh uklidní pro příští týdny a měsíce, anebo bude třeba udělat víc. Lze to brát jako zkoušku, která ukáže, zda a jak si premiérův ekonomický tým dokáže poradit s krizí.
Obnovení důvěry je klíčové. V systému vznikl extrémní pákový efekt. Akcie za dva biliony jüanů jsou nakoupeny za úvěry přímo od brokerů, další tři biliony pocházejí z jiných, neoficiálních půjček. Na trhu, na němž 80 procent obchodního obratu obstarají retailoví investoři, samozřejmě centrální vládu znepokojuje, když běžní lidé zaznamenávají bolestivé ztráty. Vedení země chce ostatně z akciového trhu udělat nový motor ekonomiky.
Volatilita posledních dnů je proto velkou výzvou i lekcí jak pro vůdce země, tak pro investory. Je třeba omezit páky, především úvěrové financování nákupů akcií, které násobí zisky stejně jako ztráty. Investiční rozhodnutí stále příliš závisejí na vládních politikách namísto ekonomických fundamentů. Taková změna chce čas. Nebezpečí pro regulátory spočívá v tom, že příliš mnoho státních zásahů může vést ke korekci posledních zisků plynoucích z liberalizace. Je třeba najít správnou rovnováhu tak, aby se pevninské trhy vyvíjely zdravě. Poslední krize bude velice drahá, ale pokud se správně uchopí, může pomoci čínské ekonomické reformě.
South China Morning Post: Příležitost pro reformu
The Wall Street Journal: Děsivější než Řecko
Čínským státem sponzorovaná akciová rallye se hroutí. První náznaky, že vše nejde podle scénáře, se objevily 15. června. Číňané se probudili s očekáváním velkých zisků, protože prezident Si Ťin-pching měl narozeniny. Ale šanghajská burza spadla o více než dvě procenta. Od té doby přišla Šanghaj o dalších 25 procent. Ve většině zemí si nikdo nemyslí, že existuje souvislost mezi vůdcovými narozeninami a akciovým trhem.
Že v Číně toto přesvědčení panuje, je důkazem víry v autoritativní vládu v Pekingu a její moc vytvořit ekonomický výsledek, který si zamane. Nyní důvěra ve schopnost Číny poručit ekonomice skomírá. Pokud zcela padne, globální otřes může být mnohem vážnější než ty, které působí řecká krize. Když čínská ekonomika po roce 2008 zpomalila, vláda napumpovala do systému hromady peněz. Nejprve do nemovitostí, posléze do dluhových derivátů prodávaných na šedém bankovním trhu. Když ale ceny nemovitostí klesly a stínové bankovnictví začalo představovat systémovou hrozbu, zbyl Pekingu jediný důležitý trh k zaplavení – akciový.
Nacpat něco z čínských úspor ve výši 20 bilionů dolarů do akcií znamenalo pokusit se oživit skomírající růst tím, že zadluženým firmám se otevře nový způsob financování. Cílem bylo probudit pomalého, ale vytrvalého býka, ale akciový trh explodoval v jednu z největších bublin v dějinách. Existují čtyři příznaky bubliny: ceny výrazně odtržené od ekonomických fundamentů, rozsáhlé nákupy akcií za vypůjčené peníze, přemíra obchodů ze strany retailových investorů a horentní valuace obchodovaných firem. Čínské akcie vykazují extrémní hodnoty ve všech těchto čtyřech ukazatelích, což je skutečně vzácné.
Financial Times: Strana proti hráčům
Po dešti se vždy objeví duha, napsal čínský Lidový deník, aby uklidnil investory. Jenže takové rétorické kudrlinky, ba ani opakovaná ujištění, že Peking má sílu a moc zajistit stabilitu kapitálových trhů, mnoho nezmohou. V úterý akcie dál padaly. Pády akciových trhů nejsou nic nového. Během potíží, které začaly v roce 2007, ztratil šanghajský index až 70 procent hodnoty.
Nicméně současná krvavá lázeň je pozoruhodná ze tří zvláštních důvodů. Je to nejprudší pád od roku 1992. Odehrává se na pozadí relativně slabého růstu čínské ekonomiky a na půl cesty k zásadní reformě kapitálových trhů. A konečně ukazuje na křehkost samotného zřídla čínského kapitálu ve chvíli, kdy Peking rozjíždí ambiciozní zámořské investiční plány. Asi největší neklid pramení z toho, že investoři se odmítli nechat uklidnit vládními pokusy stabilizovat trhy.
Finanční instituce slíbily miliardové nákupy akcií a mocný Národní fond sociálního zabezpečení podle lokálních médií zakázal svým manažerům „prodat jedinou akcii“. Tato opatření však měla dosud jen minimální efekt. V bitvě, v níž se komunistická strana snaží popřít tržní gravitaci, vítězí síly svobodného trhu. Panují velké obavy, že kdyby strana ve střetu s neukázněným kapitalismem ztratila tvář, padne její klíčový slib z roku 2013, podle nějž měly tržní síly dostat v čínské ekonomice „rozhodující roli“.
Čtěte také:
Úprk z amerických burz domů se čínským firmám nevyplácí
Čína se snaží zastavit pád. Akcionáři s podílem přes pět procent nesmějí prodávat akcie
