Německá velká koalice sociálních demokratů a CDU-CSU zažívá krušné časy. Kořenem problémů je přístup kancléřky Angely Merkelové k migrační krizi. Její politika otevřené náruče vyvolává pnutí nejen ve vztahu k socialistům, ale i mezi unionisty. Především vlivný bavorský premiér a šéf CSU Horst Seehofer by raději viděl hranice uzavřenější. Němečtí komentátoři koaliční napětí vnímají se znepokojením.
V neděli dopoledne to vypadalo, jako by se bavorský premiér Horst Seehofer nedokázal ve velké koalici prosadit. Dvě hodiny po zahájení jednání mezi ním, kacléřkou a šéfem SPD Sigmarem Gabrielem opustil jednání právě sociální demokrat. O něco později přišel vládní mluvčí a oznámil výsledek: žádný výsledek. To bylo iritující. Ze schůzky mělo vzejít povzbuzení koaliční spolupráce.
Bavoři, jejichž úřady pod tlakem každodenního přílivu uprchlíků pracují na hraně možností, se měli dozvědět: šéf země se stará, kvůli vám se pohádá i s Merkelovou. A ti v celé zemi, kteří cítí strach a úzkost při pohledu na mrznoucí uprchlíky v masových ubytovnách a divoké spory uvnitř velké koalice, měli být ujištěni: Politika najde řešení, je připravena na kompromis, a tudíž akceschopná. Jenže nakonec to tak vůbec nevypadá.
Že se unionisté nakonec (v podstatě sami se sebou) shodli na nějaké pozici, může být klidně vykládáno jako vyhlášení války koaličnímu partnerovi. Tato pozice mluví o rychlém zavedení takzvaných tranzitních zón na německých hranicích. SPD o nich mluví jako o „věznicích“.
Seehofer se navíc nemohl vrátit domů s tak chabým výsledkem. Na to si položil laťku příliš vysoko. Už svým ultimátem: Na schůzce se musejí dohodnout jasná omezení, která se postaví uprchlíkům do cesty. Jinak? Aha, tato otázka zatím zůstává otevřená.
Die Tageszeitung: Vyhlášení boje
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Válka na Balkáně?
Mnohé evropské vlády již probraly možné následky, pokud by se Německo kvůli uprchlíkům rozhodlo uzavřít hranice. Spustilo by to řetězovou reakci: tranzitní země na balkánské cestě by se nechaly Berlínem inspirovat. Všude může nastat stav, který se dá prohlásit za neudržitelný a umožní obhájit stavbu plotů. Merkelová ale uvedla důvod, proč pro ni podobné řešení nepřipadá v úvahu: obává se, že takové šlápnutí na brzdu by mohlo vést k vojenské konfrontaci na Balkáně.
Odklon od politiky otevřených dveří jako možný spouštěč války? To je zatím argument nejsilnějšího kalibru, který Merkelová pro setrvání na dosavadní linii předložila. Již na zvláštním setkání s balkánskými zeměmi kritizovala Evropany, že se chovají jako náměsíční. Nepoučení minulostí, že evropské katastrofy minulých staletí začaly na Balkáně. To je těžký kanon, s nímž kancléřka vyjíždí.
Strach z války alespoň v Německu přebije jakékoli jiné obavy. Včetně těch ze systémového přetížení. Buďme však bez obav. Kancléřka nenechá vývoj dojít k nejhoršímu. Pracuje na svém vícestupňovém plánu přerozdělování a integrace. A lidská řeka živená přítoky z Afghánistánu a Pákistánu by brzy měla být přehrazena daleko od německých hranic – v Turecku.
Hlídku nad Bosporem by měl převzít Erdogan, Řecko na to nemá. Za tuto službu bude turecký prezident požadovat vysokou odměnu. Finanční i politické následky dalšího nebrzděného přílivu migrantů do Německa a Evropy by však byly mnohem vyšší.
Die Welt: Unie riskuje svou pověst
I ti, kteří nechápou kancléřčinu politiku otevřených hranic, musejí vidět, že státní správa i občanská společnost fungují skvěle. Politika bohužel nejedná stejně bezchybně. Nejprve spolková vláda podcenila sílu lidského přílivu. A teď se mezi sebou hádají klíčové partaje. Boj mezi CDU-CSU a sociálními demokraty, který se strhl kolem „tranzitních zón“, je jen tím menším problémem.
Skutečný střet se odehrává uvnitř CDU-CSU. Angela Merkelová a Horst Seehofer nechtějí jen každý něco trochu jiného. Jejich pohledy jsou zcela protichůdné. Kancléřka stále odmítá postavit před uprchlíky hráz. Nechce ani vyslat mezinárodně srozumitelný signál, že více uprchlíků už Německo přijmout nemůže. A právě obě tyto věci prosazuje Seehofer od počátku krize. Toto přetahování ale odcizuje publikum od stranických vůdců.
Občané právem očekávají, že spolková vláda potáhne za jeden provaz. Tlak problémů totiž nepolevuje. Mnohá města už skutečně vyčerpala své kapacity pro přijímání migrantů. Denně se ale víc a víc lidí vydává na balkánskou cestu.
Právem bychom očekávali, že kvůli bezprecedentní politické výzvě, kterou představuje změna azylové politiky, se do konstruktivní spolupráce zapojí i opozice. Pro velkou koalici by to měla být úplná samozřejmost. Ovšem ze všech nejméně by si spory o politické směřování měla dovolit samotná CDU-CSU se svou letitou pověstí spolehlivé partaje.
