Žezlo loni převzala Česká spořitelna
Česká spořitelna zaznamenala na factoringovém trhu v uplynulém roce výrazný úspěch. Poprvé v historii na něm obsadil vedoucí pozici její Factoring ČS. Obrat této firmy meziročně stoupl o téměř 40 procent na 22,5 miliardy korun, čímž předstihla dosavadního vůdce trhu, jímž byla Transfinance. Také dceřiná společnost Komerční banky Factoring KB zaznamenala poměrně výrazný úspěch, když z obratu devíti miliard korun v roce 2003 udělala 11,6 miliardy v roce minulém. Transfinance zvýšila tržby o téměř tři miliardy korun, na Českou spořitelnu však nestačila. Růst zájmu o financování formou factoringu potvrzují nejen výsledky vedoucích firem, ale také celý trh. Na konci roku 2003 byl jeho obrat téměř 64 miliard, o rok později 82 miliard korun. Odborníci z trhu hodnotí jeho loňský růst jako výrazný, letošek již tak dobrý podle předpokladů nebude. To však neznamená, že by firmy, především ty malé a střední velikosti, o tento typ vyřízení svých pohledávek neměly zájem. Čísla z Evropské unie uvádějí, že podíl factoringu na HDP se pohybuje okolo pěti procent, podíl českého trhu je 3,5 procenta. Pomyslná mezera se uzavírá, prostor však existuje.
Zvláštní úvěr.
Firmy poskytující factoring nabízejí v podstatě specifickou formu úvěru. Odkupují pohledávky před dobou jejich splatnosti, jejich platby jsou částečně zálohové, čímž firmám poskytují potřebnou hotovost. Factorové však svou činnost neprovádějí zadarmo, proto musí firma zvážit, zda se jí takovýto systém financování vyplatí. Factoring je určen především malým a středním podnikům, živnostník či drobný podnikatel s obratem okolo milionu by však našel vhodnější formu financování. V současné době tento přístup oceňují především dodavatelé velkoobchodních řetězců, kteří mnohdy inkasují peníze teprve poté, kdy jimi dodané zboží řetězec prodá. Také ostatní podnikatelé často otáčejí své zásoby rychleji, než na základě splatnosti faktur dostanou své peníze. Výpadek příjmů musí financovat buď provozními úvěry, podnikatelskými kontokorenty, nebo tak, že pohledávku prodají factorovi. Na základě dohody obvykle získají okamžitě 60 až 90 procent hodnoty pohledávky. Poté, co factoringová společnost převzatou pohledávku vymůže a strhne si poplatek a úroky, inkasuje obchodník zbytek. Alternativou k factoringu je takzvaný forfaiting, což je odkup střednědobých a dlouhodobých exportních pohledávek. Kupující přebírá všechna rizika, proto obvykle požaduje bezpečné zajištění (například směnkou opatřenou bankovním avalem, abstraktní bankovní zárukou nebo třeba akreditivem s odloženým placením). Toto financování je však ve srovnání s běžným úvěrem dražší, neboť kromě ziskové marže zahrnuje také rizikovou prémii, poplatek za zpracování obchodu a další platby.
Jak na factoring
Factoring jako forma financování pohledávek či faktur s odloženou splatností, se již stal v České republice běžným finančním produktem. Tento finanční produkt lze dokonce považovat za výrazně komfortnější službu než bankovní úvěr. Součástí služby totiž není jen průběžné financování, omezené pouze aktuální výší obchodního obratu, nýbrž také samotná správa pohledávek. Factoringové společnosti provádějí pro své klienty kompletaci pohledávek a vedou jejich úplnou evidenci včetně evidence jejich placení. Pokud nejsou pohledávky k datu splatnosti hrazeny, factoringová společnost pak opakovaně prověřuje správnost evidence na straně odběratele a zahajuje upomínkové řízení. V problematických případech zahajuje i první právní kroky.
Factoring má spoustu kladů. Bezkonkurenční je rychlost financování, když zálohu podnikatel obdrží již do druhého dne. Běžným standardem služby se navíc stal on-line přehled o pohledávkách ve factoringu. Dodavatel tak neztrácí okamžitý přehled o platební morálce odběratelů a může reagovat i obchodními opatřeními.
Dodavatelé zboží nebo služeb převádějí na factoringovou společnost pohledávky vzniklé při prodeji na fakturu. Faktor se stává věřitelem a případně přebírá od dodavatele i veškeré riziko, že kupující nebude schopen či ochoten zaplatit. Smlouva je s klientem uzavřena po prověření bonity prodávajícího. Klient se v ní zaváže, že veškeré pohledávky vznikající za odběrateli bude postupovat factoringové společnosti. Ta naopak potvrzuje, že na postoupené pohledávky poskytne klientovi zálohy v dojednané výši bezprostředně po převzetí příslušných faktur a současně se postará o jejich inkaso. Podle dohody se přitom může jednat přibližně o šedesát až devadesát procent z celkové částky. Po uplynutí splatnosti inkasuje factoringová společnost plnou úhradu od odběratele zboží. Poté, co obdrží peníze, strhne si poplatek a úrok za vyplacenou zálohu a zbytek poukáže podnikateli. Poplatek se stanovuje na základě celkového plánovaného objemu dodávek, výši a počtu jednotlivých faktur či podle platební morálky odběratele. Sazba factoringového úroku je přibližně shodná se sazbami bankovního překlenovacího krátkodobého úvěru na financování pohledávek do lhůty splatnosti. Úrok z výše poskytnuté factoringové zálohy se vypočte za počet dnů od poskytnutí zálohy do doby skutečné úhrady odběratelem na účet factoringové společnosti
Další vývoj ve factoringu, jako u řady jiných finančních produktů, směřuje k produktové specializaci. Objevují se produkty faktoringu podle odvětví odběratele, expresní factoring, lhůtní factoring a jiné. Naopak se vstupem do Evropské unie a s rostoucím počtem exportu se začíná stírat rozdíl mezi tuzemským a exportním factoringem.
Pro rozhodování dodavatele o výběru financování však stále zůstává důležitá volba mezi regresním a bezregresním factoringem. V prvním případě factoringová společnost nepřebírá rizika platební neschopnosti či nevůle. To znamená, že má právo po určité době po splatnosti pohledávky fakturu postoupit zpět podnikateli. Při bezregresním factoringu přebírá factoringová společnost všechna rizika nesplacení pohledávky. V českých podmínkách se přitom uplatňuje spíše regresní způsob financování pohledávek.
Pavel Strašák
Autor je jednatelem D.S.Factoring
