Zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let, který minulý týden schválila Austrálie, podnítil mnoho lidí k diskuzi. Slyšet byla krátce po oznámení nového zákona hlavně řada jeho kritiků. Ti poukazovali třeba na nezodpovězené otázky týkající se fungování samotného zákazu či jeho dopadu na soukromí a sociální vazby.
„Vzhledem k negativním dopadům, které mají sociální sítě na zdraví a životy nejen mladých lidí, dává snaha o jejich regulaci určitě smysl. Ale plošný zákaz pro všechny do 16 let pro mě v tuto chvíli vyvolává spíše víc otázek než odpovědí,“ komentuje pro Euro.cz Jana Kovářová z Katedry marketingu Fakulty podnikohospodářské VŠE.
První neznámou je dle ní třeba už jen reálná funkčnost zákazu a hlídání jeho dodržování. Navíc platí, že pojem sociální síť lze ostatně definovat velice široce, omezení by se tedy mohlo týkat celé řady platforem, nikoli jen těch, jako je Instagram a TikTok.
Jakých hráčů se nový zákon, jenž má začít platit nejdříve za 12 měsíců, nakonec dotkne, ještě zcela přesně neví ani sami australští zákonodárci. Ministryně Michelle Rowlandová nicméně uvedla, že vedle již zmíněných by měl postihnout třeba i Snapchat, Facebook a X. Výjimku tvoří herní platformy a platformy pro zasílání zpráv, stejně jako stránky, které jsou přístupné bez účtu, což znamená, že například YouTube bude pravděpodobně ušetřen.
Byli byste pro zavedení podobného zákazu v ČR?
„Bylo řečeno, že YouTube se zákaz netýká, a přitom (videa) YouTube Shorts představují v podstatě TikTok bez logování. Podobně existují komunity dětí na WhatsAppu – a lze předpokládat, že ani messengery zakázané nebudou,“ přibližuje redakci odborník přes sociální sítě Adam Zbiejczuk. K vyjádření paradoxu použil citaci Julie Inman Grantové, šéfky australského regulačního úřadu, který by měl na implementaci dohlížet: „Než zakázat dětem přístup na bazén, protože by se mohly utopit, nedává větší smysl umožnit jim naučit se plavat v bezpečném prostředí?“
Až příliš běžná součást života
Někteří lidé z oboru se také obávají, že takto přísný zákon by děti mohl dotlačit až do méně regulovaných koutů internetu. Sociální sítě jsou pro ně koneckonců přirozenou součástí života. „Pro generaci, která se do éry internetu, sociálních médií a globální okamžité komunikace už narodila, bude zákaz možná spíš podnětem k hledání jiných cest a jiných komunikačních kanálů, které nebude v silách žádné vlády dostatečně rychle zakazovat,“ míní Kovářová.
Podle té by si dospělí a starší občané měli uvědomit, že zákazem sociálních sítí teenagery do offline světa nepřesunou. Na to, aby zanevřeli na technologie, jsou na internet až příliš zvyklí: „Představa, že mladí lidé najednou zahodí telefon a půjdou si ven kopat s balónem, protože nemůžou na sociální sítě, je lichá, jednoduše se přelijí v online světě jinam.“
Adiktoložka Monika Plocová z Branického sanatoria vnímá zákaz sociálních sítí jako určitý pokus o ochranu dětí před podvody, sexuálním vydíráním či zneužíváním. Ze zkušeností však ví, že se tímto způsobem „nikdy nic“ nevyřešilo. Podobná omezení mohou naopak probudit ještě větší zvědavost, přičemž k „zakázanému ovoci“ si pak děti najdou jen trochu jinou cestu.
„Z mého pohledu hledají děti na sociálních sítích pochopení a porozumění, které nenacházejí v rodině. Cestou z této pasti ven by mohlo být šíření osvěty ve smyslu významu rodiny, učení se vzájemné komunikaci, podpoře a pochopení či mezilidským vztahům,“ navrhuje s tím, že základem je děti technologie naučit správně používat, aby na internetu byly v bezpečí. Zároveň podotýká, že smysl v kontroverzním opatření nevidí ani z hlediska prevence závislosti. Ta se bude rozvíjet i nadále, jen v trochu jiných virtuálních prostorách.
Digitální experti rovněž zpochybnili spolehlivost potenciálních procesů, které mají věk dětí používajících sociální sítě ověřovat. Zároveň zdůraznili, že omezení půjde snadno obejít pomocí běžně dostupných nástrojů, jako je VPN, které uživatelům umožňují připojit se k internetu z jiné země, ačkoli se fyzicky nacházejí někde úplně jinde. Ostatně přesně takto dle BBC obchází zákon zhruba polovina uživatelů mladších 15 let ve Francii, která přístup k sociálním sítím dětem rovněž blokuje.
Ověřovat věk budou samy platformy
Australská vláda při zavádění omezení hodlá spoléhat na ověřování věku pomocí technologií, povinnost přidat tyto procesy ale nechá na vedení samotných sociálních sítí. Těm v případě porušení zákazu hrozí pokuta ve výši 50 milionů australských dolarů, tedy přes 774 milionů korun.
„Pokud jsem to správně pochopil, obavy z ochrany osobních dat zároveň znamenají, že platformy pro kontrolu nebudou moci chtít po uživatelích nějakou kopii oficiálních dokladů, takže zůstává otázkou, jak chtějí věk ověřovat. Samotné odkliknutí ,mám víc jak 16 let‘ dostatečné jistě nebude,“ tvrdí Zbiejczuk. Poukazuje přitom na skutečnost, že už nyní mají „velké“ platformy určený minimální věkový limit, od kterého je děti mohou používat. Dostupné jsou nejčastěji od 13 let, přičemž dodržování tohoto opatření nejsou schopné vynucovat ani nyní.
V neposlední řadě, jak upozorňuje Kovářová, zákaz opět přenáší zodpovědnost na uživatele. Jinými slovy, snaží se o regulaci jejich přístupu na sítě, místo snahy systematicky motivovat ke změně samotné platformy a jejich majitele. Ti o negativních dopadech na mladé uživatele prý dobře vědí.
„Frances Haugenová, bývalá produktová manažerka Facebooku, vypovídala již před třemi lety v americkém Kongresu mimo jiné o tom, že si Facebook je vědomý toho, že jeho algoritmy přivádí teenagery ke škodlivému obsahu například s tematikou anorexie, ale aktivně nepodniká kroky ke změně,“ připomíná Kovářová.
Jak už bylo naznačeno výše, v celosvětovém měřítku se nejedná o první pokus o omezení sociálních médií pro děti, hranice 16 let je ale rozhodně nejpřísnější ze všech, které jakákoli země kdy stanovila. Na rozdíl od jiných zákazů, tento rovněž neobsahuje výjimku pro stávající uživatele, anebo ty, jejichž účinkování na sociálních sítí schválí zákonný zástupce.
Podobný zákon byl v minulosti zrušen třeba v americkém Utahu, kde jej federální soud uznal protiústavním. Ve stopách Austrálie prý plánuje jít i Norsko, přičemž obdobný záměr už naznačil i ministr Velké Británie pro vědu a technologie Peter Kyle. Později však své prohlášení odvolal.
„Myšlenka, že ,státní zákaz‘ zachrání děti od zlých zkušeností nebo zážitků, mi nepřijde správná. Berme děti vážně, bavme se o tom, co je zajímá, co dělají, proč se uzavírají do online prostředí, hrajme hry s nimi – to všechno je v konečném důsledku, myslím, důležitější,“ věří Zbiejczuk. Další řešení vidí třeba v tom, že by vedení inkriminovaných platforem bylo schopné a ochotné více spolupracovat s lokálními organizacemi, ať už jde o stát, akademickou sféru, či neziskovky. „A v poslední řadě: ptal bych se mladých, co si o tom myslí,“ uzavírá odborník.
