Vláda schválila projekt na práce za 114,5 miliardy korun jedinému dodavateli
Projekt, který má v jediném výběrovém řízení přiřknout veškeré české sanace starých ekologických zátěží jedinému nabyvateli, vypadal zprvu jako utopie. Přesto se jej ministru financí Miroslavu Kalouskovi podařilo silou svého úřadu bez ztráty jediného hlasu protlačit vládou. A to navzdory prvotnímu odporu místopředsedy vlády a ministra životního prostředí Martina Bursíka. Ten se však na posledním jednání vlády spokojil s úpravami usnesení, které do hry vrátilo zprvu zcela vyšachované ministerstvo životního prostředí v roli supervizora kvality sanačních prací. „Stát musí být schopen garantovat kvalitu od počátku až do konce sanace. Tedy od analýzy rizik přes průběh sanace až po odevzdanou práci a závěrečnou zprávu,“ trvá na svém Bursík. A vysvětluje: „Spolu s ministrem Kalouskem předložíme ještě před zahájením zadávacího řízení návrh, který definuje roli ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí tak, aby supervize kvality sanačních prací efektivně fungovala.“
Do Kalouskova návrhu usnesení se Bursíkovi podařilo protlačit ještě povinnost zpracovat a podrobit oponentuře všechny dosud nerealizované analýzy rizik na jednotlivých lokalitách, aby bylo možné co nejpřesněji odhadnout finanční prostředky, které bude třeba v rámci navrhovaných prací vynaložit. Ministerstvo financí bude muset rovněž předložit vládě ke schválení návrh zadávací dokumentace. Její součástí bude muset být definitivní seznam všech akcí, které budou součástí projektu.
Hledání magnáta nebo mouřenína?
Přijetím Bursíkova kompromisu získal Kalousek klid na přípravu své vítězné varianty. Zmlknou totiž nejinformovanější oponenti tohoto řešení z řad úředníků ministerstva životního prostředí. Obecně je dost malé povědomí o složitých procedurách odstraňování starých zátěží, navíc už od dob Fondu národního majetku značně neprůhledných, přestože od počátku jde o rozdělování velkých peněz z veřejných prostředků. Jediná kritika vládního postupu zaznívá z respektované organizace Transparency Inernational. Vedoucí její české pobočky David Ondráčka varuje v médiích, že stát může tímto způsobem utratit o desítky miliard korun více, než kdyby pokračoval v praxi přidělování menších sanačních prací různým firmám. Ministerstvo financí však argumentuje motivací přesně opačnou. Opírá se přitom o ekonomickou a právní analýzu, kterou si nechalo zpracovat u renomované společnosti A. T. Kearney.
Firma měla svým způsobem lehkou práci. Posuzovala sice tři varianty řešení, ale ty spolu nikdy vážně nesoupeřily. Za dvěma z nich nikdo nikdy fakticky nestál, nerozpracovával je a necizeloval k dokonalosti. Kalousek je nechal do materiálu zařadit jen pro forma. Aby vynikl jeho grandiózní tah přislíbit celý balík jednomu žadateli, který by tím na sebe převzal i riziko nenadále objevených dalších zátěží, sejmul ze státu riziko žalob za průtahy s likvidací jedovatých pozůstatků socialistického průmyslu a převzal najímání specializovaných firem. A to všechno za vysoutěženou cenu, která by měla být pevná, i kdyby ceny sanačních prací vylétly nahoru.
Liknavý stát
Stát od počátku evidoval závazek vůči 310 nabyvatelům majetku z privatizace ve výši 169,5 miliard korun. Do konce loňského roku byl úspěšně ukončen závazek vůči 99 nabyvatelům. Předpoklad výše závazku státu vůči zbývajícím 211 nabyvatelům je 114,5 miliard korun.
Zpočátku si noví majitelé podniků organizovali odstraňování starých zátěží sami a stát jen platil účelně vynaložené náklady. Úderem silvestrovské půlnoci roku 1999 přešla povinnost provedení sanačního zásahu na stát, a proto se musely měnit smlouvy. Úředníci ministerstva financí to dodnes nestihli a z 211 dosud neuspokojených nabyvatelů má nové smlouvy jen 178. Třiatřicet dodatků smluv se ještě povaluje kdesi v ministerských šuplících.
U zmíněných 211 nových majitelů eviduje stát garanci ve výši 159,2 miliardy korun. V rámci této částky byly uzavřeny smlouvy s individuálními dodavateli na celkové plnění ve výši 45 miliard korun. K letošnímu 1. lednu bylo z této částky už uhrazeno 35 miliard a deset zbývá k proplacení.
Do začátku února probíhala zadávací řízení za čtyři miliardy korun a u čtrnácti nabyvatelů se projednává návrh na navýšení garancí o další čtyři. Celková zbytková garance je 110,4 miliardy korun, a budou-li uspokojeny zmíněné žádosti o navýšení, stoupne na 114,5 miliardy. A to je právě částka, o níž se má hrát ve výběrovém řízení kvazikoncesního projektu.
Kdyby to však mělo jít postaru, muselo by se dle firmy A. T. Kearney uzavřít 1170 smluv - jedna denně po celých pět let. Z čeho má jít větší strach? Z liknavých ministerských úředníků, nadělujících drobné smlouvy 1170 smluvním partnerům, nebo z astronomické částky jednomu?
Kalouskův mečbol
Ekonomická a právní analýza firmy A. T. Kearney porovnává obě fiktivní varianty s prosazovaným kvazikoncesním projektem a v tabulkách váží jedno kriterium po druhém. Výsledek připomíná vítězné tažení spojeneckých vojsk Evropou. Kromě slovního vyjádření jsou výhody a nevýhody značeny znaménky. Pokud nemá koncesní projekt označení dvě plus, má alespoň jedna, zatímco ostatní dvě varianty se utápějí převážně v minusech. Pro pořádek: Varianta A zachovává dosavadní způsob administrace za mocného posílení úřednictva. Varianta B by znamenala třetí změnu smluv s novými vlastníky. Stát by jim na základě analýzy rizika zaplatil jednorázovou kompenzaci. Kdyby jim na odstranění škody nestačila, rozdíl by musel uhradit vlastník. Kdyby prostředky přebyly, musel by je vlastník vrátit státu.
Na kvazikoncesi zbylo písmeno C, zato jedno jediné minus. To pro případ, že by se výsledek výběrového řízení pozdržel odvoláním jiných uchazečů. Vypadá to, že lepší nápad na světě není.
Rizika
Největším rizikem varianty A je nárůst cen prací v čase, jehož nositelem je stát. Toto riziko nelze eliminovat.
Největším rizikem varianty B je nevynutitelnost podpisu k dodatku Evropského společenství na finanční kompenzaci. Stejně jako u varianty A existuje riziko nárůstu cen prací v čase, jehož nositelem je opět stát.
Varianta C s sebou nese riziko malé účasti dodavatelů ve výběrovém řízení a také nutnost dlouhodobě rezervovat příjmy z privatizace.
Tabulka:
Nabídnuté možnosti
Přehled rizik státu
Žádné riziko Riziko lze eliminovat Riziko nelze eliminovat
Riziko Varianta Eliminace rizika
A B C
Zvyšování zbytkové ekologické garance Riziko není pouze u varianty A. V případě variant A a B je lze eliminovat.
Podmínky kvazikoncese: Cena uchazeče je maximální.
Nárůst cen prací v čase. Riziko není pouze u varianty C.
Podmínky kvazikoncese: Cena uchazeče je maximální.
„Obecné“ ohrožení, nebudou-li ekologické zátěže vyřešeny včas Riziko lze u varianty A eliminovat jen za předpokladu navýšení počtu úředníků, v případě varianty B podpisu všech dodatků Evropského společenství (ES) na finanční kompenzaci
Vynutitelnost podpisu dodatků ES Riziko v případě varianty B nelze eliminovat
Stanovení akceptovatelné výše finanční kompenzace Riziko lze eliminovat souhlasem nabyvatelů s finanční kompenzací na základě jeho analýzy
Pramen: A. T. Kearney