Vědci neshledávají na geneticky modifikovaných plodinách nic závadného, přesto je oficiální postoj Evropské unie k využití biotechnologií v zemědělství spíše odmítavý. Veškeré zákazy ovšem v první řadě poškozují farmáře, kteří ztrácejí konkurenceschopnost.
Autor: Profit - Luděk Vycpálek
Ačkoli se jak tuzemští, tak i evropští vědci shodují na nesmyslnosti zákazů pěstování či dovozu geneticky modifikovaných (GM) plodin, Evropa se k nim stále staví odmítavě. Bohužel, výsledkem kampaní vedených proti produkci GM je v praxi nižší konkurenceschopnost evropských zemědělců vůči „zbytku světa“. Negativní dopad nepociťují jen zemědělci, ale paradoxně i samo životní prostředí. Například podle letošní zprávy American Farm Bureau Federation ušetřili američtí farmáři při produkci GM kukuřice, sóji nebo bavlníku oproti konvečnímu pěstování polovinu energie a 35 procent vody určené na závlahy.
Šetrné k prostředí a přesto nechtěné
Uvedená studie je jen jednou z mnoha, které dokladují nejen ekonomické výhody pěstování modifikovaných plodin, ale i příznivý vliv na přírodu. Podle nejnovější zprávy agentury pro biotechnologie ISAAA dosáhly v roce 2007 úspory oxidu uhličitého při produkci modifikovaných plodin 14,2 miliardy kilogramů, protože tyto plodiny potřebují méně hnojiv, méně postřiků a podobně. To je stejné množství, jaké vyprodukuje 6,3 milionu automobilů. Řada jiných studií zase dokládá, že k produkci modifikovaných plodin je díky vyšším hektarovým výnosům třeba až o polovinu nižší plocha obdělávané zemědělské půdy, což má samozřejmě také pozitivní dopad na životní prostředí.
Uvedené skutečnosti tak odmítavý postoj ochránců životního prostředí staví naprosto na hlavu, podobně jako postoj úředníků ministerstva životního prostředí vůči biotechnologiím. Logicky by totiž měli jejich rozvoj podporovat. Každopádně základní výhody pěstování GM plodin jsou ekonomické – zhruba o 20 procent vyšší hektarové výnosy, o třetinu nižší náklady na chemické ošetření rostlin. Do plodin lze navíc zabudovat geny zvyšující v plodinách obsah pro tělo potřebných látek, například vitaminů. Kromě toho lze u zemědělských surovin dosáhnout vyšší odolnosti nejen vůči škůdcům, ale i třeba proti suchu.
Plochy GM rostou po celém světě
Podle nejnovější analýzy ISAAA se loni celková plocha pěstování GM plodin meziročně zvýšila o 9,4 procenta na 125 milionů hektarů. Plochy v Evropské unii se ve sledovaném období zvýšily o 21 procent na 107 tisíc hektarů. Podíl Evropy na produkci GM plodin na světové produkci tak nedosáhl ani jednoho promile. Plodiny s uměle vneseným genem, neboli takzvané transgenní plodiny, pěstovalo loni 13,3 milionu farmářů z 25 zemí. Celkem 90 procent z nich jsou drobní zemědělci, především z rozvojových zemí. Jinými slovy, není pravda, že tito chudí zemědělci odmítají biotechnologie, jak často tvrdí ekologičtí aktivisté. Celková hodnota trhu s biotechnologickými plodinami se loni zvýšila na 7,5 miliardy amerických dolarů. Tolik pár čísel, která jednoznačně prokazují, že dynamika rozvoje GM plodin ve světě je daleko vyšší než tolik zdůrazňovaný nárůst biozemědělství.
Rozvoji produkce brání EU v čele s Francií
Evropská unie příliš velkou podporou pro biotechnologie rozhodně neoplývá. Motorem zákazů a blokací k povolování produkce nových odrůd GM plodin je Francie, která přitom v minulosti na svém území modifikované plodiny pěstovala. Hned za Francií následuje Řecko, zosobněné komisařem pro životní prostředí Stavrosem Dinasem, který vytrvale ignoruje závěry Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Na tuzemské úrovni je pak odpůrcem transgenní produkce ministerstvo životního prostředí, bohužel zcela v rozporu s postojem země k biotechnologiím jako celku. Oficiální postoj České republiky je takový, že obchod s GM plodinami nelze v souladu s pravidly Světové obchodní organizace zakazovat a Česko zákazy obchodů s těmito plodinami nepodporuje. Pokud jde ale o jejich pěstování na evropské půdě, tak již český postoj takto jednoznačný není.
Odmítavý postoj řady států ke GM plodinám ve svém důsledku nejen omezuje rozvoj biotechnologií v Evropě, ale přispívá také k nižší konkurenceschopnosti evropských farmářů. Navíc se tím vyhrocuje situace v mezinárodním obchodu s potravinami.
Zákazy dovozů GM surovin či například krmných směsí pro hospodářská zvířata totiž v praxi znamenají odvetná opatření zejména ze strany zemí amerického kontinentu. V poněkud jiné rovině, ale v principu stejnou kauzou, je pokračující zákaz dovozu amerického hovězího masa na evropský trh s odůvodněním, že se v USA používají při chovu hospodářských zvířat hormony. Výsledkem je zákaz dovozu italských minerálek či francouzských sýrů do USA. Uvedený případ přitom dokazuje pravou podstatu odmítání GM plodin Evropou. Jde totiž v praxi o netarifní překážku zahraničního obchodu, umožňující ochranu evropských zemědělců a výrobců potravin. Výsledkem je ale to, že evropští zemědělci dosahují horších ekonomických parametrů, a tedy i tržeb za své produkty.
Osvětu zajistí Bílá kniha
TRANSGENNÍ PLODINY V EVROPĚ
Transgenní plodiny se v Evropě komerčně pěstují od roku 1998 a do roku 2008 zde zemědělci vyzkoušeli celkem tři GM plodiny: kukuřici, sóju a brambory. V současnosti je v Evropské unii možné pěstovat pouze kukuřici odolnou vůči hmyzím škůdcům. Kdy budou povoleny další odrůdy, není jasné, některé registrační žádosti totiž příslušné orgány Evropské unie projednávají více než deset let. Hlavním pěstitelem transgenních plodin v rámci EU je v současné době Španělsko, které patří mezi hlavní evropské producenty kukuřice (15 procent úrody je transgenních). Významným evropským pěstitelem plodin s tolerancí k herbicidu bylo v minulosti i Rumunsko. Tamní zemědělci pěstovali v letech 1999 až 2006 Roundup ready sóju. Ta se pěstovala až na 110 tisících hektarů a na celkové produkci sóji se podílela 95 procenty. Její pěstování bylo ovšem ukončeno spolu se vstupem země do Evropské unie.
K osvětě veřejnosti chtějí přispět v průběhu českého předsednictví i naši vědci. Jak totiž zdůrazňuje ředitel Biologického centra Akademie věd František Sehnal, zákaz produkce a užití GM plodin je z vědeckého hlediska „naprostý nesmysl“.
„Prakticky ve všech členských zemích jsou týmy vědců, kteří prosazují možnost pěstování a užití GM plodin v širším měřítku než dosud,“ zdůrazňuje Sehnal. Odkazy na jejich vědecké práce, stejně jako na zkušenosti našich vědců s GM plodinami, by se přitom měly objevit v takzvané „Bílé knize“, kterou hodlá tuzemská vědecká komunita prezentovat v dubnu. Českým vědcům nicméně vadí, že naše země není v prosazování povolení GM plodin v Evropě v průběhu předsednictví důraznější. Ministr zemědělství Petr Gandalovič totiž v minulosti potvrdil, že Česko je sice obecně pro produkci transgenních plodin, nebude však žádné členské zemi EU bránit v národním zákazu pěstování těchto odrůd.
„Je smutné, že ministr hází flintu do žita, když se celá evropská vědecká komunita snaží o širší využití této technologie,“ podotýká Sehnal. Možná ale míří na špatný cíl. Ve skutečnosti totiž rozvoj biotechnologií blokuje ministerstvo životního prostředí, a to zejména pod tlakem lobbistických „zelených“ organizací v čele s Greenpeace. V této souvislosti vyznívá poněkud paradoxně fakt, že produkci GM plodin nepovažuje za riziko ani Světová zdravotnická organizace.
Vědci již také zpracovali stanovisko k dalšímu případu, a to požadavku Francie z února loňského roku, týkajícímu se prověření rizik Bt kukuřice, kterou vyšlechtila společnost Monsanto. Francie tím chtěla odůvodnit zákaz pěstování uvedené GM kukuřice na svém území. Jak ale aktuálně po prozkoumání podkladových dokumentů zdůraznil Evropský úřad pro bezpečnost potravin, dokumenty „neobsahují žádný vědecký důkaz, který by opravňoval Francii k přijímání ochranných opatření.“
