Státní správa je otrava, ale aspoň tam po vás nikdo nic nechce.
Co má společného spermie a úředník? Jen jeden z milionu odvede dobrou práci. Dětský vtípek, nicméně oblibu byrokratického aparátu mezi veřejností, podnikatelskou obzvláště, vystihuje dokonale. Člověku by jich bylo vlastně až líto, žádný respekt, žádná sláva, jako štvaná zvěř se skrývají za chatrnými dveřmi svých kanceláří, kde v potu tváře neúnavně pracují pro blaho státu a nás všech. Odměnou jim pak bývají okoralé skývy chleba kořeněné často nepřátelskými slovy.
Ale osušte slzy, nebude to tak zlé. Alespoň podle jednoho známého, toho času úředníka na jednom z desítek nezbytných pilířů české demokracie. Se slzou v oku se mi nedávno svěřoval, jakým hrůzám musel čelit, když rozjížděl svou firmičku. „Nějak jsme to s kolegou v první fázi podcenili,“ zněl jeho zlomený hlas z moře papírů a účtenek. „Sotva začneš vydělávat, už platíš jako mourovatý. A přitom je s tím podnikáním hrozně práce, ne jako ve státní správě. Tam je to taky otrava, ale aspoň po tobě nikdo nic nechce,“ doplnil ještě rozhořčeně.
Do kotle s dehtem a peřím, a přihodit i všechny jeho kolegy, chtělo by se zvolat. Jenže právě na těchto stránkách si dovolím obhajovat takřka svatokrádežnou myšlenku, podle níž je byrokracie základním stavebním kamenem fungující tržní společnosti. Vždyť právě podnikání vyžaduje k životu stabilitu, řád a hladce se otáčející kolečka, tedy záležitosti, které bez výkonné státní administrativní mašinerie nelze zajistit. Římskému impériu jeho moc zajistila nejen síla meče, ale i síla pera.
Problém vzniká až tehdy, kdy původně limitovaná organizační složka společnosti nabobtná do otravného molochu, ztěžujícího život každému v dosahu. Úředník pak není jen draze placenou zbytečností, ale i strojem na vytváření šikanujících předpisů a povinností, které vnucuje ostatním. „Tato expanze je nevyhnutelným následkem postupujícího omezování osobních svobod, dále pak následkem vnitřních trendů ekonomických a sociálních politik, směřujících k potlačení osobní iniciativy a nahrazování této iniciativy vládními zásahy,“ shrnul tento problém už dávno myslitel Ludwig von Miles. Pravdivá slova, tesat je do kamene. Třeba nad vchod Úřadu vlády.
