Američané nechtějí o protiraketové obraně jednat s českými politiky, ale s experty
Pečlivě utajovaná schůzka s experty Pentagonu o případném zapojení Česka do systému protiraketové obrany byla už dvakrát odložena. Původně se Američané chtěli s tuzemskými specialisty sejít už v červnu. V nervózní době před volbami si ale česká strana nabídku přehazovala jako horký brambor, místo na obranu ke Karlu Kühnlovi nakonec doputovala na ministerstvo zahraničních věcí k Cyrilu Svobodovi. To už ale bylo na plánování jednání pozdě. Další termín byl stanoven na středu 7. června, tedy čtyři dny po volbách. Kvůli patovému výsledku ze schůzky ale také sešlo. Další termín byl předběžně stanoven na počátek září.
Aljaška, Kalifornie, Česko.
Američané budují svůj systém protiraketové obrany (v dobách studené války se o něm mluvilo jako o Hvězdných válkách), který je má ochránit před útoky nejrůznějších šílených teroristů, nevyzpytatelných Severokorejců a fanatických Íránců už několik let. Aby zachytili na Ameriku letící rakety co nejdříve po odpálení, rozmísťují po světě citlivé radary a senzory. Vybudovali i dvě základny se speciálními střelami, které by měly nepřátelské bomby zlikvidovat ještě ve vzduchu.
Jedna taková raketová základna je ve Fort Greely na Aljašce, druhá ve Vandenbergu v Kalifornii. Pentagon před časem usoudil, že má-li být protiraketový systém ještě účinnější, bylo by nejlepší zřídit další odpalovací raketovou stanici někde v Evropě. Ve východní Evropě. V Polsku, nebo Česku.
„V souladu s nařízením prezidenta prověřujeme možnost posílit obranu USA i našich spojenců vybudováním dalších odpalovacích zařízení, senzorů a radarů v Evropě,“ zdůvodnil záměr administrativy náměstek americké ministryně zahraničí Stephen Rademaker. „Vybudování takových základen v Evropě zajistí ochranu proti severokorejským a iránským raketám nejen nám, ale i našim evropským spojencům,“ dodal Rademaker.
Z veřejně dostupných údajů (například Federace amerických vědců na adrese FAS.org - pozn. redakce) vyplývá, že americká odpalovací základna v Evropě by potřebovala - stejně jako základny na Aljašce a v Kalifornii - relativně malé území o rozloze 243 hektarů, tedy 2,43 kilometrů čtverečních. Kromě podzemních odpalovacích sil pro dvacet raket by na stanici byla ještě budova řídicího střediska a objekt pro skladování náhradních střel. Personál by nebyl tak početný, jak se někdy uvádí. Pentagon odhaduje, že na nepřetržitou obsluhu základny stačí 150 až 200 specialistů.
Američané začali sondovat, zda má vůbec smysl něco takového zvažovat. Kdyby je Češi a Poláci odmítli, byli by schopni své rakety umístit na lodě nebo třeba ponorky. Vlastní území a své vojáky v misích v Iráku a Afghánistánu by - i za cenu vyšších nákladů - uchránit dokázali. Evropané by zřejmě měli smůlu.
Poláci by rádi.
Jak to ale vypadá, alespoň jeden východoevropský stát Američanům pár hektarů půdy na raketová sila poskytne. Když ne Češi, tak Poláci - kteří se snaží stát hlavními spojenci USA v Evropě - určitě.
„Už s Američany jednáme déle než rok,“ prohlásil nedávno mluvčí polského ministerstva zahraničí Boguslaw Majewski. „Chceme se do jejich programu zapojit. Za nejzajímavější možnost považujeme vybudování americké raketové základny na polském území,“ dodal.
Česká podpora systému americké protiraketové obrany je o dost vlažnější, ale také poměrně zřetelná. V roce 2003 (tedy za vlády ČSSD, lidovců a unionistů) se do bez problémů schválené a dosud platné Bezpečnostní strategie České republiky dostala tato dlouhá, leč jednoznačná věta: „Vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu českého území.“
O možnosti podpořit budování amerického protiraketového deštníku začal v Česku jako první otevřeněji hovořit v říjnu 2002 tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Zmínil možnost umístit na českém území čidla a senzory systému, čímž proti sobě popudil místní komunisty. Po něm následoval šéf tuzemské diplomacie Cyril Svododa. Řekl, že „by byl rád, kdyby se Česko zapojilo více než aktivní politickou podporou“.
Čekání na klid.
Zatím ale není nic definitivně rozhodnuto. „Vše je ve velmi rané fázi. Američané zatím sondují situaci a chtěli by se podívat na pár míst, která by přicházela v úvahu. Žádný politický souhlas nežádají. S politiky zatím nechtějí ani jednat, stačí jim debaty na úrovni expertů,“ řekl týdeníku EURO diplomatický zdroj, který je o česko-amerických kontaktech detailně informován.
„Už jsme se měli sejít dvakrát. Další termín je naplánován na podzim, to už se tady snad trochu uklidní politická situace po volbách,“ tvrdí další, tentokrát armádní zdroj týdeníku EURO. „Na té schůzce by se mělo mluvit o některých vytipovaných lokalitách. Pak tam s nimi asi vyrazíme na exkurzi,“ dodal.
Američané se prý zajímají například o bývalé vojenské raketové základny v Rapoticích u Brna a v Dobříši ve středních Čechách. „Znovu ale opakuji, nejde o nic definitivního. Ke zřízení té základny nedojde dříve než v příští dekádě,“ tvrdí již citovaný diplomatický zdroj.
Samotní Američané jsou opatrní a nikoho nejmenují. V návrhu rozpočtu Agentury pro protiraketovou obranu MDA na příští rok se objevila pouze tato formulace: „Návrh rozpočtu na rok 2007 zahrnuje i fondy na zahájení průzkumu v lokalitách v zámoří, které by přicházely v úvahu pro rozmístění radarových, řídicích a odpalovacích základen.“
Chudáci děti.
Informace o naplánovaných česko-amerických expertních jednáních vyvolaly vzrušenou politickou debatu. Jiří Paroubek - tedy šéf strany, která protiraketové snahy USA už několik let formálně podporuje - začal najednou mluvit o možnosti vyhlásit referendum.
„Základny jsou silný zásah do psychiky země, do její vnitřní celistvosti… Jejich přítomnost by sice byla ekonomicky přínosná, přinesla by možná až tisíce nových pracovních míst, ale nelze podceňovat takovou věc, jako je psychika národa. Proto není od věci otázka, zda v případě politické shody neuvažovat o referendu… Kdybychom někdy došli k tomu, že ano, pak by to ano muselo být velmi silně většinové,“ prohlásil odstupující česká premiér.
Jasně proti jsou především čeští komunisté. Jejich expert na bezpečnostní problematiku Alexandr Černý prohlásil, že „pokud na našem území bude umístěno nějaké podobné zařízení, stane se Česká republika terčem prvního úderu případného protivníka“.
Naopak vítězná strana nedávných voleb - Občanská demokratická strana - Američany poměrně jednoznačně podporuje. „Osobně říkám americké základně ano, protože by to bylo posílení našeho spojenectví v rámci NATO,“ řekl předseda ODS Mirek Topolánek. Podporu českého zapojení do protiraketového systému vyjádřil i bývalý český velvyslanec v USA Alexandr Vondra, se kterým Topolánek počítá na post ministra zahraničí. „Je to v našem vlastním zájmu,“ řekl týdeníku EURO.
Stejně jako Vondra se na český podíl na americké protiraketové obraně dívá náčelník generálního štábu Pavel Štefka. Řekl, že vybudování americké základny na českém území by bylo „jednoznačně prospěšné“ pro bezpečnost země.
Téma „americká základna v Česku“ dokonce na několik dní obsadilo titulní stránky tuzemských novin. Nejenom těch, které se tváří seriózně, ale dokonce i bulvárních titulů. K tématu, o kterém zatím nikdo skoro nic neví, se vyjádřil téměř každý, kdo v Česku „něco“ znamená… Třeba třiačtyřicetiletá Jarka Nováková z Dobříše deníku Aha! řekla: „Tak to je šok! To tady má bejt? Já učím ve škole, chudáci děti.“
Potíže v Kongresu.
I kdyby ale vyjednavači Pentagonu v Česku po změně vlády uspěli, mohou tvrdě narazit doma v Americe. Kongresový Výbor pro ozbrojené síly totiž před pár dny - při projednávání návrhu rozpočtu Pentagonu na rok 2007 - plány na zřízení třetí odpalovací základny tvrdě seškrtal.
Zde je část záznamu z jednání, která se týkala protiraketové obrany: „Výbor pro ozbrojené síly zaznamenal, že návrh rozpočtu obsahuje i požadavek na 118,9 milionu dolarů na takzvaný 'block 2010', který zahrnuje 55,8 milionu na třetí základnu Evropě a 63,1 milionu na dlouhodobější investice do jejího vybavení. Výbor je přesvědčen o tom, že výdaje na třetí základnu jsou zatím - v době, kdy ještě nebyly dokončeny všechny předchozí naplánované testy - předčasné. Takže výbor na třetí základnu neuvolní žádné nové fondy. 63,1 milionu na dlouhodobější investice ale podpoří, protože pořízené střely mohou být případně použity na základně Fort Greely nebo Vandenberg.“
Kongres samozřejmě může rozhodnutí výboru ignorovat, ale není to příliš pravděpodobné.
Američtí nepřátelé
Severní Korea: vyvinula balistickou raketu středního doletu (1300 kilometrů) No Dong. Může ohrozit Jižní Koreu, Japonsko a také americké základny v regionu. Severokorejci se navíc chystají k pokusnému odpálení mezikontinentální střely Taepo Dong-2 s ještě větším doletem. Experti CIA ve svých analýzách uvádějí, že tato střela - vybavená jadernou hlavicí - může zasáhnout americké území. Spojené státy už kvůli Taepo Dong-2 uvedly svůj systém protiraketové obrany - včetně odpalovacího zařízení v Kalifornii a na Aljašce - do pohotovostního režimu.
Írán: zasáhnout území USA balistickou raketou budeschopen „až“ v roce 2015. Zatím vyvíjí zdokonalenou verzi své rakety středního doletu (1300 kilometrů) Shahab-3.
Američtí spojenci
Japonsko: nakupuje od Američanů zdokonalenou verzi systému Patriot PAC-3 a rakety Aegis. Japonci mají přímé napojení do amerického systému protiraketové obrany. O spolupráci projevili zájem na konci 90. let poté, co Severní Korea odpálila přes japonské území raketu Taepo Dong.
Velká Británie: Je napojena na americký řídicí protiraketový systém C2MBC. Do systému jsou zapojeny i radary včasného varování ze základny Fylingdales.
Dánsko: umožnilo Američanům v květnu 2004 připojit do systému protiraketové obrany radary v grónském Thule. Tyto radary jsou klíčovým komponentem obrany proti balistickým raketám ze Středního východu a severovýchodní Asie.
Austrálie: v prosinci 2003 uzavřela s USA Memorandum o spolupráci v oblasti protiraketové obrany.
Izrael: používá americké protiraketové systémy Patriot. Američané se také podílejí na financování vývoje izraelského protiraketového systému Arrow.
O spolupráci s USA uvažuje i Indie, Itálie, Německo a Nizozemsko.
Američané jednají s Polskem a Českem o umístění své raketové základny.
Náš vlastní zájem Kritici systému americké protiraketové obrany zamrzli v dobách studené války, tvrdí bývalý český velvyslanec v USA a ministr zahraničí vznikající Topolánkovy vlády Alexandr Vondra.
EURO: O vás je známo, že zapojení Česka do americké protiraketové obrany jednoznačně podporujete. Proč?
VONDRA: Ano, jsem pro. Evropa včetně nás je a bude - pokud jde o hrozbu raketového útoku a použití zbraní hromadného ničení - vystavována nepředvídatelným rizikům. Evropa ani my proti nim nemáme adekvátní obranné prostředky. Teorie odstrašení, která fungovala za studené války, kdy navzdory všem ideovým rozdílům se ty dva nepřátelské tábory v zásadě chovaly racionálně, už neplatí. Třeba v případě Íránu vůbec netušíme, jak se bude chovat.
Je to tak, že nemůžeme na obranu rezignovat, ale současně nejsme ve stavu, kdy bychom ji mohli vybudovat sami. Nemáme na to technologicky, nemáme na to finančně, nemáme na to kapacity, know-how, nic… Jediná možnost, jak Evropa a NATO něco takového vybudovat může, je spolupráce s Američany.
Ono to teď není tak, že by nás Američani do něčeho tlačili. Prostě nám dávají na výběr: chcete, nechcete. Jestliže chcete, jste zváni, budeme do toho investovat. Když nechcete, dobře, zajistíme si obranu sami. Myslím ale, že každopádně stojí za to se diskusí s Američany, které jsou zatím spíše technické povahy, nějaké politické rozhodnutí zda ano, či ne je věcí vzdálenější budoucnosti, zúčastnit. Vždyť přece výhody, které nám z toho plynou, jsou naprosto zřetelné. Budeme při tom, bude se s námi počítat. Jde o jedinečnou příležitost, jak mít v budoucnosti zajištěnou obranu a jak se nějakým způsobem podílet na vývoji a výrobě těch unikátních technologií. Posílíme euroamerické spojenectví a převezmeme odpovědnost nejen za vlastní ochranu, ale i za ochranu celého evropského kontinentu.
EURO: Co ze systému protiraketové obrany by u nás mělo být? VONDRA: To je otázka pro detailnější posouzení. Jde o širokospektrální systém, zahrnuje odpalovací zařízení, radary, řídicí střediska… Nejsme jedinou zemí, se kterou Američané diskutují.
EURO: Pentagon už ale zcela jistě má nějakou ideální představu. Jakou roli v ní hraje Česko, když s námi chtějí diskutovat? VONDRA: Ano, těch zemí je omezené množství. Ne každý stát vyhovuje svou polohou. Česká republika má nějaké privilegované postavení, to je zřejmé, ale „kde, kdy a co přesně“, to se teprve uvidí.
EURO: Museli bychom něco investovat i my? Kromě pozemku. VONDRA: Američané jsou schopni a ochotni to financovat sami. Ale ekonomický benefit není tím nejdůležitějším hlediskem. Dělalo by se to v první řadě proto, aby se posílila bezpečnost, a ne aby se přihrál byznys zbrojním firmám…
EURO: Má pro vás ten program vůbec nějaká rizika? VONDRA: Všechno má svá rizika. Když se přestěhujete do čtvrti, kde je víc zlodějů, pořídíte si lepší zámek. I když to zlodějům napoví, že si máte co chránit. Ale přece nebudete nechávat otevřené dveře.
EURO: Byl by to od Američanů dar? Nebo za to máme něco chtít, třeba zrušení víz?
VONDRA: Neměli bychom k tomu přistupovat, jako že po nás Američané něco chtějí… Jde o naši vlastní bezpečnost, naši odpovědnost. Je to v našem vlastním zájmu. Nechceme přece zlikvidovat celou alianční a transatlantickou spolupráci. Protože Američané se na Evropu klidně vykašlou a ten systém si prostě vybudují sami a třeba se z Evropy totálně stáhnou.
Když se ale rozhodneme se k tomu systému připojit, samozřejmě pomáháme nejen sami sobě, ale i Američanům. Takové privilegované partnerství by se logicky mělo promítnout i do toho, že nebudeme ostrakizováni. Vízový režim je zjevná nespravedlnost. Podle mě neexistuje jediný politický ani věcný důvod, proč by čeští občané měli být v jiné situaci, než jsou Němci nebo Francouzi.
