Všechny články developerského řetězce se snaží ušetřit a malí stavitelé často nevidí ani korunu
Tragická platební morálka v českém stavebnictví likviduje malé firmy. Ty doslova doplácejí na to, že jsou na konci „potravního řetězce“ druhotných platebních neschopností, ktrerými zahnívá celý sektor. V nejlepším lze mluvit o darwinismu v té nejsyrovější podobě, v horším o pyramidě či Ponziho schématu. Princip zůstává stejný: když se začne zadavatel stavby kroutit s placením, přehraje generální dodavatel problém o patro níž, tak to postupuje dál a dál až k malé stavební firmě, která skutečně stavěla, ale dostane zaplacen jen zlomek, pokud vůbec.
Insolvencí k novým zítřkům
Majitel berounské stavební společnosti Jiří Pergl na první pohled působí, že případné maléry řeší sám a na ochranu zákonem příliš nespoléhá. Jako OSVČ se, stejně jako stovky podobných, opakovaně stal jedním z článků dluhové pyramidy. Celkem utrpěl více než milionovou ztrátu, ale jeho podnikání přežilo. Tak například v květnu 2013 vyhotovil pokládku asfaltu pro společnost Deponia, s. r. o. Z hodnoty zakázky 384 tisíc dosud nedostal zaplaceno ani korunu. „Já jsem všechno dodal včas a v pořádku. Ale Trigema, pro kterou to Deponia dělala, jí nezaplatila a nasadila penále. A Deponia to přenesla na mě,“ vysvětluje Pergl.
Deponia je nyní v likvidaci. Za sebou nechala dluhy za zemní práce v hodnotě více než 11 milionů korun u celkem jednatřiceti firem a živnostníků. Její majitel Petr Matyska nadále podniká ve dvou dalších firmách. Podle policejního usnesení z letošního května se věc podezření z trestného činu způsobení úpadku a podvodu odkládá, protože „z pouhého nezaplacení faktur nelze vyvozovat trestní odpovědnost, neboť jmenovaný se alespoň částečně snažil hradit svým věřitelům za vykonanou práci a úhrada sporné částky závisí na namítaných rozporech“. S tímto výsledkem se nehodlá Pergl spokojit. „Není možné, aby člověk, který si pořizuje nové baráky a nová auta, neměl na zaplacení,“ myslí si muž s něžnou tváří a pohledem boxera. Podal proto stížnost ke státnímu zastupitelství.
Slabí a nahraditelní
Absence podnikatelské etiky ve stavebnictví, projevující se zoufale slabou platební morálkou, obvykle začíná na vrcholu pyramidy. Velké firmy své subdodavatele dusí dlouhými termíny splatnosti, vysokými sazbami penále nebo vleklými spory o dohodnutou kvalitu provedení, jíž podmiňují úhradu faktury.
„Bohužel se domníváme, že stavebnictví je dnes nejhorší obor v tom smyslu, jak jsou malé firmy tlačeny ke zdi, pokud jde o splatnosti faktur. A nejde přitom jen o dohodnuté podmínky, ale i o finální plnění, protože je tady mnoho faktorů, proč nezaplatit,“ říká Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP). Situaci přirovnává k té u potravinářských řetězců, kde jsou sice vyjednávání velkých s malými podobně tvrdá a splatnosti i 120denní, ale dohodnutá částka se vždy zaplatí. Naproti tomu velká stavební firma si je při placení vědoma své dominance – subdodavatelů je na trhu obrovské množství a jsou snadno nahraditelní.
Podíl faktur po termínu splatnosti oproti loňskému roku již mírně poklesl. Podle kvartální analýzy českého stavebnictví, vypracované společností CEEC Research, je po termínu splatnosti jen 15 procent objemu vyfakturovaných prostředků, zatímco v roce 2014 to bylo 21 procent. „Vztahy mezi velkými a malými firmami jsou velmi napjaté,“ uvádí Jiří Vacek, ředitel CEEC Research. Zatímco v průběhu krize bylo zakázek málo, a práci tak dostávaly jen velké firmy, dnes si podle Vacka i ty malé mohou vybírat. Ty, které se v oboru udržely.
Nový občanský zákoník, platný od začátku roku 2014, by sice měl chránit slabší stranu, což může být i slabší podnikatel vůči silnějšímu, ovšem pro velké firmy s rozsáhlými právními odděleními není problém se soudit několik let. „Malé firmy ale mají strach jít do soudu s velkým hráčem, a navíc nevěří českému právnímu prostředí,“ říká Karel Havlíček z AMSP. Dodává, že se není čemu divit, když podle vlastních průzkumů asociace je například efektivita insolvenčních řízení pouze kolem šesti sedmi procent.
Zákony džungle
Uplatňování mocenského postavení generálních dodavatelů staveb může mít různou podobu. Obvyklá je například dlouhodobá splatnost faktur, která může být podle Františka Novotného ze Sdružení dovozců stavebních strojů (SDSS) běžně půl roku i rok. Malé stavební firmy tak velké investory nedobrovolně financují. Další praktikou je podle Karla Havlíčka takzvané zádržné. „To znamená, že se nezaplatí celá zakázka, nechá se deset procent zádržného a pak se najde důvod, proč tuto částku neproplatit,“ říká. K soudu proto drtivá většina poškozených stavebních firem věc vůbec nedává. V řadě případů stejně končí spory o úhradu velkou diskusí soudních znalců o dodržení kvality. A určení viníka je podle Havlíčka ve stavebnictví často nejednoznačné.
Neférové jednání ze strany developerů zaznamenal i Novotný ze SDSS: „Část developerů má smlouvy nastavené tak, že už předem vědí, že nezaplatí třeba 20 procent. U velkých zakázek jsou to pak miliony,“ říká Novotný.
Menší subdodavatelé smlouvy buď pořádně nečtou, nebo riskují a doufají, že to dobře dopadne, jenže část peněz po dokončení práce vůbec neuvidí. Praxi s tlakem developera na nevyplacení celé hodnoty zakázky potvrzuje i Jiří Pergl: „Zkoušeli na mě, že musím dát dolů z faktury 400 tisíc, protože vznikly vícepráce, se kterými nepočítali. Nakonec, po velkém jednání, to bylo jen sto.“
Nerovné postavení předních hráčů ve stavebnictví vůči drobným firmám před zákonem je jen upevněno možnostmi, jaké nabízejí jednotlivé právní formy podnikání. Zatímco živnostník, který má dluhy, může přijít o veškerý majetek včetně domu, ve kterém bydlí, stavební giganty mnohdy zakládají na každý projekt novou společnost, často s ručením omezeným. Největší rezidenční developer a investor v ČR, Central Group, a. s., tak podle obchodního rejstříku založil mimo jiné řadu společností lišících se jen pořadovým číslem: Central Group 30. investiční, s. r. o., Central Group 31. investiční, s. r. o… až Central Group 46. investiční, s. r. o. Nutno dodat, že vytvoření tohoto nástroje, který zajišťuje rozsáhlým vlastnickým strukturám nedotknutelnost, iniciovaly banky, aby tak ochránily své půjčky.
Smlouva jako past
Vrátíme-li se k příběhu Jiřího Pergla z úvodu textu, můžeme názorně sledovat dráhu letadla i jeho pád v podobě insolvence, postihující až třicítku stavebních firem. Slabá platební morálka totiž, jak upozorňuje František Novotný ze SDSS, prorůstá celým stavebnictvím a nedá se říct, že by jediným viníkem byli generální dodavatelé staveb. „Řetězec neplacení začíná u investorů, nikoli u velkých stavebních firem, i ty dostávají zaplaceno se zpožděním,“ domnívá se. V případě nezaplacené pokládky asfaltu byla investorem papírna Korona Lochovice. Zadavatelem byla Trigema Building, stavební společnost developera Trigema, a. s., subdodavatelem, který zakázku zprostředkoval, výše zmíněná Deponia Petra Matysky. Na jeho hlavu na první pohled padá veškerá vina, protože zakázku nedodal včas. „Na dílčích termínech se ze strany subdodavatele jednalo o zpoždění 57 dní, k čemuž pak ještě přibylo dalších 30 dní jeho zpoždění,“ uvádí Radek Polák, mluvčí společnosti Trigema Building. Doplňuje, že vhledem k subdodavatelovu zpoždění měla Trigema u investora částečně poškozenou pověst a současně od něj za pozdní dodání dostala pokutu ve výši 2,1 milionu korun. Proto požadovala po společnosti Deponia smluvní podíl na těchto nákladech ve výši 1,349 milionu korun a pokutu a penále za práce, jež pro Trigemu zajišťovala. „Ty podle dohody, kterou jsme spolu uzavřeli, činily 1,038 milionu korun,“ vyčísluje Polák. Celkem tak Matyskova Deponia na zakázce ztratila přes dva miliony, přičemž sama nedostala zaplaceno vůbec.
Neplatíš, přestaň podnikat
Léčbu stavebnictví, postiženého neochotou platit za odvedenou práci, vidí Jiří Pergl v osobním trestání nesolidních jednotlivců. „Ten, kdo založil eseróčko a dostal se do insolvence, by měl dostat zákaz podnikání. Jenže u nás si člověk, který přestal platit, nejdřív vypne telefon, pak si do něj koupí novou kartu a založí dalších deset firem,“ shrnuje Pergl realitu stavebního podnikání.
Na obroušení hran vztahů mezi velkými a malými stavebními firmami by mohlo mít dobrý vliv současné oživení produkce ve stavebnictví. „Velké firmy dnes zredukovaly počet subdodavatelů a zakázky již řeší samy,“ říká Jiří Vacek z CEEC Research. Krize podle něj trh pročistila právě o malé firmy, přičemž z velkých nemusela skončit žádná. A podobně hodnotí situaci i Havlíček z Asociace malých a středních podniků a živnostníků: „Mezi našimi členy jsou i různé cechy – natěračů, klempířů, pokrývačů – a jejich příslušníci nám říkají, že už velké obchody s generálními dodavateli dělat nebudou. Zjistili, že pro ně není důležitý obrat, ale že raději sníží počet zaměstnanců a budou brát menší zakázky s přiměřenou marží, takové zakázky, které budou nakonec zaplacené.“
Hluboká krize v českém stavebnictví trh zcela jistě pročistila a zjednodušila dodavatelské řetězce. Minimálně vyřadila z provozu část mezičlánků, které nikdy nic nebudovaly, pouze zakázky „přeprodávaly“ dál – samozřejmě po stržení své provize. Korupční symbiózu ovšem nahradilo dravčí prostředí, v němž nikdo nikomu nevěří. Očistný proces ještě zdaleka neskončil.
Stavebnictví je dnes nejhorší obor v tom smyslu, že jsou malé firmy tlačeny ke zdi, pokud jde o splatnosti faktur. A nejde přitom jen o dohodnuté podmínky, ale i o finální plnění, protože je tady mnoho faktorů, proč nezaplatit.
Graf
Vývoj stavebních prací Index stavební produkce ve stálých cenách
110,4 2001
103 2002
109,3 2003
108,8 2004
105,2 2005
106 2006
107,1 2007
100 2008
99,1 2009
92,6 2010
96,4 2011
92,4 2012
93,3 2013
104,3 2014
Zdroj: Český statistický úřad
Porušování risk managementu kvůli získání zakázky (v %) Podíl společností, které porušily interní předpisy (risk management), aby získaly novou zakázku,
klesl na 47 procent (o rok dříve 52 procent)
Nikdy 53
Často 4
Zřídka 18
Výjimečně 25
Zdroj: CEEC Research – Kvartální analýza českého stavebnictví Q2 2015
O autorovi| Vlaďka Kubíčková, kubickova@mf.cz