Komunisté alibizují svůj hlas pro rekordní schodek tím, že naplňuje jejich program. Je-li to pravda, pak to znamená, že schodek státního rozpočtu je souborem podpor a dotací pro všechny, kdo nejen po koronakrizi potřebují pomoct, a že je tedy projevem státněkapitalistického socialismu, který KSČM vnutila ANO. Rozdíl mezi babišovským korporativismem a centralizovaným socialismem komunistů se skutečně smývá, takže je trochu jedno, kdo komu co vnutil, základní problém je přece v tom, že ani jedna z těchto v parlamentu momentálně dominujících stran nemá sebemenší představu, jak jinak zvýšit výkon ekonomického stroje, než je prostá spotřeba všech. Jako bychom se ze současného propadu měli k lepšímu prokonzumovat, což možná není špatná strategie na pár měsíců, rozhodně ne na roky.
Schválený schodek je spíše politickým polštářem, na nějž si má česká společnost do konce roku lehnout a počkat, až se zlepší situace. Investičně a rozvojově jde o jalový rozpočet, což ale není v případě současné vlády žádná novinka. O konec světa ani pád do propasti nejde: celkové zadlužení státu se díky poklesu dluhu v posledních šesti letech zvedne na hranici 40 procent HDP, což je ve srovnání s mnohem více zadluženým světem vlastně luxusní úsporná pozice. Uplatit nový dluh půjde snadno, když ovšem pokryje ekonomický růst, což se vzhledem k investičně slabému rozpočtu stane jedině tehdy, rozjede-li se evropská ekonomika, na niž je ta česká životně napojená.
Tak tedy počkáme, až co Němci a ostatní, a uvidíme. Geniální a vychytralé!
Uložte se tedy, milí spoluobčané, na vládní polštář a čekejte, až to jiní venku rozjedou za nás. A nebojte se – určitě bude líp!
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU