Nejstarší česká vysoká škola je zisková. Ve vnitřních fondech už má dvoumiliardový polštář
Problémem českého školství je nedostatek peněz. Otřepaný, byť často pravdivý argument zrovna v případě vůbec nejstarší české univerzity neplatí. Již šestým rokem vykazuje Univerzita Karlova (UK) zisk.
Loni to bylo po zdanění 44,5 milionu korun. Při výnosech ve výši 8,9 miliardy korun je to v zásadě vyrovnané hospodaření. Kdyby ovšem zároveň univerzita masivně nespořila.
Zajímavější než roční rozvaha je pohled na historický vývoj stavu celkem sedmi vnitřních fondů, kam univerzita ukládá peníze na investice, stipendia, odměny nebo příspěvky na penzijní pojištění. V nich se totiž peníze hromadí slušným tempem. Zatímco koncem roku 2009 měla univerzita nastřádanou miliardu korun, ke konci loňského roku to byl více než dvojnásobek. Jen za rok 2013 se objem prostředků ve fondech zvýšil o 300 milionů korun. Jedině fondy určené na stipendia a účelové prostředky skončily v lehkém minusu, ostatní pak v přebytku.
Připomeňme, že Karlova univerzita v poctivém pěchování fondů není sama. Třeba Masarykova univerzita v Brně má nastřádáno 1,8 miliardy korun, což je vzhledem k počtu studentů a jejímu rozpočtu srovnatelná částka. Obě školy jsou si podobné i v tom, že nesplácejí žádné dlouhodobé úvěry, byť jim jejich statut sjednávání půjček umožňuje.
NA HORŠÍ ČASY Racionálních argumentů, proč si schovávat miliardy na horší časy, když třeba Praze chybí moderní kampus i důstojné koleje, příliš není. Jenže za situace, kdy teprve od roku 2006 mají vysoké školy jisté, že jim peníze na provoz ministerstvo školství každým rokem pošle, jde zdravý rozum stranou. „Přetrvává představa, že politika státu se stále mění, a školy se tak jistí. Opravdu si nedovedu představit, že by jakýkoli rektor přišel s tím, že se fondy ztenčí třeba na polovinu,“ říká k tomu Anna Putnová, někdejší děkanka Podnikatelské fakulty Vysokého učení technického v Brně.
K obezřetnosti vede ještě jedna věc. Ač je účetní jednotkou celá Karlova univerzita, jednotlivé fakulty hospodaří samostatně. Loni z 23 fakult a dalších součástí UK v červených číslech neskončila žádná. Také navenek je univerzita od roku 2008 bez dluhů. Což se ovšem nedá říct o jednotlivých fakultách. Hned osm účetních jednotek stahují ke dnu nashromážděné dluhy z minulosti. Ty na UK celkově dosahují 28 milionů korun. Postupně se je ale daří odbourávat. Ještě před šesti lety byla celková ztráta z minulých let sto milionů korun.
Dvoumiliardový polštář by univerzita mohla rozpustit třeba v investicích. Jenže ani tady se nic velkého nerýsuje. Letos na jaře zkrachoval plán na minikampus na Smetanově nábřeží, když rektorát UK společně s filmaři z FAMU marně lobboval za převedení budovy Řízení letového provozu do správy obou škol. Na papíře prozatím zůstává i druhý velký projekt - centrum excelence na Albertově. O něm se mluví sice již sedm let, teprve příští rok ale proběhne architektonická soutěž.
KLESAJÍCÍ INVESTICE Ze starých plánů předchozího rektora Václava Hampla, který chtěl do roku 2016 prostavět 14 miliard, tak zbyly jen trosky. Investice od roku 2010 naopak klesají. Z rekordní půlmiliardy před čtyřmi lety na loňskou desetinu této sumy. Největší částkou vloženou do budov byla loni půdní vestavba učeben za 19 milion korun. Lze tak jen doufat, že pokud se prosadí víceleté financování univerzit, které už nebudou muset každý rok čekat na příděl peněz z ministerstva školství, začne i Univerzita Karlova s péčí dobrého hospodáře rozumně utrácet. A ne pouze střádat a čekat na lepší příležitost, která vůbec nemusí přijít. Č
