Důstojník upozornil na podezřelý obchod, armáda ho za to vyhodila. Teď se s ní soudí
Bývalý příslušník Vojenského zpravodajství Martin Šauer žaluje ministerstvo obrany, respektive šéfa resortu Martina Bartáka. Důvodem je jeho vyhazov z armády a odebrání hodnosti za to, že upozornil na předražený nákup osobních aut pro Vojenské zpravodajství. Armádní účetní totiž zaplatili za 151 nových osobních vozů téměř o 19 milionů korun víc, než kdyby je nakoupili přímo od výrobce.
Ministr Barták rozhodl o vyhazovu šéfa skupiny nákupů Vojenského zpravodajství Martina Šauera z armády letos 26. ledna. Důvodem tohoto, v armádě neobvyklého a radikálního kroku je podle zjištění týdeníku EURO skutečnost, že Šauer upozornil počátkem loňského roku zvláštní vyšetřovatele Vojenské policie na podezřelý nákup osobních aut pro armádní tajnou službu. Ta nakoupila na přelomu let 2008 a 2009 stojedenapadesát škodovek (fabie, octavie a superby) od pražského dealera Škody Auto – firmy Přerost a Švorc. Jenže cena byla výrazně vyšší, než kdyby je pořídila přímo u mladoboleslavského výrobce. Šauerovi se transakce zdála podezřelá od začátku, a proto na ni upozornil zvláštní odbor Vojenské policie. Ten začal nákup aut vyšetřovat a přišel na to, že se armádní tajná služba nechovala jako správný hospodář. Zmiňovanou transakcí se připravila o více než 18,5 milionu korun. Jenže po zjištění této skutečnosti nabralo vyšetřování neočekávaný obrat. Ministr Barták nasadil do Vojenské policie svoje lidi a Šauera po čase poslal do civilu. Ministerstvo od počátku trvá na svém – informace o průběhu kontraktu jsou údajně zkreslené a soutěž se prý uskutečnila v intencích zákona.
Z Pacova do Prahy
Když se Vojenské zpravodajství v roce 2008 rozhodlo obnovit svůj vozový park, vyhnulo se klasickému výběrovému řízení a oslovilo několik dealerů vozů Škoda. Mezi nimi i Auto Pacov, dceřinou společnost firmy Přerost a Švorc. Detaily popisuje člověk seznámený s transakcí, který si přeje zůstat v anonymitě. Podle něj byli úředníci pacovské firmy z pražské centrály informováni, ať nabídku pro armádu vypracují a odešlou, ale že o samotném kontraktu už bude rozhodovat vedení mateřské společnosti.
Nebyla to první zakázka, kterou společnost Přerost a Švorc s armádou uzavřela. Nabídka na výzvu Vojenského zpravodajství byla vyhodnocena jako nejlepší a těsně před koncem roku 2008 byl kontrakt uzavřen. V portfoliu firem, které Vojenské zpravodajství oslovilo, ale chyběl výrobce vozů – Škoda Auto. Až pozdějším vyšetřováním Vojenské policie se přišlo na to, že Škodovka by mohla dodat vozidla o víc než 18,5 milionu levněji. Společnost Přerost a Švorc například nabídla vojákům Škodu Superb 1,8 TSI za milion korun, Škoda Auto by ji ale prodala za necelých 756 tisíc. Markantní rozdíl je i v ceně za Škodu Octavia Combi Scout 2,0 FSI – u firmy Přerost a Švorc 891 tisíc, u mladoboleslavské továrny o 231 tisíc méně.
Vojenská policie se kvůli vyšetřování případu obrátila i na antimonopolní úřad, aby posoudil, zda byla celá transakce v pořádku. Armádní zpravodajci při řízení argumentovali tím, že nákup se musel uskutečnit v utajení. Proto nevypsali výběrové řízení a zvolili metodu oslovení dodavatelů. Pro to ale vůbec nebyl důvod, vozy mohlo ve standardním výběrovém řízení nakoupit ministerstvo nebo kterákoliv jeho civilní složka. Úřad už ale nezkoumal nevýhodnost nákupu, a proto s postupem tajné služby souhlasil. Následovalo – celkem logicky – odložení případu, kterého se zhostilo pražské městské státní zastupitelství. Poněkud překvapivé ale je, že tajná služba znala rozhodnutí úřadu ještě předtím, než svůj verdikt vynesl. Týdeník EURO byl například ještě před rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže kontaktován člověkem blízkým Vojenskému zpravodajství s tím, že nás nechá nahlédnout do konceptu rozhodnutí ÚOHS. Ze schůzky nakonec sešlo.
Informace o vyšetřování dostával průběžně i ředitel Vojenského zpravodajství Ondřej Páleník. Na tom by nebylo nic divného. Je to jeho kompetence. Jenže v tomto případě je to zarážející. Právě Páleník nákup aut podepisoval, a byl tedy v té době podezřelý z trestného činu.
Evidentně předražené
Dnes už bývalý nákupčí vojenské tajné služby Martin Šauer zatím odmítá o svém problému veřejně hovořit. Týdeník EURO ale získal text jeho správní žaloby vůči rozhodnutí ministra obrany. V ní podrobně popisuje všechny události, které se po předání informací o podezřelém nákupu Vojenské policii odehrály. Ministerstvo například Šauera viní z toho, že upravil závěr komise, která nabídky vyhodnotila, a tím uvedl vyšetřovatele Vojenské policie v omyl. „Veškeré materiály, které jsem Vojenské policii předal, byly autentické bez jakýchkoli zásahů z mé strany,“ píše v žalobě Šauer. Popisuje i metody, které proti němu jeho bývalý zaměstnavatel použil: odposlech telefonu i nasazení takzvané sledky. Ředitel Vojenského zpravodajství Ondřej Páleník chování Martina Šauera označil za porušení povinnosti mlčenlivosti a obrátil se koncem listopadu loňského roku na ministra Bartáka, aby přijal vůči jeho podřízenému „další opatření“. „Uvádím, že se jedná o ředitele, který byl orgány činnými v trestním řízení vyšetřován pro podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti se zmiňovanou zakázkou,“ připomíná ve své žalobě Šauer.
Šauerova slova potvrzuje i další člověk, který má detailní informace o vyšetřování případu a zatím si nepřeje zveřejnit svoje jméno. „Byla to netransparentní a evidentně předražená záležitost. Přeci kolem sebe nebudete tak kopat, když víte, že je všechno v pořádku. Byl to jeden ze dvou případů, kvůli kterým ministr Barták rozprášil Vojenskou policii, tedy optimalizoval, podle jejich moderní terminologie,“ tvrdí zdroj týdeníku EURO. I toto vyjádření dokládají personální kroky vedení resortu. Po odvolání klíčových velitelů Vojenské policie byl například na post šéfa zvláštního odboru vyšetřování jmenován Páleníkův podřízený – tedy pracovník Vojenského zpravodajství – Břetislav Riegel.
Zatím není jasné, kdy soud Šauerovu žalobu projedná. Soudce Marek Bedřich sdělil, že zatím probíhá takzvané přípravné řízení. „Mezi přípravné úkony patří například výzva k zaplacení soudního poplatku, doručení žaloby straně žalované a poskytnutí lhůty k případnému vyjádření žalovaného, vyžádání spisového materiálu správního úřadu (jde o řízení, ve kterém soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního úřadu) a teprve poté je možné uvažovat buď o nařízení ústního projednání, nebo – se souhlasem žalobce a žalovaného – lze rozhodnout o věci bez veřejného projednání,“ vysvětluje soudce Bedřich.
BOX
Mlčení
Týdeník EURO několikrát vyzval k reakci ministerstvo obrany a vyžádal si podrobnosti k veškerým smlouvám, které kdy s firmou Přerost a Švorc uzavřelo. Požádali jsme i o stanovisko k Martinu Šauerovi. I přes několikeré urgence jsme ale do uzávěrky čísla žádnou odpověď nedostali. Podobně jsme dopadli u autosalonu Přerost a Švorc. „Požadované informace tvoří součást obchodního tajemství, a proto je nesdělujeme,“ zareagovala asistentka jednatele firmy Michaela Mudrochová na dotaz, zda může společnost poskytnout výčet všech kontraktů s ministerstvem obrany.