Bývalé podnikové byty společnosti ČEZ v Písnici se staly čerstvým tématem nového socialistického volebního lídra Lubomíra Zaorálka. Skutečnost, že soukromá firma, byť s většinovým podílem státu, prodala svůj majetek za nejvyšší nabídnutou cenu a nerozdala ho chudákům nájemníkům, pokud možno zadarmo, nebo alespoň s pořádnou slevou z tržní hodnoty, označil za nemravnost.
Zvláštní přístup. Normální člověk by spíše čekal, že nemravné by bylo získat cizí majetek za nižší než tržní cenu a slevu nechat zaplatit soukromé akcionáře ČEZ a daňové poplatníky. Je pravda, že si v Česku od začátku privatizace bytového fondu nájemníci v obecních bytech zejména v 90. letech přivykli, že je získávají od obce o něco levněji. Byla to nějaká forma obecní sociální politiky, ale z hlediska těch, kdo si stavěli své vlastní domy či kupovali byty na hypotéku, a přitom platili ty samé daně jako obecní nájemníci, to bylo nemravné už tenkrát. Natož dnes a v případě bytů energetického kolosu, jehož zaměstnanci mají průměrný příjem plně dostačující na zaplacení hypotéky. A to se nepozastavujeme nad tím, nakolik je nemravné požadovat, aby stát jako největší akcionář nutil management privátní firmy postupovat tak, že ho to dovede do kriminálu, protože existuje cosi jako povinnost hospodařit se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře.
Pokud chce pan Zaorálek pranýřovat skutečné nemravnosti, měl by pohlédnout na vlastní práh, kde jeho podřízení na zastupitelských úřadech na Ukrajině a ve Vietnamu nastavili ve spolupráci s místními mafiemi takový systém podávání žádostí o pracovní vízum, že jsou z něho vyloučeni prakticky všichni, kdo nezaplatí mafiánům příslušný úplatek, kteroužto praxi nedávno náš český Nejvyšší správní soud označil za nepřijatelnou obdobu Kafkova Zámku. O této skandální nemravnosti české diplomacie se už léta ví a píše. Oni ti Ukrajinci a Vietnamci volit nebudou, ale do volebních místností přijde i nemálo lidí, kteří mají na mravnost poněkud jiný metr než náš Mao Ce-tung.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
