Česká republika patří k deseti evropským zemím, kde zákon netoleruje ani desetinu promile alkoholu za volantem, a z těchto zemí má nejvyšší HDP na hlavu. Zákony těchto zemí jinými slovy říkají: od Rozvadova na východ se chlastá. A to tolik, že ministr dopravy Milan Šimonovský vypracoval právní normu, která za 0,3 promile alkoholu v krvi umožní trestní stíhání řidiče. To by v 27 evropských zemích (z nichž jen šest má nižší HDP na hlavu nežli Česko) neznamenalo ani přestupek. Snad je to tak dobře. Ještě aby tak zvěřinec na silnicích zesílil kvůli alkoholu! Vždyť alkohol v krvi prozatím patří k relativně málo častým příčinám nehod. Loni podle statistik ministerstva vnitra zavinil něco přes osm tisíc havárií, tedy 4,3 procenta z celkového počtu. U řidičů osobních a nákladních automobilů to bylo ještě o tisíc méně.
Riziko: Nemoci
Velká témata leží na silnici. A lidé je rádi sbírají. Nejlépe v černé kronice. Pětasedmdesátiletý stařík v trabantu srazí na přechodu dvě školačky. Následuje zásadní celospolečenské odhalení: důchodci by se neměli objevit za volantem, dokud jim to nepovolí sedmnáct doktorů a dva nezávislé dopravní štáby. Až se pozítří v novinách objeví, že řetězovou nehodu na dálnici z Brna do Prahy způsobil diabetik, přijde co? Pogrom na cukrovkáře?
To není nadsázka. Ve vyhlášce č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel jsou vyjmenovány nemoci, které ovlivňují chování řidiče za volantem, a řidiči s těmito zdravotními komplikacemi musejí procházet pravidelnými zdravotními prohlídkami. Jedná se o vady zraku, sluchu, choroby svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně, nemoci oběhové soustavy, diabetes mellitus, nemoci nervové soustavy, duševní poruchy či používání psychoaktivních prostředků. Jenže kolik nehod u nás kvůli své chorobě způsobí řekněme cukrovkáři, se neví. „Existují jediná spolehlivá data, a ta se týkají právě alkoholu,“ uvádí neurolog Miroslav Kalina. „Jen v některých zemích se lokálně statisticky podchycuje, kolik nehod má na svědomí diabetes, vysoký tlak, užívání psychofarmak či drog. Vliv chorob na řízení se vůbec zkoumá málo. Třeba ve Velké Británii se v devadesátých letech uskutečnil výzkum autonehod epileptických pacientů. Nepodařilo se však bohužel odkrýt, zda byl na vině zdravotní stav řidiče, respektive zda právě neprodělal záchvat, anebo zda byl příčinou kolize vliv léků, které nemocní brali.“
Riziko: Drogy
V Česku ani nevíme, kolik dopravních nehod způsobují řidiči pod vlivem drog. Od Nového roku ovšem umožňuje zákon na ochranu před škodami způsobenými kouřením, alkoholem a drogami testovat motoristy i na přítomnost drog. Konkrétně lze identifikovat pervitin, kokain, morfin, opiáty, amfetamin či marihuanu. A to z potu řidičů anebo z jejich slin. Existují metody, jak odhalit drogu i z potu, který ulpěl na volantu nebo na řidičském průkazu. Jenže - první pochybnost: Zatímco orientační zkouška na přítomnost alkoholu stojí něco přes deset korun, zkouška drogová přijde na tři sta. Kolik se jich do policejního rozpočtu vejde? A nakolik to zpřesní statistiky? A druhá pochybnost: Zatímco kokain podle různých pramenů zůstává v těle dva až tři dny, marihuana celých 60 až 90 dnů. Nakolik bude po dvou měsících joint trávy nebezpečný? Nakolik pro nehodovost a nakolik pro peněženku řidiče?
Nicméně nezlehčujme. „Nebezpečím v případě drog je skutečnost, že si uživatelé drog dávky postupně zvyšují v přesvědčení, že i pod jejich vlivem všechno zvládají,“ tvrdí internista Miloslav Kalaš. „To lze lehce dokumentovat na práci profesionálních řidičů,“ doplňuje Martin Kořán, jeden z členů Asociace dopravních psychologů v ČR. „Jelikož jsou v neustálém stresu, aby dodrželi termíny dodání zboží, většina z nich nedodržuje stanovené přestávky, pokoušejí se obelstít kotouče zachycující průběh jízdy a berou různé podpůrné léky. Když americká policie kdysi uzavřela na několik hodin dálnici z Floridy do Chicaga, zjistilo se, že 38 procent řidičů kamionů bylo pod vlivem amfetaminů.“
Riskantní nemusejí být jen „tradiční“ drogy, ale z podobných důvodů i psychofarmaka. Klasický příklad uvádí neurolog Miroslav Kalina: „Když si ve dvě hodiny v noci vezmete Diazepam a ráno sednete za volant, úplně zapomenete, že nejste ještě úplně fit. Zcela nepochybně však máte snížené prostorové vnímání, horší reakční dobu, zhoršený odhad.“
Riziko: Senioři
Právě nebezpečí pramenící z léků je výrazné u seniorů. Psycholog Martin Kořán upozorňuje: „Problémem jsou nově nasazené léky, kdy reakce organismu je v počátcích užívání neznámá.“ A právě penzisté jsou logicky jejich největšími pojídači. Nicméně ohrožení jménem děda-čepičář má další příčiny, lidské a systémové. „Řidiči nad 65 let způsobují velmi často závažné nehody,“ připouští Martin Kořán. „Patří k nim to, že vjedou z nepozornosti do protisměru, nejkurióznější nehody jsou ty, po nichž se řidič-senior brání, že vedle něj neseděla manželka a nikdo ho neupozornil, že má odbočit. Komplikace v prevenci tkví zejména v tom, že senioři sice musejí procházet zdravotními prohlídkami, ale pro lékaře to bývá především psychologický problém. On je tím, kdo musí říct, že už by se měl řízení vzdát. Na druhé straně senioři sníženou rychlost reakce kompenzují zkušeností, volí méně náročné trasy a období, kdy nejsou dopravní špičky. Pak tu svou naučenou trasu zvládnou bez větších potíží.“
Riziko: Junioři
Na druhém konci pomyslného populačního žebříčku jsou řidiči do 24 let, kteří způsobují plných 24,1 procenta nehod. Tuzemské „autoškolství“ se však k tomuto faktu zatím nijak zvlášť nepostavilo, což se jeví jako systémová chyba. Psycholog Martin Kořán upozorňuje: „Není tady například institut řidičského oprávnění na zkoušku. Ve většině evropských zemí jsou oprávnění udělována na dva tři roky. Někde musejí být zřetelně označena auta, která řídí začátečník. Popřípadě se uděluje řidičský průkaz prozatímní.“
Ze zahraničí se nabízí také praxe zavedení psychologických testů coby součásti zkoušky pro získání řidičského oprávnění. „Bylo by to problematické,“ upozorňuje Kořán. „Muselo by jimi každoročeně projít na padesát tisíc žáků autoškol, což by znamenalo značné finanční prostředky. Kromě toho v Česku je v současné době registrováno jen 36 dopravních psychologů. I kdyby testy vykonávali i kliničtí psychologové, bude stejně těchto odborníků nedostatek.“
Riziko: Psychopati
„Dnes je možné na silnicích potkat mnoho asociálních psychopatů.“ Když takovou větu pronese psycholog či lékař, nelze ono označení vnímat jen jako drsnější nadávku. Blíží se diagnóze. Proč tomu tak je, budiž předmětem disertačních prací psychologů a sociologů, jistě to souvisí i s tím HDP, nebo chcete-li, s vyspělostí systému a lidskou odpovědností jeho tvůrců i „uživatelů“. Příčinou zhruba devadesáti procent dopravních nehod je chyba člověka za volantem. Ani nemocného, ani opilého, ani zfetovaného.
„V Česku velmi špatně funguje represe,“ míní neurolog Miroslav Kalina. „Nefunguje například regulace pojištění. V Americe se při první nehodě zvyšuje pojistka tomu, kdo způsobil nehodu. Často to končí tím, že takový řidič nebude pojištěn vůbec.“ Další systémová nedokonalost.
A Martin Kořán ještě dodává: „Je třeba zmínit i špatnou zainteresovanost z materiálního hlediska. Spousta řidičů má auta na leasing, a tak nemají žádný strach z poškození vlastního majetku. Tato skutečnost zvyšuje jejich agresivitu a bezohlednost za volantem.“
Nicméně i v Česku se pomalu začíná rozšiřovat pojem defenzivní jízdy. Takové, jejímž výsledkem má být řidič, který se nestane viníkem, ale ani obětí dopravní nehody. V zemích na západ od našich hranic se běžně vyučuje. V našich autoškolách opět nic, ale lze najít speciální kurzy. Zatím jen pro firemní zákazníky, protože stát nic podobného nepodporuje. Stačilo by přitom třeba jako ve Spojených státech ocenit řidiče, který takový kurz absolvuje, odmazáním nějakého trestného bodu.
Pan ministr dopravy Šimonovský se na téma „asociálních psychopatů“ dopustil nechtěné definice. V souvislosti s navrhovanými opatřeními proti opilcům se rozhodl zatopit jim i v bodovém systému. Od 0,3 do 1 promile alkoholu v krvi přijde řidič o šest bodů. Bude-li řidič „viditelně nezpůsobilý řídit“, přijde o sedm. Co je to „viditelně nezpůsobilý řídit“? Pro MF Dnes to Milan Šimonovský definoval jasnozřivě: „Tím máme na mysli stav, kdy řidič je tak opilý, že ani neví, kde sedí.“ Kdo všechno by potom měl přijít o body?
P.S.
Jsme si jisti, že čtenáři týdeníku EURO nepatří k opilcům, narkomanům ani psychopatům. Aby však nikdo nepřišel zkrátka… Určitě při jízdě občas telefonujeme, přirozeně s handsfree sadou. Poslyšte internistu Miloslava Kalaše: „Je jedno, zda řidič mobil drží v ruce, či nikoli. Jeho pozornost narušuje sám obsah hovoru. Ale zejména je prokázáno, že pozornost nejvíce odvádí hledání a vytáčení čísel.“
Děkujeme lékařům Nemocnice Na Homolce za informace a názory, jimiž přispěli k tomuto článku.
Evropská lihová liga
Limity pro alkohol za volantem (v promile)
- Kypr: 0,9
- Velká Británie, Irsko, Lucembursko, Malta: 0,8
- Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Itálie, Lotyšsko, Makedonie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora, Španělsko, Švýcarsko, Turecko: 0,5
- Rakousko: 0,49
- Litva: 0,4
- Norsko, Polsko, Švédsko: 0,2
- Albánie: 0,1
- Bělorusko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Maďarsko, Moldávie, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina: 0
Pramen: AIT/FIA a Autoklub ČR
Jak byste definoval ofenzivní a defenzivní styl jízdy?
Pavla Vančurová (asistentka prodeje)
Defenzivní styl je podle mě způsob jízdy „svátečního“ řidiče. Je velmi opatrný, řízení ho stresuje a až úzkostlivě se bojí rychlejší jízdy, protože neumí pohotově reagovat. Jeho styl má nečekané zvraty, chybí mu jistota a zkušenost. Tím se stává nebezpečný pro okolí. Mezi jezdci útočného stylu by jen stěží obstál, a pokud ano, pak s nejvyšší mírou vypětí a vyčerpání.
Na opačném pólu kolem nás prosviští řidič agresivní, vyhledávající na silnicích adrenalin, nenadálá překvapení. Utvrzuje se v tom, že jemu se nemůže nikdy nic stát, má pro strach uděláno, jeho schopnosti „ovládat koráb“ jsou na doživotí. Ve skutečnosti je jeho „doživotí“ nejblíže smrti.
I když nerada, musím přiznat, že patřím spíše mezi jezdce agresivní. Většinou totiž někam jedu na poslední chvíli, a tak se to snažím na silnici dohnat.
Miroslav Mergl (zámečník)
Do kategorie defenzivního stylu mohou patřit sváteční jezdci, ale také řidiči, kteří jezdí tak opatrně, že ohrožují bezpečnost a plynulost provozu. Například v rychlém pruhu na dálnici jedou padesátkou, a tím nepřímo dávají vzniknout útočnému stylu jízdy, kdy jsou předjížděni zleva…
Řidiči ofenzivního stylu jezdí příliš rychle, předjíždějí zleva i zprava, stále spěchají, všude chtějí být první, rádi vyhrávají. Každý, kdo je pomalejší, je znervózňuje. Mají přehnané sebevědomí a k tomu jim často pomáhá i „nepřehlédnutelné“ auto.
Osobně dávám přednost defenzivnímu stylu jízdy, kterému se snažím přizpůsobit i svůj čas. Nerad někam spěchám, uvědomuji si, že za volantem potom mohu dělat chyby.
Martin Šára (creative director)
Defenzivní styl: jízda s vědomím, že nejen já mám v autě děti.
Útočný styl: když jedu za holkou, se kterou ještě žádné děti nemám.
Adam Gratz (grafik, fotograf)
Definice útočného a defenzivního stylu jízdy mi přijde dost jasná už z jejich názvu. Jak bezpečně by bylo, kdyby všichni jezdili defenzivně?!
Peter Theisz (obchodní ředitel)
Za útočný styl považuji, když na mě troubí či bliká ať už na dálnici či v obci nějaké auto, aby mě mohlo předjet (ačkoliv jedu maximální povolenou rychlostí). Proti tomu se na motorce nedá moc bránit a policie podle mého názoru tyto situace neřeší.
Defenzivní styl chápu tak, že když na mě za jízdy někdo „útočí“ v místech, kde se nedá předjíždět, zpomalím, abych toho, kdo mě ohrožuje, ještě více naštval. Když je to moc velký nervák a troubí ještě víc, musíte zastavit, vytáhnout ho z auta za kravatu a přátelsky mu domluvit :-) Pomáhá to.
Tomáš Kubín (řidič)
Útočný styl jízdy rovná se brzda, plyn. Řidič je agresivní a bezohledný vůči všem, které na své cestě potkává.
Defenzivní styl jízdy vyznávají takzvaní řidiči „čepičkáři“, kteří jezdí pomalu, s rozvahou a auto používají pouze v sezoně a o víkendech. Na silnici dělají kvůli své nezkušenosti zmatky, které jsou mnohdy větší než u agresivních řidičů.
