Ministerstvo dopravy výrazně změnilo svůj návrh
Podoba elektronického mýta, tak jak ho navrhuje ministerstvo dopravy, doznala před vánočními svátky podstatných změn. Na základě meziresortního připomínkového řízení byl dokument předkládaný vládě přepracován tak, že hned v první etapě by měly být zpoplatněny nikoli jen vybrané dálnice v délce 460 kilometrů, jak se původně předpokládalo, ale všechny dálnice a silnice pro motorová vozidla, jichž vede v Česku 970 kilometrů. Harmonogram počítá s tím, že systém výběru mýta by měl být uveden do zkušebního provozu na přelomu let 2005 a 2006 a během dalšího roku má být zahájen rutinní provoz. Kamiony nad dvanáct tun by měly platit poplatek 4,20 Kč za kilometr. Nově se počítá s výběrem i v případě menších nákladních automobilů od 3,5 do 12 tun. Ty by měly za kilometr platit 1,60 Kč.
Po plánovaných devět let provozu by elektronické mýto mělo přinášet státní pokladně v průměru 5,2 miliardy ročně a každý měsíc zdržení tak stojí více než 400 milionů korun. Nehledě na to, že spuštění výběru mýta v Německu v polovině minulého týdne bude znamenat výrazný nárůst přepravy po levných českých dálnicích.
Mýtem se vláda měla zabývat již v polovině prosince, potom při svém prvním zasedání v lednu, a nyní je termín posunut na polovinu ledna. Návrh harmonogramu počítá s tím, že do konce února by mělo být vypsáno výběrové řízení na projektového manažera a generálního dodavatele a ve stejném termínu by měly být předloženy návrhy novel zákonů, které jsou pro výkonové zpoplatnění dálnic nezbytné.
PPP nebrat.
Lze očekávat, že o státní zakázku na technologii pro výběr mýtného se strhne velká bitva. Některé zájmové skupiny nadále prosazují, aby provozovatelem systému byla soukromá společnost na základě projektu Public Private Partnership. Ministerstvo dopravy prosazuje státní Ředitelství silnic a dálnic a variantu PPP považuje za neschůdnou. V tomo bodě má ministr Šimonovský zřejmě podporu i ministerstva financí, které obecně nedoporučuje projekty z oboru využití informačních technologií pro spolupráci soukromého a veřejného sektoru. Důvodem je, že rychlé tempo změn v oboru znemožňuje státu efektivně vymezit požadavky na systém v dlouhodobých smlouvách. Je také velmi problematické vymezení oblastí odpovědnosti zadavatele a dodavatele. Navíc i v případě optimálního rozdělení rizik projektu mezi stát a dodavatele je nutné poskytnout státní záruky na nepojistitelná a dodavatelem neakceptovaná rizika. Tato záruka je pak součástí veřejného dluhu. Základním požadavkem ministerstva financí bylo, aby projekt mýtného neznamenal žádný nárok na veřejné finance.
Každý má svou OBU.
V připomínkovém řízení se diskutovalo také o požadavku, aby všechna vozidla vjíždějící na zpoplatněné dálnice byla vybavena takzvanou OBU - elektronickou palubní jednotkou sloužící k odečítání délky projeté trasy. Kritici tohoto požadavku obviňují ministerstvo dopravy z toho, že tak diskriminuje nabídku německého Siemensu, který je dodavatelem satelitní technologie, která byla v minulých dnech spuštěna v Německu. Tam nemusí mít OBU všechna vozidla a je možné mýto zaplatit manuálně, po stanovení plánované trasy na internetu, nebo v síti několika tisíc terminálů. Německá OBU je totiž poměrně drahá. Stojí 700 eur a její instalace trvá několik hodin. Oproti tomu rakouská jednotka firmy Kapsch stojí pouhých pět eur a její instalace je otázkou minut.
Ministerstvo ovšem tvrdí, že nejde o diskriminační požadavek. Naopak manuální výběr mýtného je považován za problematický, protože diskriminuje dopravce nevybavené jednotkou. Jejich průjezd Českou republikou je komplikovanější, časově delší a mají problém měnit v průběhu cesty plánovanou trasu. Především však vzhledem k tomu, že Českem lze projet za čtyři až pět hodin, měl by manuální výběr negativní dopad na efektivitu výběru mýtného. Bylo by totiž poměrně snadné vyhnout se kontrole nebo by náklady na kontrolu kamionů a vymáhání mýtného podstatně stouply. Ministerstvo dopravy má představu, že by OBU jednotky měly být na kontaktních a distribučních místech k dispozici sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodiny denně a v typech, které nevyžadují pro montáž odborníka a jsou instalovány během několika minut. V tomto požadavku má výhodu společnost Kapsch, jejíž zařízení vybralo v Rakousku již více než sedm set milionů eur mýta, a to kritizuje ministerstvo informatiky. Ministerstvo dopravy na tuto výtku uvádí: „Tvrzení, že některé typy OBU jednotek nemohou ze své podstaty tyto požadavky splnit, znamená, že tyto typy OBU nejsou vhodné pro náš přepravní trh.“
A přece s námi zatočí?
Je pozoruhodné, že nejvíce zásadních a kritických připomínek v meziresortním řízení přišlo od ministerstva práce a sociálních věcí, protože tohoto resortu se mýtné prakticky vůbec netýká. Každopádně rozhodnout o vítězi by měla cena a výše provozních nákladů. Je však otázkou, nakolik do hry vstoupí bruselští úředníci a oslabí váhu ekonomických kritérií. Evropská unie totiž plánuje na rok 2008 vypuštění první části satelitního navigačního systému Galileo a bude mít zájem, aby tyto družice byly využívány k výběru mýta, protože by tak mohl být jejich provoz zčásti financován.
