Regulace mezibankovních poplatků poškodí ty, v jejichž zájmu byla původně přijímána, tedy spotřebitele
Přesně před rokem jsme v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA) upozornili kandidáty voleb do Evropského parlamentu v Česku a na Slovensku na vybrané nesmyslné regulace, které se Evropská unie chystá přijmout. Vyčíslili jsme společně jejich dopady a výsledky prezentovali politikům a odborné veřejnosti. Když byla v polovině března Evropským parlamentem přijata kritizovaná regulace tzv. mezibankovních poplatků, připsali jsme si na seznam opatření umrtvujících tržní principy v Evropské unii další položku. Regulace mezibankovních poplatků je však v jistém smyslu unikátní. Poškodí totiž ty, v jejichž zájmu byla původně přijímána – spotřebitele.
TLAKY LOBBISTŮ Evropská komise pod tlakem zájmové skupiny velkých obchodníků schválila maximální výši mnohostranného mezibankovního poplatku, který účtuje banka vydávající platební kartu bance obchodníka, a to na 0,2 procenta z transakce pro debetní karty, respektive 0,3 procenta z transakce pro kreditní karty. Důvody, které k tomuto kroku komisi vedly, byly údajně rozvoj plně integrovaného platebního trhu, snadnější orientace spotřebitelů v bankovních poplatcích a snížení maloobchodních cen pro spotřebitele.
Jenže… Na zkušenosti z praxe nebrali v Bruselu opět žádné ohledy. Ty totiž ukazují, že regulace mezibankovního poplatku přináší jednoznačné negativní efekty. Ve Španělsku se vlivem zastropování výše mezibankovního poplatku zvedly ostatní bankovní poplatky, na kterých spotřebitelé během pěti let zaplatili navíc přes 2,3 miliardy eur.
Banky v reakci na politiku omezující jejich příjmové kanály omezily také výhody pro klienty bank.
Zároveň ale nedošlo ke kýženému snížení cen v maloobchodech. A nikoho, kdo alespoň trochu přemýšlí, to nemůže překvapit – proč by obchodníci dobrovolně snižovali cenu výrobku, když ji mohou nechat na stejné úrovni, a zvýšit tak své ziskové marže? Náklady, které evropští spotřebitelé zaplatí navíc jakožto důsledek zastropování mezibankovního poplatku, jsou odhadovány na 17,5 miliardy eur.
DŮSLEDKY REGULACE V Bruselu se asi nestuduje ekonomie. Slavný ekonom Sam Peltzman obohatil ekonomickou teorii mj. o pojem „nezamýšlený důsledek regulace“. Svým výzkumem v oblasti bezpečnosti v automobilové dopravě (The Efects of Automobile Safety Regulation, 1975) doložil, že regulace může vést k úplně opačným než plánovaným cílům. Po zavedení povinnosti používat bezpečnostní pásy s cílem ochránit účastníky provozu nedošlo ke snížení smrtelných nehod, ale naopak ke zvýšení nehodovosti.
S odkazem na autora výzkumu se nezamýšleným dopadům regulace říká „Peltzmanův efekt“. K němu vede nejkratší cesta po trase „zájmová skupina formuluje svůj cíl“, poté „vlastní cíl definuje jako veřejný zájem“ a poté „přesvědčí politika, aby tento,veřejný‘ zájem prosadil“. A přesně tohle se stalo při regulaci mezibankovních poplatků. Potenciální vděk mas „ochráněných spotřebitelů“ byl použit jako vábnička na politiky, kteří se na ni dokonale lapili. V politice často platí, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Bohužel, nestalo se. Učebnice ekonomie tak budou mít v kapitole „nezamýšlený důsledek regulace“ o jeden příklad z praxe navíc.
Suma sumárum, regulace mezibankovních poplatků není ničím jiným než prosazením blahobytu vlivné zájmové skupiny pod pláštíkem ochrany spotřebitele, které bude mít za následek hned několik přesunů břímě regulace „o dům dál“, přičemž vše nakonec zaplatí ten nejslabší článek řetězce. Ano, jsme jím my. Spotřebitelé. Junckerova komise si sice dala za úkol omezit přímé legislativní zásahy do svobody trhu, zdá se však, že byrokratickou mašinerii EU již nezastaví vůbec nic.
Banky v reakci na politiku omezující jejich příjmové kanály omezily také výhody pro klienty bank. Zároveň ale nedošlo ke kýženému snížení cen v maloobchodech.
O autorovi| ALE- ROD • ředitel Centra ekonomických a tržních analýz
