(EURO 35/2005)
Autor se snaží navodit dojem, že jakási „červenorůžová lobby“ hodlá prosadit kroky, které by vedly k nějakému nemravnému a státem řízenému omezování zisků finančních institucí. K tomu mu posloužila i poněkud nepřesná interpretace mých představ, týkajících se navrhovaných kroků ke zvýšení transparentnosti trhu s bankovními službami. Ano, slovo lichva jsem ve svojí reakci na dotaz redaktora skutečně použil. V žádném případě se ovšem nevztahovalo k úrokovým maržím bank, jak by si čtenář mohl myslet. V mém podání šlo o příměr k úrokům některých z mnoha firem a společností, které se zabývají půjčováním peněz a poskytováním spotřebitelských úvěrů. Stejně jako redaktor Vladimír Piskáček dobře vím, že naše zákony „znají“ a postihují lichvu pouze v případě, je-li půjčka uzavřena mezi dvěma občany. Nicméně jsem toho názoru, že nastavený systém a úrokové sazby některých splátkových společností se lichvě, jak je mezi lidmi chápána, velmi podobají. Ostatně ti, které služby těchto - a opakovaně zdůrazňuji, že nebankovních společností - přivedly do uzavřeného kruhu dluhů a splátek, mému vyjádření rozumějí velice dobře. Proto nemohu souhlasit s autorovým závěrem, že se z mojí strany jedná o jakýsi předvolební tah, jímž voličům slibuji levnější spotřebitelské úvěry. Kdyby to bylo tak snadné! Jenže tak tomu není. Vše je jen příspěvkem do diskuse o tom, nakolik by mohla být výše úrokových sazeb měřena třeba „dobrými mravy.“
Miloslav Vlček,
poslanec PS PČR, předseda Stálé komise pro bankovnictví
