Již nejsme ostudou Unipetrolu, tvrdí šéf Benziny
Martin Durčák (41) V roce 1989 absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V letech 1992 až 2006 pracoval pro společnost Aral, kde začínal v oddělení controllingu firmy v Rakousku. V letech 2004 až 2006 zastával post generálního ředitele Aralu ČR. V září 2006 do dubna 2007 byl generálním ředitelem Benziny. Od letošního května, po přeměně Benziny z akciové společnosti na firmu s ručením omezeným, je jednatelem podniku.
EURO: Vlastník Benziny, polská společnost PKN Orlen, před časem prohlásil, že chce do roku 2012 ovládnout dvacet procent českého trhu s pohonnými hmotami. A to akvizicemi i vyššími prodeji. Je v tuzemsku nějaký řetězec na prodej? Již s někým vyjednáváte? DURČÁK: I kdybych o nějakých jednáních věděl, nemohl bych nic sdělit, takové akviziční operace jsou většinou drženy v tajnosti. V našich strategiích jsme již deklarovali, že zhruba se 320 čerpacími stanicemi se můžeme díky optimalizaci a rekonstrukcím dostat řádově na nějakých čtrnáct procent trhu. Dnes se ukazuje, že kvůli velkému potenciálu firmy možná ještě i o malinko více. Kromě toho budeme stavět čtyři až pět nových pump ročně, především na frekventovaných tazích. Myslíme si, že kolem šestnácti procent bychom mohli získat do roku 2012 díky novým stavbám a růstu. Zbytek, řádově kolem čtyř procent, pomocí akvizic. Koupí celé sítě, případně i jednotlivých čerpacích stanic.
EURO: Je reálné, že by nyní někdo prodával celou síť? DURČÁK: Projekt je naplánován do roku 2012. V tuto chvíli třeba nemusí být žádná síť na prodej, ale je otázkou, jak tomu bude za rok či za dva. Český trh má svoji vnitřní dynamiku. Čerpací stanice, které patří českým vlastníkům nebo jsou vlastněné tuzemskými subjekty, tvoří v současné době možná přes 40 procent trhu. Proti tomu třeba v Maďarsku má jen kolem pěti procent stanic vlastní značku, zbytek je součástí nějaké sítě. To znamená, že určitý prostor pro pohyb na českém trhu existuje.
EURO: Kolik musíte dokoupit pump, aby firma dosáhla dvacetiprocentního podílu? DURČÁK: Záleží na atraktivnosti a velikosti pump, případně celé sítě. Procento tržního podílu odpovídá zhruba padesáti milionům litrů prodaných pohonných hmot. To může být pět pump na hranicích s Německem nebo třicet menšího charakteru. Zatím nevíme, kterým směrem se budeme ubírat.
EURO: Deset let se hovoří o tom, že čerpacích stanic je v Česku velké množství a že část z nich brzo skončí. Jenže jejich počet stále roste, teď jich je kolem čtyř tisíc. DURČÁK: Pro nás je to rovněž záhadou. Na tento problém se trošičku zadělalo v devadesátých letech, kdy v určitých regionech, třeba na jižní Moravě, rostl počet pump každoročně o několik procent. Zajímavé je, že nyní se dozvídáme s několikaletým zpožděním, co již všichni tušili, jaké množství nezdaněních pohonných hmot se dostávalo právě přes jižní Moravu do České republiky. To je myslím odpověď na to, proč čerpací stanice vznikaly v určitých regionech. A proč ještě dnes fungují? Když máte čerpací stanici, kde nemusíte splácet půjčky, funguje. Přestože neprodává zrovna tolik benzinu a nafty jako dřív, na to kafe si vyděláte. Nejste nucen splácet úvěry, a tudíž generovat velké zisky.
EURO: Nelegální dovozy do Česka pokračují? DURČÁK: Slýcháme o nových metodách, ale myslím si, že objem takto prodávaných pohonných hmot již není tak vysoký jako v 90. letech. Všichni se učí, policie, daňové úřady a společnost se kultivuje. Období divokého kapitalismu již skočilo.
EURO: Jaké budou výsledky hospodaření Benziny? DURČÁK: V kladných číslech. EBIT společně s naší dceřinou firmou Petrotransem by měl letos dosáhnout zhruba 450 milionů korun. To je v řádech desítek milionů korun více, než bylo v původních plánech.
EURO: Takže z Benziny, která dřív zatěžovala hospodaření koncernu Unipetrol velkou ztrátou, se stává tahoun skupiny? DURČÁK: Jestliže se Unipetrol pohybuje výsledkově kolem tří až čtyř miliard ročně, vliv Benziny na celkové hospodaření koncernu není až tak zásadní. Ale Benzina již nebude společností, která dělala Unipetrolu ostudu, táhla skupinu výsledkově dolů, a ta na ni musela doplácet. Benzina je v tuto chvíli zcela finančně samostatná a zároveň poskytuje PR obraz pro zákazníky. Je tím, s čím se klient setkává. Rafinerie nikdo moc nevidí a neví, co to je. Ale pumpu každý vidí a podle toho identifikuje i Unipetrol.
EURO: Konkurence na českém trhu je obrovská. Jak se budou vyvíjet služby, které by měly zajistit přísun klientů? DURČÁK: Lidé mají málo času a s tím se mění i jejich zvyky. Dříve, když třeba obchodní zástupce jel po dálnici a chtěl se někde najíst, zajel do motorestu. Čekal, než přinesou jídelní lístek, pak na jídlo a nejdříve za hodinu odjel. Nyní na takové čekání není čas. Přijdete na pumpu, otevřete si notebook, vyřídíte e-maily, rychle se najíte, nečekáte, vše je samoobslužné a za 45 minut můžete odjet. To je u motorestů trošku problém. Je to trend, který k nám přichází s globalizací. Nedostatek času, to je přesně ta oblast, změna zvyku, kdy zákazník oceňuje další služby, které mu poskytne čerpací stanice. Z pumpy se stává něco na způsob zájezdního hostince, kde je k dispozici několik druhů servisu najednou. V zahraničí se testovaly některé pumpy jako sběrny prádla. Třeba v Rakousku se čerpací stanice v odlehlejších územích využívají jako poštovní schránky nebo jako distribuční místo pro internetové objednávky. Zkouší se využití pump pro dodatečné služby - k dispozici je zaběhnutá distribuční síť.
EURO: Jednáte o spolupráci s nějakými firmami? DURČÁK: Možností je několik. Třeba banky se zajímají o čerpací stanice jako o distribuční místa některých služeb. Intenzivně s nimi jednáme, řešíme spousty projektů, které se objevují, ale nemusí to být nutně třeba forma bankomatu. Velkou budoucnost mají takzvané informační kiosky, které pomohou vyřešit spousty záležitostí. Třeba že bude jejich prostřednictvím možný přístup do veřejné správy, půjde zaplatit složenku, připojit se na internet a podobně. Jsou již firmy, které vybavení umožňující tyto služby nabízejí. Lidé sice na tento typ servisu zatím nejsou zvyklí, ale i tak v tomto trendu vidím velkou budoucnost. Časem takový informační kiosek bude skoro na každé větší čerpačce.
EURO: Před několika týdny byla v Česku otevřena první čerpací stanice na vodík. Bude to pro vás v budoucnu velká konkurence, případně plánujete přistavět stojany na toto palivo? DURČÁK: Pokud si dobře vzpomínám, první čerpací stanice na vodík na světě byla před několika lety otevřena v Mnichově a patřila Aralu. Za tu dobu se však tento projekt nijak výrazně nerozvinul, je to spojená nádoba s cenou a dostatkem ropy. Čím vyšší bude cena a čím méně bude ropy, tím budou aktuálnější alternativní zdroje paliva. Bohužel jde i o to, že průměrné stáří automobilu v Česku je kolem třinácti let. A všechna tato alternativní paliva znamenají zásadní změnu vozového parku. Nemyslím si, že by dnes byl vodík aktuálním tématem. Nebudou-li nějaké zásadní problémy s ropu, nepředpokládám, že se v nebližších letech výrazně změní tankovací zvyky nebo struktura automobilů.
EURO: Benzina oznámila, že se zbaví části menších čerpacích stanic. Již jste je prodali? DURČÁK: Loni, když se hodnotil potenciál firmy, bylo vytipováno řádově dvacet lokalit, o kterých jsme si mysleli, že se v nich ekonomicky nevyplatí čerpačky přestavovat, protože mají nízké prodeje pohonných hmot a čelí vysoké konkurenci. Zhruba deseti pump jsme se zbavili a prodej dalších deseti byl připraven na letošní rok. Nicméně se ukázalo, že i tyto pumpy, které jsou nízkonákladové, mohou s určitou formou investice, faceliftingu, bez problémů fungovat. Mají větší potenciál, než jsme si původně mysleli. Někdy skutečně stačí takovou pumpu oprášit, ta se stane přitažlivou, má své zákazníky a minimálně není prodělečná. Tudíž jsme se rozhodli dalších deset pum neprodávat. V tuto chvíli se Benzina žádných čerpacích stanic zbavovat nebude.
EURO: Takže předpokládáte, že budou daleko výnosnější, až začnou nabízet nové služby? DURČÁK: Přesně tak.
EURO: Benzina loni rozjela masivní rekonstrukci pump. Jak jste s touto obnovou daleko? DURČÁK: Plánovali jsme, že na konci letošního roku budeme mít kompletně hotovu přestavbu 78 Benzin Plus a 78 Standard, tedy klasických Benzin. V tuto chvíli však již budeme mít dohromady 164 zcela přestavěných a zrekonstruovaných čerpacích stanic z celkového počtu zhruba 320. Při rekonstrukci je rozhodující poměr ceny a výkonu. Nestavíme paláce, protože to nikdo nezaplatí, a nechceme, aby to nějakým způsobem pocítil zákazník. Z devadesáti procent financujeme tento program z vnitřních zdrojů z generovaného cash flow, které se v posledních dvou letech prudce zvýšilo. Nebereme si úvěry.
EURO: Zvýšila obnova pump prodej pohonných hmot? DURČÁK: Když porovnáme loňský a letošní prodej pohonných hmot u vybraného počtu pump, je patrný více než sedmnáctiprocentní nárůst. Když si vezmete, že trh v České republice rostl do srpna v průměru o 3,5 až 3,7 procenta, je jasné, že rozdíl mezi 17,5 a necelými čtyřmi procenty je ten nárůst, kdy získáváme tržní podíl. Během posledních čtrnácti měsíců se náš tržní podíl dle našich ukazatelů zvýšil zhruba z 9,9 na řádově 13,5 až 13,6 procenta.
EURO: Do rekonstrukce sítě investuje firma 1,3 miliardy korun. Jaká je návratnost vložených prostředků? DURČÁK: Na rekonstrukce půjde 900 milionů korun, zbylá částka bude vynaložena na nové čerpací stanice. To není otázka toho, že investujeme a za dva roky se nám prostředky vrátí. Kdybychom neinvestovali, síť by se nám rozpadla, prodeje prudce klesly a v podstatě bychom to tady mohli zavřít. Vnitřní výnosové procento, které je spojeno s těmito vynaloženými prostředky, by se mělo dle našich předpokladů pohybovat mezi čísly 22 až 26. To je vysoce rentabilní, protože při kalkulaci nových investic se počítá s vnitřním výnosovým procentem ve výši kolem patnácti procent.
EURO: Kvůli odstávce rafinerie v Litvínově bylo před nedávnem na českém trhu málo nafty. Některé čerpací stanice ji dokonce neměly vůbec. Pocítila tento nedostatek i Benzina? DURČÁK: Dotklo se nás to, ale ne tolik jako sítí, které nemají uzavřeny dlouhodobé kontrakty. My je máme. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že nakupujeme pro celou republiku ze dvou rafinerií, které jsou až na hranicích s Německem. Musíme z nich zásobovat i Ostravu, což znamená vyšší náklady. Na druhé straně ale zase máme jistotu, že v dobách, kdy jsou nějaké problémy a výpadky, máme stálou dlouhodobou smlouvu, a tudíž i zajištěné dodávky. Mohlo dojít ke krátkodobým výpadkům. Hlavně v situaci, kdy nastoupili majitelé menších pump, kteří neměli dlouhodobé kontrakty a žili ze spotového trhu. Tedy kupovali, co zrovna bylo jednodušší a levnější, a najednou zboží prudce zdražilo a pro ně bylo v určité chvíli levnější zajet na nějakou síť a koupit si čtyři pět tisíc litrů najednou než kupovat naftu na spotovém trhu. Existovaly případy, kdy jsme měli domluvenou dodávku na druhou hodinu odpolední a ve dvanáct někdo přijel a koupil zbylé čtyři tisíce litrů nafty, my ji pak hodinu neměli. Ale to byly výjimečné případy.
EURO: Za nedostatek nafty mohla jen odstávka v Litvínově? DURČÁK: Výpadek litvínovské rafinerie byl delší, než se očekávalo, a navíc v okamžiku, kdy byl nedostatek nafty rovněž v okolních zemích. Z různých důvodů, třeba že tamní rafinerie nejely na plný výkon. Kombinace těchto vlivů způsobila, že na trhu již nebyla žádná rezerva. Evropa díky svým přístupům k rafineriím jako k nějakému špinavému byznysu historicky dlouho neinvestovala. Za posledních dvacet let tu nevyrostla žádná nová rafinerie, vše jsou to jen rekonstrukce a vylepšení starých zařízení. Nové projekty se sice připravují, ale spíš v USA a Asii, není mi známo, že se něco podobného chystá v Evropě. Navíc je patrný dlouhodobý příklon spotřebitelů k naftě. Některé státy, třeba Rakousko, dokonce v minulosti finančně podporovaly občany za to, že si vyměnili auto na benzin za diesel. Došlo k tomu, že spotřeba nafty nerovnoměrně rostla. I třeba kvůli odklonu od železniční k automobilové dopravě. Na nákladní automobily se naložilo možná více zboží, než je zdrávo. Nafta tady chybí, bilance spotřeby a výroby není zcela v rovnováze a do budoucna se tato nerovnováha může ještě prohlubovat, když se nepostaví nějaké alternativní rafinerské zdroje.
EURO: Podobná situace se tedy může brzo opakovat? DURČÁK: Když rafinerie v Česku pojedou naplno, nemyslím. Ale ukazuje to na jeden problém, nejsou zde rezervy. Je nejvyšší čas s tím něco dělat. Jestliže tuto situaci takto necháme, je možné, že za pár let bude daleko tragičtější. Jednou z možností je zmodernizovat rafinerie a zvětšit jejich zpracovatelskou kapacitu.
EURO: Prodejci pohonných hmot si stěžují, že jim stále klesají prodejní marže. DURČÁK: Nedávno jsme se s kolegou dívali na deset let staré plány na výstavbu pump. Zkoumali jsme, jak marže funguje, po složitých inflačních propočtech jsme přišli na následující trend. Před deseti lety se čerpací stanice stavěly velikášsky. Průměrná pumpa tehdy stála kolem čtyřiceti milionů korun a hrubá marže se pohybovala někde kolem 1,80 koruny za litr, ve špičkových dobách dokonce na dvou korunách. Dnes jsme schopni postavit pumpu, která má pro zákazníka velice podobné kvality, co se týká servisu, o dvacet až pětadvacet procent levněji a hrubá marže se stále pohybuje v celoročním průměru kolem dvou korun. Marže se tudíž v průběhu deseti let příliš nezměnily, skoro ani inflačně. Na druhé straně se snažíme ušetřit na nákladech na výstavbu pump, proto udržujeme profitabilitu zhruba stejnou.
EURO: Kdybyste měl dostatek prostředků a možností, kterou konkurenční síť byste koupil? DURČÁK: Nejraději bych si vybíral. Každá z konkurenčních sítí má špičkové klenoty, které by se nám mimořádně hodily, samozřejmě je máme také. Kdybych si měl ale opravdu vybrat síť, kdybych koupil současný Agip, pak především proto, že zde vidím určitý potenciál pro další růst, kdyby Shell, tak bych se obával, že po zastavení Smart programu by mi prodej pohonných hmot klesl, protože je navázán na tuto značku a rebranding není jednoduchý. Z hlediska poměru ceny a výkonu, bezpečnosti a potencionálních nárůstů bych asi volil OMV. Z pohledu lokalit i způsobu uvažování je nám zřejmě nejbližší.
